24. února 2010 v 10:49
|
Tvořím jako o život a sním o tom, že bych činnost, koníčka, práci, kterou mám ráda a která mě baví, chtěla předvést lidem. Lidem v mém okolí, v mém městě. Ne proto, že bych se chtěla chlubit nebo, že bych si připadala jako mistr světa ( sebevědomí není moje silná stránka:-( ), to ne, chtěla bych to ze zcela prozaických důvodů. Abych si ve svém nejbližším okolí vytvořila skupinu lidí se stejným zájmem ( jestli bych je ovšem dovedla tak nadchnout, tak zapálit, jako jsem zapálená já), skupinu lidí, se kterou bych se mohla scházet a povídat si o tom, co nás baví a třeba i společně tvořit, které bych možná mohla i to málo, co znám, nějak předat.
Možná ještě nenazrál čas...
Ale připravuji se:-). A tak mě napadlo, že největší skupina těch, kterou by scrapbook mohl nadchnout, jsou maminy na mateřské. Soudím podle toho, že mezi scrapbookářkami, které znám, jsem zdaleka nejstarší a drtivá většina je právě holek s malými dětmi. Ty tvoří ty dětské albůmky a to je právě to, co mi dosud chybělo, nic takového jsem na případnou ukázku neměla. A tak jsem sedla, jedna noc sama doma a albůmek byl na světě:-) Je to docela pidi mini albůmek ( 7 x 7 cm), přesto mi práce na něm trvala dobrých osm hodin. Ale materiál je dostupný a vůbec ne drahý. Tak tady je, moje radůstka, albůmek o prvních dnech mého prvního vnoučka Matýska.
PS. Je rok 2010 a já se musím usmívat, jak jsem tehdy byla troufalá. Tak málo jsem znala a už jsem se chtěla dělit...
Hezů