2. dubna 2010 v 22:53
|
Když jsem se seznámila se scrapbookem, hrozně mi chybělo, že jsem nemohla všechny ty věci vidět na vlastní oči. Leccos jsem si nedovedla ani představit.
Tohle mají moje kolegyňky vyřešené. Když chtějí, mohou jet do německého Landshutu a užít si scrapbookového ráje ( a to jim ani nepovídám, jaké to je v Paříži v Temple du Scrap!)
Vloni v červenci jsme byly V Landshutu prvně. To bylo nadšení! Zájezd jsme zopakovaly před Adventem, já ještě , pod záminkou návštěvy vánočního trhu, v listopadu jednou sama s manželem. S dalším výletem jsme počítaly před Velikonoci, že zase bude jiné zboží a jiná inspirace. Ale tentokrát jsme se domluvily jen tři. Pavla, Terezka a já. Počasí nám nepřálo, ač ráno bylo optimisticky slunečné. Ale v Landshutu už pršelo, což nám té chvíli, kdy jsme vstupovaly do příjemného obchůdku vůbec nevadilo. Obchůdek slaví deset let od svého vzniku a tak paní majitelka uvalila deseti procentní slevu na všechno zboží. No a nekup to! S pocitem, že nic nepotřebuji jsem běhala od regálu k regálu (zboží bylo pochopitelně od listopadu úplně jiné)
a měla opět a zase oči navrch hlavy!
Nakoupily jsem papíry, razítka, svorky, stuhy, razítkovací barvy, písmenka, kytičky…čas od půl jedenácté do jedné utekl , že jsme nevěděly jak.
Zaplatily jsme, rozloučily se, ale v duchu už jsme věděly, že se vrátíme.
Tradiční káva a zákusek, mezitím přestalo pršet a tak jsme se konečně vypravily na hrad.
Hrad je krásný a byť byla zima jak v ruském filmu, fotily jsme jako divé a nadšeně vzdychaly nad tou krásou. Všechno bylo tak dokonale upravené, zarovnané, čisťounké, hrad vypadal, jako by ho včera dostavěli. Pokochaly jsem se, porozhlédly, a už nás Terka hnala zase zpátky…Kam? No přece do krámečku. Dobrý den ! Paní majitelka už se smála. Naše obligátní druhé kolo. Více méně už jen kochací a inspirační, i když pár drobnostem jsme stejně neodolaly.
Odjíždíme skoro v 6. Cesta je hnusná, leje, že není na krok vidět a na Šumavě leží nový sníh. Zastavíme až v Zemance. Dopřejeme s i výtečnou večeři a konečně máme chvíli se pokochat, rozložit v hospodě nakoupené poklady a vzdychat :-) Pan hospodský je chápavý a pošle nám manželku, ta dělá patchwork, takže si rozumíme, je stejně zapálená a nadšená jako my.
A Terčino nadšení, to je tak úžasné a nakažlivé...:-)
Tak zase v červenci! To bude výroční zájezd!
******************************
Děkuji za vaši návštěvu :-)
teda já v la temple díky tvým instrukcím byla, ale myslím, že se zdatně landshutu podle fotek vyrovná. i když v paříži bude asi aktuálnější zboží, ale starší zásoby taky nejsou na škodu
asi se tam budu muset vypravit.
vypadá to dost dobře