Duben 2010

Lift v pořadí třetí

29. dubna 2010 v 14:22 STRÁNKY
Tohle mě baví. Takové malé intimní hraní si.
V pondělí večer nám vybrala liftík Isobelka, samozřejmě, potřebovala si scrapnout malou fotku, tak vybrala stránku dle své potřeby :-) Času jsme měly dost a dost, až do čtvrtečního odpoledne. Takže s přehledem...dokonce jsem stačila i opravit nepovedený nápis. Písmenka mi prostě pořád chybí, nikdy nemám taková, jaká bych potřebovala :-(
Tentokrát se k nám přidala i Haňule a Kiarka, Melina je nějaká časově vytížená, takže se připojí, až bude mít hotovo :-)

Sandra je oblíbená scrapařka Kety, i já ji sem tam navštívím, ale mám i jiné oblíbenkyně.
Takže tady je Sandřin originál a naše pokusy :-)

sandra
ISOBELKA - velikost 30*
ISA
KIARKA - velikost 30*
KIARKA
HAŇULE - velikost 20*
HANULE
KETA - velikost 30*
KETA
MELINA - velikost 30*
melina
GABRETA - velikost 20*
GABRETA

*******************************
Děkuji za vaši milou návštěvu :-) 

Růžové dětství

27. dubna 2010 v 17:35 STRÁNKY
Sice pomalu, ale když to takhle půjde, tak se třeba do konce roku dohrabu i do konce alba, tedy tím myslím do svatby a narození dětí. To už budou pak zase jiná alba...jasně, jsou rozpracována ;-), mezitím se mi ovšem do toho vklíní všelijaké dárečky a albůmečky a já zase budu skákat jako blecha z jednoho na druhé. Mám ráda v práci posloupnost, dodržení nějaké linie, což při těch skocích se moc nedaří. Ale zase je každá stránka jiná a má svůj jiný příběh, jak říká jedna moje kolegyňka :-) Všechno má svoje pro i proti.
Takže , než se dnes pustím do jednoho milého dárečku ;-), udělala jsem dvě dětské stránky do svého alba. Růžové :-). Ne, že bych růžovou milovala, ale k čb fotkám se mi líbí a navíc, kde bych ji pak už jinde upotřebila, než na stránky z dětství? Tam stejně tak nějak patří  i  jako  symbol dětství šťastného, což jsem měla.
2 roky
K téhle stránce patří i protistrana, jistě, růžová :-), i když na ní jde vlastně o mého mladšího bratra. Jiné fotky z útlého dětství než tyhle nemám, bráchovi je tady už půl roku. Nojo, fotoaparáty tehdy nebyly běžné a tak fotky byly vzácné. Takže jsou to i vzácné fotky naší rodiny pohromadě, pak , když už jsme měli foťák, je to vždy jen o nás dětech a jednom z rodičů, neb druhý fotil.
bratr
Jo a ty krásné růžové papíry jsou značky DAISYds a z kolekce SWEET BABY JANE COLLECTION. Mám je doma už strašně dlouho a konečně na ně došlo :-)
*************************************************************************
Děkuji za vaši návštěvu :-)

Pro radost nejen svou

27. dubna 2010 v 0:26 PŘÁNÍČKA A DÁRKY
Scrapbook je pro mě radost. Už několikrát jsem řekla i napsala, že je pro mě velkou relaxací a někdy dokonce meditací. Někdy se mi stane to, že mě fotky do sebe tak vtáhnou, práce na stránce tak pohltí, že ji dělám v jakémsi rozpoložení, někde mezi nebem a zemí, strašně mě to baví, vznáším se, všechno jde krásně od ruky, padá na správná místa a najednou je hotovo. Tak jak má být. Bez stínu pochybností.
Není to tak vždy. Někdy, byť chci, tak to nejde, někde se zaseknu, přendavám věci z místa na místo a pořád to není ono. Stane se. Ale ještě ani jednu stránku nebo věc jsem nezrušila s tím, že nejsem spokojená. Stalo se mi to jen jednou, že jsem stránku předělala. Jednu starou, z doby prvních pokusů, na které byla moje fotka z dětství a kterou jsem si chtěla udělat lépe:-)
Pro radost jsou malé věci, dárky. Scrapvisačky si děláme s děvčaty navzájem už taky přes rok. Pořád přibývají nová, která se zapojují a tak se sem tam ještě i visačky dělají. Nedělám je šmahem jako na páse, ale po domluvě s tou kterou a jen pro ni, osobně. Teď jsem dostala krásnou visačku od Haňule a to mě vyhecovalo, že jsem sedla a udělala tu pro ni, a taky pro Ivika, kterou jí dlužím už pár měsíců.
visačky
Scrapvisačka je kartička asi 14 cm vysoká a slouží jako vizitka. Na líci je fotka, z rubu je napsáno něco o sobě :-)
*****************************************
Děkuji za vaši návštěvu :-)

První...

22. dubna 2010 v 10:46 STRÁNKY
První je asi docela dobré téma, možná bych si ho mohla zapamatovat, kdybych někdy zase vyhrála challenge ;-). Jak se tak koukám, mohla bych ještě udělat dalších x Prvních...:-)

Tahle stránka vznikla však na základě vyhlášení Scrapliftu jinak. Katie zase objevila někde na jiných scrapbookových stránkách, jak se tam děvčata přihlásí do liftování a každá dělá svoji stránku podle některé ze stránek té, která se přihlásila před ní.
U nás ( na scrapbook.cz ) to máme naopak, děláme stránku podle té přihlášené v pořadí za námi.
A za mnou se přihlásila Keta :-) Takže jsem prošmejdila její galerii a vybrala si tuto stránečku:
keta
Dvakrát jsem ji odložila a čekala na příhodnější chvíli, na správnou náladu. Pak musím vlézt do své zásoby fotek a čekat, která mi padne do oka a do ruky. Padla. Ta první. Moje první zaměstnání a moje první školková třída. Ještě jsem nebyla dostudovaná paní učitelka, neb jsem studovala dálkově už s vlastním dítětem. Ale práce mě velmi bavila a na školku v Plánici vzpomínám ráda. Tuhle fotku udělal můj ( první :-) ) muž z okna našeho domečku, kam jsme přišli zamávat tahdy mému nemocnému synkovi ( prvnímu ;-) ). Ta fotka se mi moc líbí, děti na ní vypadají báječně, vesele, bezstarostně. A já jsem měla na sobě kostkovaný kabát ušitý z deky! Ano! Byla to nádherná kostka, červeno - modro - zelená a kabát byl krásný! Škoda, asi už ho sežrali moli....
první
Ten popsaný papír pod fotkou je od Teresa Collins, logo je růžové na černém podkladě. To mě inspirovalo k barevnosti, i když původně jsem měla v hlavě ty pestré barvy jako na kabátě :-) . Místo embossovaného krůcánku od Kety jsem já ten svůj vyšila ( Diančina inspirace!). Tak vám ještě dám ukázku. Je to jednoduché, ale samozřejmě trochu pracné. Razítko si natisknete na kousek papíru, ten přiložíte na stránku do míst, kde chcete mít později vyšité razítko a propícháte přes vzor do podkladového papíru šídlem. A přes propíchané dírky už jen pohodlně vyšíváte :-)
detail
Děkuji za vaši návštěvu :-)

Pomalu, ale jistě :-)

20. dubna 2010 v 22:46 ALBA
Tak jsem zase udělala kousek do svého rodinného alba. Vzhledem k tomu, že chci do příštího února zvládnout rodinné pro manžela a k tomu i golfové, měla  bych sebou hodit. Těžko se dohání tolik "zmeškaného" času.
Já si tyhle fotky nepamatuju. Byly mi tři roky. Maminka říkala, že je to u babičky v Černýšovicích, po nějakých povodních, které tehdy v létě byly (rok 1960. To můj současný manžel ještě ani nebyl na světě :-) ). Na sobě mám slušivé ;-) bavlněné punčocháče, ještě moje děti je nosily, ty obyčejné, řádkované, to už dnes děti nemají. Některé byly i s "kšandičkami", ty pro úplná mrňata. A přes to barchetové šaty. Barvu nevím...Přesto se mi líbí, že jsem nosila šaty, i k holínkám a na ves :-) A ten účes, tomu se říkalo kohout :-) - taková rolička na hlavě zachycená sponkami. hana
Děkuji za vaši návštěvu :-)

Týdenní podmínka- předmět doličný

19. dubna 2010 v 10:12 STRÁNKY
Měla jsem okamžitě jasno- Matýsek a jeho roboti. Jenže roboty jsem měla jen vyfocené, ty bych jaksi na stránku nenacpala :-). Stránku jsem si udělala tak jako tak, pro sebe, protože roboti se nám fakt povedli :-) a stálo za to je uchovat. 
tvorime
 Ale aby nedošlo k případným dohadům, jestli fotka vytvořených robotů je či není "předmět doličný", udělala jsem stránku jinou. Včera večer jsem byla sama doma, byl krásný večer, venku zpívali ptáci, vzduch voněl dálkou ... vzpomněla jsem si na Francii, zalovila ve fotkách a už jsem ji měla, i s "předmětem doličným", jízdenkou a mapou metra.

Seděli tam tam krásně spolu, dokonale sladěni, pár dní před tím, než se zasnoubili u Eiffelky...tak jsem si zavzpomínla:-)
metro
Velká písmena jsem dělala technikou Utee ( to je takový prášek jako na embossing, jenže hrubší, ale používá se úplně stejně. Jen vrstva je pak daleko silnější, plastičtější a vypadá skoro jako skleněná, nebo porcelánová) A jinak...na téhle stránce není použitý žádný scrapbookový papír, ze scrap materiálu jsou použita jen razítka a kousek metru, ten je samolepíci od Tima Holze, jinak vše, co jsem doma našla :-)
**************************
Děkuji za vaši návštěvu :-)

Rychlý dárek

17. dubna 2010 v 22:39 PŘÁNÍČKA A DÁRKY
Kvůli srazu jsem neměla ani čas popřát mé snaše k narozeninám, tak jsme jeli s přáníčkem až dnes. Kromě kytice, pochopitelně, vezli jsme příjemný dárek v obálce ( nejsem zastánce takových dárků, ale uznávám jejich praktičnost a v dnešní době je to lepší, než koupit nějakou hloupost ) a aby to nebylo ani bez dárečku hmotného, udělala jsem dopoledne fofrem rámeček s fotkou Zuzčiných miláčků. Děvčata dělala rámečky na srazíku, já tam neměla ani čas pracovat, věčně jsem někde pobíhla, a tak jsem byla ráda, že rámeček zkusím alespoň doma. Moc mě bavil a už teď vím, že je to prima dárek pro příbuzenstvo i kamarádky. Prostě rámečky od Kety jsou bezvadné!
ramecek
Děkuji za vaši návštěvu :-)

Pokračujeme v liftování

16. dubna 2010 v 17:40 STRÁNKY
Na ředě byla Keta. Trochu jsem ji hecovala, ale netušila jsem, že bude tak rychlá ;-).
Bylo po srazíku, já měla doma ještě nevybalené věci, řešila jsem nějaké neodkladné záležitosti, balila knížky, podmínkovou stránku jsem neměla a do toho jsem se ještě s kamarádkami vydala na přednášku o kineziologii.
Myslela jsem, že nastavím noc, ale najednou nebylo už co nastavovat ;-). "Rozkrájela" jsem se tedy až další den, poslední den, kdy bylo možné podmínkovou stránku vystavit. Zároveň to byl také můj lift.
Keta vybrala stránku od své oblíbenkyně Genmanou. Její stránky se mi také líbí.

 Zde je předloha, originál od Genmanou:
genmanou
Ketin lift:
keta

Isobelčin lift:
Isobelka
Můj, či-li Gabretin lift.
Gabreta
 Já jsem stránku trochu otočila, neb jsem měla fotku na výšku a nechtěla jsem vybírat jinou. Tahle byla v plánu. Plná slunce ve chvíli, kdy se Matýsek na moment zastavil, než zase pelášil dál. Je z jeho oslavy narozenin - měl plný dům kamarádů a to opravdu neměl čas na nějaké postávání před objektivem babiččina fotoaparátu :-)
**************************************************
Kdyby se některá z vás chtěla zapojit do našich liftů, jste vítána!
**************************************************
Děkuji za vaši návštěvu.

Ž - jako Želva

15. dubna 2010 v 17:25 Matýskova abeceda
Protože podmínkou minulého týdne bylo zvířátko, skočila jsem v Abecedě rovnou na konec, i když mám ráda, když dělám ucelené album, abych šla pěkně popořadě.
Nemám žádné fotky s nějakými zvířaty, kočkami, psy a tak podobně, jediným zvířetem byla tahle kamenná želva. Nechtěla jsem podmínku obcházet jen tak lípnutím motýlka nebo razítkem ptáčka a želva byla stejně v plánu. Tak hup - jsem na konci abecedy, udělám želví stránku a zase se vrátím na začátek :-)
( Tahle kamenná želva se nachází v lese zvaném Prašivice a je to kousek od Nalžovských Hor. I s mými dětmi to byl oblíbený cíl výletů. Ještě někde najdu fotku Péti zápasícího s kamenným   drakem a můžu zase udělat srovnání - otec - syn -  na stejném místě :-) )

Předlohou a inspirací mi byla stránka od Stephanie, kterou jsou požádala, jestli smím její stránku liftnout, protože se mi moc líbila. S radostí, bude mi potěšením, odpověděla mi.
steph


a zde je moje stránka.
zelva
Ovšem moje stránka je formát 20 x 20, takže pak vypadá stejně jinak. Nejvíc se mi líbily ty rozházené brads :-), ale i kompozice.
******************************
Děkuji za vaši návštěvu.

Už 5.scrapsraz - tentokrát v Moravci

13. dubna 2010 v 16:44 PELE-MELE
Z pozice jedné z pořádajících musím říct, bylo to náročné, ale stálo to za to.

Moc se nám s Isou do srazu nechtělo, připadalo nám, že dvakrát do roka je moc, že by stačilo jednou, aby naše setkání neztratila kouzlo a pořád jsme se těšily. Ono taky dvakrát někam vyjet a našetřit na to peníze, to pro mnohé  nemusí být zrovna levná záležitost.
Ale z ankety vyplynulo, že sraz si přeje většina dvakrát ročně. Začaly jsme tedy hledat nějaký vhodný penzion, aby byl tentokrát blízko Prahy, nebo alespoň tím směrem, lehce dostupný i dopravními prostředky. Bohužel, naše snaha byla marná. Pak Isa našla penzion. Líbil se mi, Spousta místa, vypadal pohodlně a hlavně, nebyl drahý. Zavolala jsem tam. Pan majitel mi nabídl v podstatě jediný volný termín, tak jsem ho zabukovala.
A napsala to na fórum aniž bych koukla do mapy! To haló, že penzion je kousek od Bobrové, kde jsme byly na podzim :-))
Pak už jsem se musela tvářit, že to tak bylo záměrně, hlavně kvůli velikosti ( ale teď je víc než jasné, že 20 scrapařek by se do Bobrové vešlo těžko, a to nás mělo být 25 + byli i někteří tatínci s dětmi -      a  děti tady měly eldorádo a tatínci konec konců též ;-) ) . Přesto všechno jsem do Bobrové zavolala též, i kvůli jinému termínu, ale tam bylo obsazeno beze zbytku až do léta.

Máme tedy místo, termín a začínáme konkrétně plánovat. S Dančou domluvíme materiálové zabezpečení. První naše schůzka se zvrhla jen v pokec s jídlem ;-) , i když poznámky jsem zapsala. Druhá schůzka už byla ryze pracovní. Vybraly jsme papíry a ozdobičky, stříhaly stužky, dělily brads a knoflíky a vše nasáčkovaly. Já pak doma ještě dokoupila další stužky a dortové krajkové podložky, dodala podkladový papír a s konečnou platností zabalila.

Vymyslela jsem, že holky by mohly jako dárek dostat trika s potiskem, s jejich oblíbenou stránkou. Napsala jsem výzvu o zaslání obrázku. Nakoupila trika a jednu krásnou sobotu jsme s mužem věnovali práci. Připravené obrázky jsem donesla do tiskárny, tam se musel převést do jiného počítače a jiné tiskárny a na velikém stroji jménem Arizona se trika potiskala. S napětím jsem čekala, jak bude tisk stránky na triku vypadat. První vylezlo triko Jíti…nádhera! Jásám! Strašně se těším, co holky na to, jak se jim trika budou líbit, co na to řeknou, jestli budou překvapené.
Isa si vzala za úkol zajistit jídlo na páteční studenou večeři a na zbytek pobytu. Společně po skypu jsme doladily další věci - losování týmů, podmínky, podle kterých budou holky pracovat atd.
S Ketou jsem domluvila rámečky na zdobení, doladily jsme program a najednou čas utekl a už tu byl srazík.
Dlouho jsem řešila komplikace s odvozem, až jsem nakonec jela do Prahy už ve čtvrtek, přespala u Danči a v pátek mě přibrala Isa do auta už k Haňuly a Vonver.

Do Moravce přijedeme první. Vyložíme naše saky paky a jdeme na oběd.
Je zima, počasí se kaboní, řekla bych, správně
scrapbookové. Být doma, nevytáhnout paty a lepit si :-)
V pozdním odpoledni se začínají sjíždět naše kolegyňky. Vítání, radost ze setkání, kafíčko, čajíček, prohlížení albumů, povídání…a to až do večeře. Po večeři jsme srazík slavnostně zahájily přípitkem a vybalila jsem trika. Hned jsme se do nich navlékly a prohlížely si svoje obrázky na zádech :-).  Večer už se začalo v obchůdcích v tělocvičně prodávat, a tak přehrabování stojanů a krabic nebralo konce.

V sobotu ráno jsme vstávaly ( náš pokoj) první a připravily snídani. Po snídani se dáme konečně do práce. Holky si vylosovaly podmínku i materiál. Leckteré se tvářily všelijak ;-), vintage není zrovna styl, ve kterém by se všechny vyžívaly, ale nakonec stejně všechny do jedné udělaly nádherné stránky. Já jsem byla lichá, tak jsem se vzdala práce a jen chodila, okukovala, fotila a vařila čaj a kávu :-) . To, že jsem se mohla dívat na všechny jak pracují mi hodně dalo. Viděla jsem, jak si kdo poradil se stránkou bez možnosti nahlédnout do inspirací, jen s omezeným materiálem a také v omezeném čase. Na mnohé jsem koukala s otevřenou pusou, jak jim šla práce krásně, a jaké vytvořily nádherné stránky, ale i třeba malé detaily. Třeba Koalin pytlíček s perníčkem :-O.
pracujeme
Hotové stránky děvčata vystavila, poobědvaly jsme tak nějak v průběhu a pustily se do další činnosti, zdobení foto rámečků. Rámečky dodala Keta a po pravdě, trochu jsem se bála, jak je holky přijmou a jak je pak dotvoří. Ale dopadlo to nad moje očekávání! Rámečky měly úspěch a práce dopadla na výbornou!
Zbytečný strach :-)
Před večeří jsmevyhlásily výherkyně soutěže o nejlepší vytvořenou vintage stránku. Hlavní cenou byla scrap taška od Danči ze Scrap-art. Nejvíce hlasů dostala Kukik za svoji překrásnou stránku, po ní Diankaa třetí byla Píďalka.
Poté mi Franta ještě provedl křest knížky, místo šampaňským polili jsme ji vínem, což já stejně radši :-) . Dojalo mě to. I to, že si ji některé kamarádky koupily, neb tohle už není knížka pro ně, tohle všechno znají. Ale já bych udělala to samé:-)
Pak jsme se zformovaly a odešly společně na večeři do místní hospody. Čekala jsem hospodu, tohle byla spíš…ehm….herna…no, jídlo se dalo jíst, ale dvakrát za sebou bych tam nešla. To je zase nevýhoda zařizování na dálku, že člověk neví, do čeho jde. Ještě, že penzion byl naprosto fantastický, spousta místa na práci, na prohlížení a posezení, na prodejní obchůdky a i na prolítačky dětí.
V neděli ráno opustíme pokoje a dole už jen dle chuti děláme záložky , stránky nebo manufakturně ;-) vyrážíme kytky, lístečky, vážky, třídíme kytky a tak podobně. Po poledni odjíždějí první, pak další, …jsme jako vždy poslední.
Všechny vyprovodíme, zamáváme, předáme penzion a ve 13. hodin fičíme i my na Prahu. Rozvezeme kamarádky a večer už znaveně píšu do fóra a čtu si první ohlasy. Díky, holky.
skupinová
DALŠÍ FOTKY JSOU V GALERII.

Děkuji za vaši návštěvu:-)

Prosba

6. dubna 2010 v 23:20 TROCHA TEORIE
Prosím zájemkyně o knížku, například Ludmilu ;-), aby mi napsaly do objednávky svoji adresu ( i kontakt)  -  nemám kam knihu poslat :-(.  Děkuji. 

PRVNÍ ČESKÁ KNÍŽKA O SCRAPBOOKU je tady! The first Czech book of scrapbook.

6. dubna 2010 v 11:22 TROCHA TEORIE
The book was written by mine.

Jak se "peče" taková knížka?

Když jsem udělala svůj první kurz, ptaly se mne zájemkyně o scrapbook, jestli existuje v Česku nějaká knížka, kde by si o scrapbooku mohly něco přečíst.
Na moji negativní odpověď měly odpověď ony: Tak ji napište! Na dalším kurzíku se situace opakovala…To mně vnuklo myšlenku opravdu něco sepsat. To co na kurzech povídám ještě napsat do nějaké knížky, manuálu, aby bylo kam se podívat, kde mít informace, které na paní hrnu, pěkně uložené popořádku. Myšlenku jsem v hlavě nosila několik měsíců. V létě jsem se svěřila Ise. Jo, to je skvělý, napiš to. Stále ale zůstávalo jen u myšlenky. V září jsem se vrátila z Francie s několika knížkami o scrapbooku a řekla si, že se do toho dám, že nebudu říkat jen co by kdyby, ale prostě musím jednat. Sedla jsem k počítači a začala ťukat. Za několik týdnů bylo hotovo. A odloženo. Zase bylo něco, co knížku odsunulo. Jednou, při povídání s Ketou, svěřila jsem se i jí.
Každý týden se mě pak ptala, kdy knížka bude. Ještě fotky, ještě to a ještě to…bylo mi trapně, že jen mluvím a "skutek utek". Vyfotila jsem. Sedla opět k počítači a co bylo napsané celé překopala jinak. Už se začala líhnout knížka jak by asi měla vypadat. Kdy bude knížka, ptala se zase Keta. Do konce února bude venku, dala jsem si slib. V půlce února dala jsem knihu grafikovi. To, co jsem napsala ve Wordu, musel přeskládat a upravit k tisku. Doplnit fotky. Pak jsem několikrát naběhla na korektury, schválit barvy, vymyslet obálku, vazbu. Březen už vypadal nadějně. Knížka šla do tisku. Hotovo. Ale jsou to zatím jen archy. Chci si knížku "dopéct" sama.
V sobotu jdeme do tiskárny, řežeme listy a obálku, připravujeme si je na snášení. Vazbu jsem vymyslela hřebenovou, to je taková, v jaké jsou různé brožury nebo třeba kalendáře. Takže ne šitou, ani lepenou. To by bylo dražší.

V neděli začínám snášet. To znamená, že z hromádek jednotlivých listů beru jeden za druhým a snesu tak celou knížku. Přidám vrchní krycí folii, zadní list, sklepu a odložím. Řádka hromádek
je sedm metrů dlouhá. Sedm metrů tam, sedm zpět, jedna knížka - čtrnáct metrů. Dvě stě knížek, přes tři kilometry!
A pak, proč mě večer bolely kyčle!;-)

Mezitím už můj muž seděl u stroje a bral z knížky vždy pár listů, proděravěl a tak postupně celou. Navlékl na hřeben, zacvakl, jedna knížka, pět, šest minut. Listy z hromádek neubývaly… Do každé knížky ještě vkládám list scrapbookového papíru se svorkou, jako ukázku.
V pondělí ráno pokračujeme. Jsou Velikonoce a my pracujeme. Sedm metrů tam, sedm zpátky. Hromádka hotových knížek konečně začíná růst. Tetelím se blahem. Moje první dílo! Sem tam vystřídám muže u stroje, když on jde knížky balit ( každá má svůj pytlíček ). Ne, že by rameno nebolelo :-(. Je to dřina. Koukám na hodiny. Dala jsem nám limit osm večer. Kdepak. V deset odcházíme, s sebou dvě krabice se osmdesátkou hotových knížek a další krabice zůstala v tiskárně připravená, jen knížky postupně dávat do hřebenů.
Bolavý celý člověk, ale jinak pyšná, že jsem to dokázala, že první česká publikace o základech scrapbooku pro začátečníky a ty, které něco slyšely, ale ještě se neumí zorientovat, je na světě!

Tady je! A je k mání za cenu 170 korun.

PS: MÁTE-LI O KNÍŽKU ZÁJEM, OBJEDNÁVAT MŮŽETE PŘES "ZPRÁVU AUTOROVI" V LEVÉ ČÁSTI BLOGU, ODTUD MI DOJDE VAŠE OBJEDNÁVKA NA E-MAIL. Prosím, nezapomeňte napsat svoji adresu a kontakt na vás ( e-mail), abych vám mohla poslat č.ú. Děkuji.
CENA S POŠTOVNÝM A BALNÝM JE 220 Kč, na dobírku o 30 korun více.

Děkuji Isobelce a Ketě, že mne podporovaly a slovně hecovaly, moc mi to pomohlo, zvláště v poslední fázi, kdy nebýt Ketiných denních dotazů: kdy už to bude? bych asi o knížce pořád jen mluvila. Děkuji Lukášovi a mému muži, bez jejichž pomoci by všechno trvalo déle a stálo více :-) a v neposlední řadě a hlavně vám, kteří se zajímáte o scrapbook.



Scrapbookový ráj

2. dubna 2010 v 22:53 PELE-MELE
Když jsem se seznámila se scrapbookem, hrozně mi chybělo, že jsem nemohla všechny ty věci vidět na vlastní oči. Leccos jsem si nedovedla ani představit.
Tohle mají moje kolegyňky vyřešené. Když chtějí, mohou jet do německého Landshutu a užít si scrapbookového ráje ( a to jim ani nepovídám, jaké to je v Paříži v Temple du Scrap!)
Vloni v červenci jsme byly V Landshutu prvně. To bylo nadšení! Zájezd jsme zopakovaly před Adventem, já ještě , pod záminkou návštěvy vánočního trhu, v listopadu jednou sama s manželem. S dalším výletem jsme počítaly před Velikonoci, že zase bude jiné zboží a jiná inspirace. Ale tentokrát jsme se domluvily jen tři. Pavla, Terezka a já. Počasí nám nepřálo, ač ráno bylo optimisticky slunečné. Ale v Landshutu už pršelo, což nám té chvíli, kdy jsme vstupovaly do příjemného obchůdku vůbec nevadilo. Obchůdek slaví deset let od svého vzniku a tak paní majitelka uvalila deseti procentní slevu na všechno zboží. No a nekup to! S pocitem, že nic nepotřebuji jsem běhala od regálu k regálu (zboží bylo pochopitelně od listopadu úplně jiné)
a měla opět a zase oči navrch hlavy!
Nakoupily jsem papíry, razítka, svorky, stuhy, razítkovací barvy, písmenka, kytičky…čas od půl jedenácté do jedné utekl , že jsme nevěděly jak.
Zaplatily jsme, rozloučily se, ale v duchu už jsme věděly, že se vrátíme.
Tradiční káva a zákusek, mezitím přestalo pršet a tak jsme se konečně vypravily na hrad.
Hrad je krásný a byť byla zima jak v ruském filmu, fotily jsme jako divé a nadšeně vzdychaly nad tou krásou. Všechno bylo tak dokonale upravené, zarovnané, čisťounké, hrad vypadal, jako by ho včera dostavěli. Pokochaly jsem se, porozhlédly, a už nás Terka hnala zase zpátky…Kam? No přece do krámečku. Dobrý den ! Paní majitelka už se smála. Naše obligátní druhé kolo. Více méně už jen kochací a inspirační, i když pár drobnostem jsme  stejně neodolaly.
Odjíždíme skoro v 6. Cesta je hnusná, leje, že není na krok vidět a na Šumavě leží nový sníh. Zastavíme až v Zemance. Dopřejeme s i výtečnou večeři a konečně máme chvíli se pokochat, rozložit v hospodě nakoupené poklady a vzdychat :-) Pan hospodský je chápavý a pošle nám manželku, ta dělá patchwork, takže si rozumíme, je stejně zapálená a nadšená jako my.
A Terčino nadšení, to je tak úžasné a nakažlivé...:-)

Tak zase v červenci! To bude výroční zájezd!
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15

******************************
Děkuji za vaši návštěvu :-)

Tajný scraplift

1. dubna 2010 v 23:56 STRÁNKY
Po delší době proběhl opět tajný scraplift. Byly jsme rozděleny do 5 " barevných" družstev a liftovaly předlohu, kterou vybrala Píďa. Sama bych si asi takovou stránku za předlohu nevybrala, ale než ke mně došla, už stejně vypadala jinak :-). ( originál je od Lisaday)
original
 Po zkušenostech, kdy jsem zjistila, že není nutné se zuby nehty držet předlohy, už si jedu stránku po svém. ( Tak to ale dopadá u většiny mých liftů, že mi z nich na konci vyleze něco, co vlastně není ani poznat, že jsem liftovala :-), takže se moje stránka stává originální ;-) ). Pro moji netrpělivou povahu je to moc dlouhé, bylo nás hodně a než dojde k vyvěšení všech stránek, trvá to dobu. Stránku už teď mám moc ráda, neb mám ráda ty fotky. Je na nich můj syn a můj vnuk. A to je prostě nezaměnitelná PODOBA.lift
Děkuji vám za vaši návštěvu :-)

I - jako IGLŮ

1. dubna 2010 v 0:09 Matýskova abeceda
Taky jsem stavěli iglů? My jako děti každou zimu. Aniž bychom věděly, co to je. Prostě to byl sněhový domeček a domečky mají rády všechny děti. I Matýsek. Dnes mi říkal, že to iglů, které měl letos na zahradě, už roztálo, že už je po něm jen malý kopeček sněhu:-).  Ze školky si nesl vyrobenou slepičku a vyprávěli jsme si o Velikonocích, o jaru a byli rádi, že už je hezky:-).
iglu
**********************
Děkuji za vaši návštěvu  :-)
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA