Tak jsem konečně sebrala všechnu svoji odvahu a udělala to. To, na co už měsíce myslím, to, čím žiju. Scrapkurz v Klatovech. Zajistila jsem si sálek v knihovně, napsala článek o scrapbooku s termínem kurzíku a včera vyšel v našich nových novinách Novém Klatovsku:) Chtěla bych chvíli něco povídat a hlavně se zájemci vyrábět minialbum. Tak teď dělám žhavé přípravy, objednávám papíry, svorky, kytky, chystám stuhy a razítka...a modlím se, aby vůbec někdo přišel ( zatím mám tři přihlášené) a měla jsem alespoň na zaplacení nájmu ;-) (ale víc než deset, dvanáct lidí bych stejně neukočírovala, když chceme smysluplně pracovat a něco se naučit) .
A jak to dopadlo?
VÝBORNĚ!
Celý den jsem měla trému, shromažďovala věci na jednu hromadu, abych na nic nezapomněla, neb v noci zdály se mi sny, jak mi chybělo to a ono, jak jsem přišla pozdě...:-( A tak se kupily podložky, papíry, pravítka, tužky, nůžky, stuhy, kytky, svorky, lepicí pásky...
Nezapomněla jsem na nic a přišla jsem včas, protože moje "manažerka" Helena mě dovezla včas a dokonce jsme se strefily i mezi dva přívalové deště a nezmokly:-)
Po prvotním hlasovém zakolísání jsem se rozmluvila a už to jelo jako po másle. Deset tvořivých nadšenkyň bylo až dost na to, abych se všem mohla věnovat. Některé byly naprosto dokonale připravené, i s nákresem stránek , znalé věci, problematiky i možností.
Hlavně byly všechny nadšené, chtěly tvořit, chtěly se učit. A to je pak práce jako víno:-)
Všechny si vyrobily jednoduché leporelo podle mého návodu a z připravených fotek začaly lepit albůmky. Z nabízených věciček si vyhrabaly co potřebovaly, dokonce i papíry se mi podařilo dodat takové, které se zrovna hodily, to jsem měla radost. Prostě to, co mně v samých začátcích chybělo, jsem se snažila děvčatům předat a vysvětlit a zřejmě to bylo správně, protože jsme hned na místě domluvily další kurzík, za 14.dní. Mně se to tedy moc líbilo - najednou jsem měla pocit, že nedělám žádné "něco, čím si jen krátím čas" , ale smysluplnou věc, která baví i další, ve které se vyžívají a realizují, která nás společně povznášela a doslova nadnášela. Odcházely jsme s pocitem, že jsme toho tolik nestačily a že příště je naprostá nezbytnost...:-)
Víc než slova asi řeknou obrázky:




Fakt jsem na ty moje scrapařky moc pyšná!
Děkuji vám za návštěvu :-)