15. března 2010 v 8:39
|
Už dlouho jsem měla doma odloženou fotku mého nejmladšího syna, kterou i on sám vyfotil. Tedy vyfotil sám sebe :-) Když jsem zdědila PC, zbyla mi na ploše, takže ani nevěděl, že tu fotku mám. Nerad se nechává fotit a nerad mi dává fotky. Že by byl po mně ? ;-)
Minulý měsíc nám nadiktovala diktát Iťa. I předchozí diktát se mi od ní líbil, takže jsem věřila, že i tenhle bude dobrý. Nakreslila jsem si ho, pochopila správně, nebyl záludný , natož komplikovaný.
Jak jsem tak otáčela nakresleným obrázkem, najednou jsem viděla tu fotku. Nechala jsem obrázek ležet, připravila si papír, fotku a stránka byla raz dva. Není složitá, natož komplikovaná:-). Jen jsem ten diktát otočila "naležato" a ubrala závorky, ty se mi nehodily. Konečně jsem použila podkladový papír, který taky čekal na svoji příležitost a pak už jen papír z jednoho francouzského katalogu, který tam byl na konci jako na případné poznámky. Líbil se mi, že vypadal jako papíz z bloku, linkovaný, i s rámečkem i s tím cákancem. Použila jsem ho takový jaký byl, nemusela s ním nic dělat. Vyrobila jsem si jen červený akcent, kolečko, které jsem polepila čísílky a písmenem D. Vlevo nahoře jsem akcent zopakovala, neúplným kolečkem a nápisem SÁM, který je vytištěný z tiskárny a vystříhaný ručně nůžtičkami. Pak už jen kousek červené bavlnky a umělohmotné půlperličky, které jsem dostala od kamarádky. Jednoduché :-))
Děkuji za vaši návětěvu :-)
možná jednoduché, ale naprosto geniální!