Paris v roce 90

18. května 2010 v 10:56 |  ALBA
Nejen to, že mám rozdělané rodinné album a abecedu obou vnuků, ještě jsem se rozhodla, udělat malou cestovní knihu prostřednímu synovi. A nad ní mě napadlo, že udělám cestovní knihu i velkou, rodinnou. Takže mám rozděláno několik projektů a vlastně dělám to, co jsem nikdy nechtěla - mnoho práce najednou.
Líbí se mi, když se dělá pěkně jedna věc, dodělá, dokončí a je čistý stůl. A začne se s další prací. Ale asi to takhle už nedokážu, při množství fotek, které mám, množství nápadů a množství potřeb … Tak jen doufám, že se v tom neutopím a postupně ( vlastně asi naráz ;-) ) vše zdárně dokončím.

Když byly děti malé, jezdívali jsme pořád na nějaké výlety. Vlakem a autobusem, auto jsme neměli. Sem tam jsme si ho půjčili od příbuzných, ale většinou jsme se spokojili i s veřejnými dopravními prostředky. Mělo to svoje kouzlo. Kdybych chtěla do cestovní knihy zanášet i tyto výlety, asi by to byla strašně tlustá kronika, takže se omezím jen na výlety zahraniční.
Začali jsme úžasnou návštěvou příhraničního NDR, když už jsme byli na dovolené na Karlovarsku.
Rok na to se otevřely hranice nám bližší, a to i kilometrově.
Hned v prosinci jsem podnikla s dětmi cestu do Lince. (Tatínek doma hlídal nejmladšího:-) ). To byl a navždy bude nezapomenutelný a nesmazatelný zážitek, který už se nikdy nebude opakovat. Tolik milého přijetí! Tolik krásných věcí, na které jsme zírali. Usměvaví lidé. Narvané obchody zbožím… hračky, boty, ovoce…a do toho vánoční trh a Mikuláš, který rozdával dětem sladkosti :-O… a pouliční prodavači se svařeným vínem a teplými koblihami. Od toho mladého a hezkého dostala jsem koblihu gratis, když jsem ty dvě klukům koupila. (Však já jsem tehdy taky ještě byla mladá a hezká ;-) )

Tak tuhle stránku si ještě udělám a moc se na ni těším. Musí v ní být všechna tahle atmosféra.
Ovšem náš sen největší byla Paříž!
Na tu jsme se připravovali roky. Zažádali jsme si o víza, zaplatili a dostali je. Ovšem než přišlo léto, víza byla zrušena a tak v horkém červenci vyjeli jsme se škodověnkou mých rodičů směr Francie. Už cesta byla zážitek - upravené vesnice, města, dálnice, auta…jeli jsme snad 20 hodin ( já se na té dálnici bála!), ale nakonec dobře dojeli a byli jsme tam! Zatím jen u přátel v Torcy, to je do Paříže coby kamenem dohodil! První francouzské ráno…slunce, štěbetání cizí řečí, lehký vítr povíval záclonou a za zdí zněla hudba…ne, šanson ne, ač by to tak bylo stylové, ale Sting…a od té doby, když ho slyším, tak si vzpomenu. A pak nastalo 14 nabitých dní Paříží. Na to, jak málo peněz jsme tehdy měli a slovo promluvit neuměli, jsme toho viděli, zkusili, zažili, jedli a pili tolik, co už nikdy.
Už ani nevím, čím jsme to fotili, ale fotky jsou celé žluté, materiál to asi nebyl moc kvalitní :-(. Ale jsou to originály a hlavně, že jsou. Takže dnes - Poprvé v Paříži - Paris v roce 90.
paris
Děkuji za vaši návštěvu :-)
 


Komentáře

1 Kiarka Kiarka | Web | 18. května 2010 v 13:09 | Reagovat

Krásná stránka, úžasná atmosféra...a zase spoustu těch drobností, které tady budu pořád dokola obhlížet a nahlížet na ně...líbí se mi to použití razítka a poházené kytičky a ty raznice....ty s nimi dokážeš zázraky...

2 isobelka isobelka | Web | 18. května 2010 v 13:40 | Reagovat

Krásné povídání a stránka s atmosférou...tleskám.

3 KETA KETA | Web | 19. května 2010 v 15:56 | Reagovat

mě paříž oslovila tak jako žádné město před ní.jet tam za komunistů...asi by to bylo ještě silnější...naprosto tě chápu. stránka je krásná a ta barva fotek jak na míru. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA