Hele pocem, odpověděl mi na pozdrav pán z obchodu, kde nejen dělají fotky, ale prodávají i alba
a to dokonce alba scrapbooková. Chodí mi lidi a chtějí velký albumy, prej na skrepbůky.
No tak hurá, že už by se to v Klatovech rozhýbalo???
Víkendová výstava Kreativní svět asi splnila svůj účel. Takové jsem měla obavy, jak tu veřejnou exibici zvládnu a nakonec se mi to moc líbilo.

V pátek odpoledne jsem hlavně dělala stránku do alba a lidi seděli a dívali se a já jim povídala co
a jak, kde se co dá koupit, nebo jak si pomoci vlastními domácími zdroji. Občas jsem nad albem zaslechla hlasy: Jé, to jsme měli doma..., jé to by mně nenapadlo..., jé to je visačka z trika...
To mě pobavilo:-)


Mezitím jsem s dětmi vyráběla přáníčka, protože paní, která je měla tvořit , onemocněla.
Napadlo mně, že bych mohla tedy zavolat největší odbornici na výrobu přáníček, kterou znám- Danču. A Danča vyslyšela moje prosby a přijela s bochníkem chleba a jako vždy s dobrou náladou ( bochník byl pro mě jako dárek- domácí, z Plzně).
Naše sobotní společné klání bylo skvělé. S Dančou je bezvadná spolupráce, vyhovuje mi její smysl pro humor a tak jsme se vesele špičkovaly, blbly a při tom pracovaly. Mezitím nás přijely navštívit kamarádky, další nadšené scrapbookářky - Lenzie, Isobelka, Pavla, Mona, Ola a Unka s rodinkou, která ale musela s dětmi, sotva nakoupila, rychle pádit do cukrárny. Holky s námi zůstaly nahoře a tak jsme ve volných chvílích povídaly o scrapbooku , ale i o všem možném jiném:-) .
U našeho stolku byl skoro pořád někdo, děti stály dokonce ve frontě na výrobu přáníčka a jednu chvíli byl lidí takový chumel, že se někomu podařilo ukrást mi i náš interní časopísek Scrapmanii. Tak alespoň vím, že se líbila a že někomu bude k užitku. Sobota uběhla jako voda a bylo pět hodin a zavíráme! S Dančou jsme si ještě zašly na kafe do kavárny na náměstí a potkaly tam Olu s kamarádkou. Udělaly jsme tak sladkou tečku za krásným dnem.V neděli jsem naběhla včas, abych si pěkně všechno připravila a nebyla zaskočena náporem. Před desátou už stáli lidi před pokladnou a čekali na vpuštění. Rázem byl zase chumel lidí u mého stolku. Někteří se vraceli, jedna paní mi přenesla dárek a chválila, že z celé výstavy byly moje věci nejkrásnější :-), další přivedla svého manžela- víš, to je to, o čem jsem ti vyprávěla, jiná paní přitáhla kamarádku, jiná se vrátila, že jí už v sobotu došel materiál i fantazie...přišli lidé známí i neznámí, a všich se zajímali, co je to ten scrapbook, dívali se jak tvořím, vyptávali a dokonce se domáhali kurzů. Bylo to úžasné, hřejivé, báječné...a když si děti odnášely přáníčka, která jsme spolu vyrobily a měly radost, byla to pro mě radost dvojitá.
Závěr? No - ať žije SCRAPBOOK ! :-)

Děkuji za vaši návštěvu.