Červenec je měsícem naší první návštěvy v Landshutu. Takže jsme naplánovaly výroční zájezd. Kvůli dovoleným a táborům jsme se shodly na termínu počátkem července a vyjely ve čtyřech - já, Pavla, Zdeňka a Míša. Míša úplně poprvé a tak jsme byly zvědavé na její reakce a dojmy.
Byl krásný letní den, 2.července. Němci slavili fotbalové úspěchy na mistrovství světa a všechna auta jezdila s vlajkami a vlaječkami. Celé Německo se obléklo do národních barev.
Naštěstí scrapbookovému obchůdku se fotbalové šílenství vyhnulo a přivítal nás stejně mile a přívětivě jako vždy. Paní majitelka zdravila s úsměvem, sotva jsme vzaly za kliku. Míša padala do mdlob. Stála a dýchala a vypadalo to, že ji budeme muset vyvést ven na vzduch :-). Ale nakonec to ustála, popadla košíček a běhala s námi nadšeně od regálu k regálu. Tentokrát, již namlsané a zazásobené, jsme se tolik nerozšouply ( a to ne, že by nebylo z čeho vybírat!) a odpolední nájezd se už nekonal. Po kafíčku jsme si udělaly procházku na hrad, bylo pěkné vedro. S úsměvem jsme vzpomínaly na velikonoční návštěvu, jak jsme se klepaly zimou a do obchůdku šly odpoledne nejen nakupovat, ale se i ohřát. Město tonulo ve sluneční záři, kochaly jsme se vyhlídkou a plánovaly další cestu....
Takže další výprava bude předvánoční!




Míša měla šok. Z obchůdku a na pití. Hezky k ní ladil:-). Chutnal nám všem a rozhodně bychom ho byly potřebovaly více než jednu plechovku pro všechny:-).
*************************************************
Děkuji za vaši návštěvu.