MALÝ PRINC je moje milovaná knížka a moc ráda se k ní vracím. Vedle Maminky od Seiferta je to jedna z těch, které mám po ruce hned vedle postele. Kdysi jsme chtěli s mužem zpracovat Malého prince jako audio pořad do Hifi klubu a ten, který měl být Malým princem byl náš Lukáš. Byl krásné světlovlasé usměvavé dítě, a ta andělská tvářička a andělský úsměv mu vydržely tak do třetí třídy, do první poznámky: "Kopl svého spolužáka". Bylo po andílkovi a já se začala bát chodit na rodičáky:-) Jako každý kluk zlobil, sem tam se popral, ale nosil mi kytky, které natrhal cestou ze školy někde za plotem a občas i pomáhal. Byl ten, který měl být holkou:-) A teď, když se odstěhoval, chybí mi jeho "kus řeči", když se vracel večer domů, jeho tiché drkání na kytaru, aby nerušil sousedy i hlasité vyzpěvování z koupelny. Dělám rodinné album a dojímám se nad každou stránkou o svých dětech. Ten čas se už nevrátí, ale jsou alespoň fotky, je scrapbook, který dělá z fotek příběh, příběh plný vzpomínek.
A takovou je i můj Malý princ Luky.

tvoje povídání ve spojení s tou překrásnou stránkou mě dojalo k slzám