
Tak to ani nepotřebuje komentář. Prostě jsme se v červenci, o svátcích, sebrali a dojeli za humna, podívat se do Spessartu, neb jsem jako dítě milovala film o těch strašidlech :-)) a pak ukojit i dětskou touhu a navštívit další zábavný park. Hezké to tam bylo, to jo:-)

O jarních prázdninách je to už klasika - lyžovačka na Titlisu. Není to daleko a není tam mnoho lidí, tedy Čechů. A navíc- za málo peněz hodně muziky :-) i když se to možná nezdá.

A pak to nějak vyšlo, že jsme se s Dominikem vypravili ještě sami autobusem lyžovat do Itálie ( poprvé a naposled) a moc se nám tam líbilo.

Moje milovaná Francie.
Obrázek tohoto majáku byl i na titulní straně magazínu Země světa, ale až potom, co jsme tam byli my! Majáky miluju.( A vůbec všechny věže a rozhledny, výhledy do krajiny). A Bretaň - to je spousta majáků, dokonce i muzeum majáků.
Teď mě ještě napadá - skvělá knížka o Bretani od Františka Kožíka- Bretaň -dcera oceánu.



To byl červencový výlet, vedro k padnutí, ale moji muži to nesli statečně:-) i když to bylo hodně o památkách a málo o moři.

To byla též hodně poznávačka, moře v září a v Normandii už není moc na koupání. Tentokrát to byla zase více mužská záležitost ( Invaze) , i když dost emotivní - muzea, filmy, bunkry na pobřeží,vojenská technika, bílé kříže amerického hřbitova... Ale nejen to...také krásná městečka ( třeba Beuvron- nádhera) , muzeum sýrů, cidru, automobilů, slavná tapiserie v Bayeux...a úchvatné útesy v Etretat...

Nevypadá to jako Vánoce, že? :-)) Petr byl už rok v Londýně, tak jsme jeli na návštěvu.

A protože se nám v Anglii zalíbilo, v srpnu jsme zabalili stan a vyjeli. Projezdili jsme celé západní pobřeží a byli jsme uchváceni. Tak to bych ráda zopakovala, a nebo zase jinam, ještě je toho moooooc co vidět:-))

Island byl další můj splněný sen. Tentokrát opět s cestovkou, ale jen díky tomu, že průvodce dělal náš přítel, písničkář Jan Burian. Nezapomenutelný zážitek i díky jemu. Je opravdový islandský fanda a nadšenec, na zájezdu tak nebylo hluché místo. V autobuse nám četl ságy, verše, pouštěl hudbu, vyprávěl, večer hrál na piáno, pouštěl nám video a nebo jen tak povídal. A navíc jsme měli místní průvodkyni Soňu, Češku, která se na Islandu vdala. Nejkrásnější je, že jsme stále v kontaktu a tak Island vůbec není daleko:-)
Dominik fotil a tak vybírat fotku bylo těžké, Island je fotogenický v každém počasí. Tady je na fotce městečko Vik a v chrastidle (v tom kolečku s průhledným okénkem) je lávový písek.

Při téhle rekapitulaci si uvědomuju, jak si postupně plníme svoje cestovatelské sny:-). Irsko bylo mezi nimi. Povídání o Irsku je na jiném místě, jen bych se opakovala v superlativech.
Cestovatelské album se chýlí ke konci, ještě dvě stránky a bude hotovo. Synek vyrostl a dovolené se "starouši" již nejsou to pravé ořechové:-) , i když jsme nikdy neměli problém a troufám si říct, že bychom neměli ani nyní. Díky společným zájmům a díky snaze vyhovět si navzájem, neomezovat se a "neprudit", jsme si na dovolenkových výpravách vždycky každý našel to svoje a i společně nám bylo dobře:-))


Ač to vypadá asi legračně, v Chorvatsku jsme byli poprvé. Ne v horkém létě, ale o příjemných Velikonocích. Takže nadšení.
A to je všechno :-)
Děkuji za vaši milou návštěvu na mém blogu :-)
Hani, to je fantazie. To je neskutečné, jak dokážeš vše zkombinovat. Nikde nic nechybí a nikde nic nepřebývá. Ach jo, s tím se musí člověk narodit.