2. května 2011 v 11:25
|
Stala se báječná věc. Challenge minulého měsíce vyhrála stránka od scrapařky, která byla úplným nováčkem a tak, když zadávala nové téma, snažily jsme se jí s Isobelkou a Katií hodně pomáhat ( ještě mám husí kůži z toho, jak jsem zadávala challenge poprvé, jak jsem byla vytrémovaná, jak se mi dokonce povedlo stránky vložit i se jmény…takže hned každý věděl…tedy on stejně každý věděl, neb se všechny už poznaly podle dětí na fotkách, i podle stylu…ale stejně to byl kopanec…) a dodat jí důvěru, aby se nebála. Nebála se a zadání bylo bezvadné - černo- bílá stránka s jednou barvou navíc + provázek + prošití. Sice jsem čekala větší účast, neboť zadání mělo velký potenciál, ale…Takže jedenáct stránek. Z toho moje dvě ovečky ! :-) Nehecovala jsem je, prostě to tak vyšlo, že cítily, že tohle je ono a že to chtějí. Mám velkou radost z jejich stránek a kladných ohlasů na ně. Moc se jim povedly. Tak jako i všem ostatním. Takže vítězství bylo zasloužené. Vyhrála Melina s překrásnou stránkou, přesně v mém duchu ( můj muž říkal: to je tvoje? Ne, odpověděla jsem, jen máme stejné francouzské vzory ;-) ) druhá byla Haňule a třetí Hazcek. Překvapivě se na stupně vítězů dostaly stránky A4. Což je pozitivní zpráva, že už to není jen o klasických třicítkách. Mám z této challenge velkou radost, zvláště, když zadání té nové - květnové - vyhlásila tentokrát z druhého místa Haňule.
A tady je moje stránka.

Byla jsem ve druhé třídě a vdávala se moje milovaná teta Dana. Měla jsem nové kotníkové bílé botky a plisovanou sukénku z pleteniny. Pamatuju si to velmi dobře. I to, jak jsem byla s maminkou u holiče:-) I to, jakna svatbu do Bechyně jel z vesnice, kde teta bydlela, svatebčanů plný autobus. Babička měla hospodu, sice už nefungovala, ale na svatbu ano. Strašně se mi líbilo pobíhat mezi hosty a nosit jim na talířcích párky. Taky se mi líbilo, uzmout si tetin závoj a prohánět se s ním na dvorku kolem hnojiště. Myslím, že jsem dostala vyhubováno. Taky se mi nechtělo spát, když v celé chalupě byl hlomoz, tolik lidí a zpěvu. Teta měla ke svému bílému kostýmku krásně růžový kabát, z takové mačkané látky. Kabát měl velký límec, kapsy a veliké knoflíky. Prostě výkřik módy. Když mi bylo tak 12, 13 let, tak jsem kabát zdědila. Někde jsem v něm i na fotce. Parádní ještě i po létech. Proto ta růžová, prostě tam byla....Moje milá teta, a ani stejda, už nejsou...zemřeli mladí...a já na ně, zvláště na tetu, moc ráda vzpomínám. Teta mi byla blízká ve všem, milovala jsem ji, i Bechyni...
*************************
Zde jsou stránky mých "oveček" - Terky a Gábiny.
Děkuji vám za návštěvu a přeji vám krásné májové dny plné lásky :-)
Teda vy jste takový šikulky!!! Všechny tři! Stránky jsou naprosto fantastický. Překvapila mě Gábi, že má stránku také v jiné barvě než je její oblíbená béžová. Vezmete originály na schůzku, že jo? Už se těším, pa.