Nemusím nic tajit, stejně mě všichni poznají, poznají i moje stránky. Můžu je klidně dávat na blog dřív, než se "odtajní" kterákoliv soutěž, protože překvapení se nekoná:-). Také už poznám většinu stránek, buď podle dětí na stránkách, nebo podle stylu.
Musím ale sebekriticky říct, že se mi lépe hlasovalo, když jsem nikoho neznala. Ne, že bych se nechávala ovlivnit, ale ty lidi už za těmi stránkami jsou, už je znám, už o nich vím. Obávám se, že skoro u každého budou trochu pracovat sympatie, obliba stylu, kamarádství, než zcela objektivní hodnocení. Stránka není jen o pracnosti, ale o celkovém dojmu, o vyjádření toho, co chtěl "básník říci ", o pocitu. Na to hledím jako první, bez toho, abych se pídila, od koho stránka je. Nechávám ji na sebe působit, vnímám ji jako celek a pak teprve zkoumám detaily. Takže zdánlivě jednoduchá stránka, která má citový náboj je pro mě tedy hodnotnější, než stránka pracná a do "detajlíku" vypracovaná. Nedokonalost, nepřesnost, ruční stříhání mi nevadí ani trochu, když je stránka krásná svým sdělením. A o to by mělo jít u scrapbookových příběhů především. Tedy mně jde :-)
Challenge a tedy "soutěžení", v nás určitě burcuje stále nové a nové nápady, snahu vymyslet něco jinak, i když si nemyslím, že jde o to vítězství. Ceničky jsou jen formální, ale ten pocit, že člověk dostal nejvíc hlasů, tedy se jeho dílko nejvíc líbí, i když jen úzké skupince lidí, je příjemný , proč si to nepřiznat :-). Ano, děláme stránky pro sebe, to hlavně a především, ale přesto ... ;-)
Já jsem si do květnové challenge - zadání znělo - něco červeného + nějaká kytka, byť jen jedna + schovávačka na journaling, nebo-li lísteček s textem - nascrapovala svoji fotku, jednu z mála koukatelných. Hlavně proto, že jsem měla v hlavě ty perličky, jak je tam našiju:-)). To na klučičí stránku asi těžko. A holčičky ( zatím) nemáme.

Stránka získala 3.místo.
Vypadáš tady taaak francouzsky. úplně tě vidím, jak neseš dlouhou bagetu k snídani při cestě z trhu
)))) Krásná stránka