7. března 2010 v 13:05
|
Nejsem typ, jemuž by děti kdy ve škole dávaly přezdívky. Byla jsem vždy hodná a slušná :-). A nijak výrazná. Nešilhala jsem, neměla pihy, brýle ani nos pršák. Doma jsem byla Hanina a Hanička, mezi spolužáky Hanka a paní sousedka mi říkala Hando. To se mi líbilo, bylo to jiné. Kamarád Tlusťoch volá mě Hanýžka, i to se mi líbí ;-). A na táborech, kam jsem jezdila už jako vedoucí ( byly to tábory v době, kdy skaut byl zakázaný, ale všichni byli bývalí skauti a tam se přezdívky vedly) se mi říkalo Vokáčku pro moje modré oči :-). Při registraci na scrapbook.cz bylo třeba vybrat si nějakou přezdívku. Přece nebudu Vokáček :-O. Nic mě nenapadalo. Až najednou jsem si vzpomněla na Gabretu. Mám ráda keltskou historii a mám ráda Šumavu, a Šumava se keltsky jmenuje Gabreta. Tak vznikla Gabreta.
Únorová challenge měla téma jediné a jednoduché - stránka o sobě. Neumím se fotit, fotím se nerada a nemám žádné hezké fotky. Znáš to, takové, kde bys byla sama se sebou spokojená. Když mě chtěl můj muž vyfotit, slyšela jsem neustále pokyny: tvař se normálně, nedělej ksichty, tvař se přirozeně....a fotky děsné. Přirozené ksichty:-) Takže jednoho krásného dne dala jsem si na skříň prostěradlo, na zem druhé, foťák na stativ a samospouští se fotila. Ze stovky fotek je jich pár vydařených. Tyhle se mi líbily. Ořezala jsem je na úzký formát, včetně té , kdy jsem si ve fofru přisedla prostěradlo, které se na mě zřítilo:-)
Tak tady je - Gabreta tvářící se za elegantní dámu ( věk na to má ), ale veselá a pro každou lumpárnu, i kácející se, symbolizující to, že taky občas není veselo, že občas se stane i průšvih, ale je třeba brát se s nadhledem a humorem. I ten svůj přešlap, i ten svůj nevydařený ksicht:-).
A jak jsem byla rozjetá, udělala jsem ještě jednu stránku. Ta první je soutěžní, ta druhá jen tak . Když už mám ty hezké fotky ;-).
Děkuji za vaši návštěvu :-)
Extra! so beautiful!