4. května 2010 v 9:35
|
Byl večer. Manžel stále nebyl doma. Měla jsem všechnu práci hotovou, stránky do podmínky a zároveň do ročního kalendáře, večeře stála na sporáku, nádobí umyto, prádlo vlálo na šňůře...a já pořád pocit, že je málo hodin a že ještě musím něco dělat.
Když jsem hledala fotku na postupný diktát, nacházela jsem leccos a to jsou chvíle vzpomínek a dobu tak dávnou. Třeba tahle fotka...ze Špičku, kam jsem vozila synka do lyžařské školy a než on se naučil, já jsem sjížděla sama kopce. Asi jsem měla jiné sny než byla tehdejší realita, tedy zcela určitě jsem je měla...Ta fotka není zrovna moc kvalitní, ale mám jen tu a žádnou jinou...ani nevím, kdo fotil. A než jsem se nadála, měla jsem stránku.
Dveře cvakly, klika letí...ježíšmarjá, ono už je čtvrt na jednu? U nás je ještě večeře, relax u televize a tak stačím poklidit pracovnu a ještě si přečíst kousek Merde...Spát se jde ve 2. Ale bezva, dnes jsem měla pěkný den :-)
Děkuji za vaši milou návštěvu :-)
je nádherná. taková tajemná.