
Na moji negativní odpověď měly odpověď ony: Tak ji napište! Na dalším kurzíku se situace opakovala…To mně vnuklo myšlenku opravdu něco sepsat. To co na kurzech povídám ještě napsat do nějaké knížky, manuálu, aby bylo kam se podívat, kde mít informace, které na paní hrnu, pěkně uložené popořádku. Myšlenku jsem v hlavě nosila několik měsíců. V létě jsem se svěřila Ise. Jo, to je skvělý, napiš to. Stále ale zůstávalo jen u myšlenky. V září jsem se vrátila z Francie s několika knížkami o scrapbooku a řekla si, že se do toho dám, že nebudu říkat jen co by kdyby, ale prostě musím jednat. Sedla jsem k počítači a začala ťukat. Za několik týdnů bylo hotovo. A odloženo. Zase bylo něco, co knížku odsunulo. Jednou, při povídání s Ketou, svěřila jsem se i jí.
Každý týden se mě pak ptala, kdy knížka bude. Ještě fotky, ještě to a ještě to…bylo mi trapně, že jen mluvím a "skutek utek". Vyfotila jsem. Sedla opět k počítači a co bylo napsané celé překopala jinak. Už se začala líhnout knížka jak by asi měla vypadat. Kdy bude knížka, ptala se zase Keta. Do konce února bude venku, dala jsem si slib. V půlce února dala jsem knihu grafikovi. To, co jsem napsala ve Wordu, musel přeskládat a upravit k tisku. Doplnit fotky. Pak jsem několikrát naběhla na korektury, schválit barvy, vymyslet obálku, vazbu. Březen už vypadal nadějně. Knížka šla do tisku. Hotovo. Ale jsou to zatím jen archy. Chci si knížku "dopéct" sama.



V neděli začínám snášet. To znamená, že z hromádek jednotlivých listů beru jeden za druhým a snesu tak celou knížku. Přidám vrchní krycí folii, zadní list, sklepu a odložím. Řádka hromádek
je sedm metrů dlouhá. Sedm metrů tam, sedm zpět, jedna knížka - čtrnáct metrů. Dvě stě knížek, přes tři kilometry!






Děkuji Isobelce a Ketě, že mne podporovaly a slovně hecovaly, moc mi to pomohlo, zvláště v poslední fázi, kdy nebýt Ketiných denních dotazů: kdy už to bude? bych asi o knížce pořád jen mluvila. Děkuji Lukášovi a mému muži, bez jejichž pomoci by všechno trvalo déle a stálo více :-) a v neposlední řadě a hlavně vám, kteří se zajímáte o scrapbook.
Hani, 3x sláva....moc moc gratuluji, už jsem se těšila, kdy knížka vyjde. Jsi jednička...musela to být ohromná fuška. Těším se, až ji uvidím naživo....a chci věnování a podpis autora do té svojí.
Přeji hodně nadšených čtenářů. A hodně sil do druhého dílu. 