Někdy člověk udělá něco jen tak. Že se mu chce, že má chuť, že má radost z tvoření a ve finále, že chce tu radost udělat někomu jinému. Psaly jsme si s Iťou o svých oblíbených místech, já o Paříži, Iťa o Londýnu. A najednou mě napadlo, že jí o Londýnu udělám stránku. Jen tak, z čistého pocitu radosti z tvoření.
Stránku jsem zabalila a poslala poštou, aniž bych tušila, že za pár dní pojedu na Moravu s golfisty na výlet a s Iťou se smluvíme na návštěvě. Naše první setkání bylo dojemné a milé. A stránka už se skvěla u Iti v albu :-).

:-O,:-O tu jsem nikdy neviděla a jen zírám...