Červenec 2011

Když ne v kamenném, tak v internetovém

25. července 2011 v 22:04 PELE-MELE
V kamenném pařížském obchodě nepodařilo se mi koupit to, co bych bývala chtěla a potřebovala. Takže jsem doma najela na svůj oblíbený francouzský internetový obchod a zjistila, že půl věcí, které jsem si odložila do košíku už není, ale zase jsou jiné...a nakoupila. Když nakoupíte za 70 E nemusíte platit ani poštovné. Pár papírů, které jsem chtěla, pár razítek, raznice...a je to akorát 70 E. Zaplatila jsem kartou, jen jem nedostala žádné potvrzení na e-mail, což mě trochu zneklidnilo. Volala jsem kamarádce do Paříže, aby tam zkusila zavolat a zeptala se, jestli prošla moje platba a jestli je vše OK. Uklidnili ji, a ona následně mě, že vše je v pořádku. Balíček přišel během několika dní ( dosud jsem tady nenakupovala, kdysi jsem měla v oblibě jiný francouzský i obchůdek, ale ten zrušili a já už pak nenakupovala nikde ) a já se raduju z nových věciček :-))
Adresa obchodu je : www.boitascrap.com





Já vím, že tahle razítka se dala koupit i u nás, jenže já už je nesehnala a moc jsem po nich toužila. ¨


To je jen ukázka, ale na pokochání stačí, že ? ;-)

Děkuji vám za vaši návštěvu :-)

Scrapnákupy pařížské

22. července 2011 v 15:12 PELE-MELE
Samozřejmě, že jsem do našeho poznávání Paříže zahrnula i scrapobchod.

Kamarádka je naštěstí spřízněná duše a tak jsme manžele vypustily samostatně ( daleko nedošli, skončili v první hospodě a u prvních obchodů se sýry, uzeninami a vínem...či-li "každému co jeho jest" :-) ) a jaly se probírat regály a regálky obchodu pěkně systematicky a postupně. Po hodině a půl našli nás muži na konci prvního kola, ještě jsme nezačaly ani druhé. Bohužel, buď už jsem zmlsaná a nebo nabídka nebyla nic moc, v kapse 100 euro a v ruce věcí tak za dvacku.

Nic, co bych nutně potřebovala a co by se mi nutně hodilo, ale ani to, co bych potřebovala méně nutně. Pravda, šla jsem velmi cíleně, chtěla jsem jedno razítko, jedny papíry, jednu raznici...a nic z toho nebylo. Manžel se divil, že jsem se tak mírnila, takže jsem na jeho popud ( běhal opět s výkřiky: hele, tohle je pěkný! hele,tohle máš? , hele, tohle si kup!...) přihodila ještě pár razítek...a doma jsem zjistila, že už jsou i na českých internetových pultech. Těší mě jen, že já je koupila poněkud levněji :-)
Nicméně jako podívání je kamenný obchod vždy pěkný, i když na ten v Landshutu nedám dopustit!

Děkuji vám za návštěvu a přeji krásný letní víkend:-)

Pařížská odysea se špatným koncem

21. července 2011 v 11:56 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Pro naši pařížskou stříbrnou svatební cestu jsem si vyrobila smash deník už dlouho dopředu. Při balení jsem na něj naštěstí nezapomněla a dokonce jsem nezapomněla ho ani den co den nosit s sebou. Deníček se osvědčil. Vytahovala jsem ho v kavárnách, ve frontě na Eiffelovku, na lodi i v parku. Nakonec se nám všem líbilo dělat zápisky a kreslit obrázky. Vstupenky jsem lepila hned na místě, i když lepidlo v rolátku z DM samozřejmě nevydrželo, ale nějakým zázrakem jsem ho bez zásahu zhůry i bez zásahu manžela zprovoznila a fungovalo celou dobu. Samozřejmě jsem na konec deníku zapsala i stručně popis cesty, míst a zážitků, ale ty autentické jsou nejlepší. Doma jsem je doplnila mini fotečkami, ale ještě mi jich pár chybí, ty co fotil kamarád. Třeba mě s černým kapitánem lodi, nebo mě s černým , po zuby ozbrojeným vojákem...Paříž byla ve střehu, chystaly se oslavy 14.července a tak bylo vojáků všude víc než dost. Tenhle byl "echt", a navíc v černém provedení, fakt z něj šla hrůza. Jenže já měla nějakou kolektivní odvahu a když už jsme zavedli do deníku podpisy a fotky s kapitány a číšníky, pak tahle s vojákem bude zářez, řekla jsem si. Svojí "brilantní" francouzštinou jsem ho požádala, jestli se s námi ( i s mojí kamarádkou ) vyfotí a on souhlasil. Dokonce se nechal ode mne i nasměrovat na sluníčko, prostě jsem si tam s fojákem šoupala, jako bych byla jeho generál ;-) A fotku máme...jen já ji ještě nemám :-(
Ty podpisy do deníky byla pěkná legrace. První nás napadl, když jsme si dávali kafíčko U Maxima. Že si to zasloužilo zvěčnění bylo nasnadě. Fotka i otisk kávy není problém, pak ale někoho napadlo nechat podepsat číšníka...A čí je deníček? Můj! Takže jsem nasadila úsměv a svých pár slov a šla prosit. Vyšlo to. Zrovna tak jako s lodním kapitánem, s jiným číšníkem v hospůdce v Latinské čtvrti, i s potrhlým Japoncem z lodi, i s dalším číšníkem v Reims...byla to legrace:-)
Takže smash deníček se osvědčil!
Jo a ten špatný konec? Nic se nestalo, všechno bylo výborné, dojeli jsme v pořádku, nachodili asi 100 kiláků, zážitků spousta, počasí nádherné, všechno vyšlo. Jen na mě to asi bylo ještě moc velké sousto, zřejmě ještě ne úplně fit po té borelce...v pondělí doma jsem ztratila hlas, ve středu dostala horečku, v pátek vyskočila z postele jako zdravý mraveneček a v sobotu odehrála golfový turnaj...večer už jsem se klepala jako ratlík, 39 horečku... a dnes, ve čtvrtek, jsem prvně vylezla z postele...Chřipka nevídaná, že mě ani to ležení v posteli tentokrát neotravovalo a já stále spala a spala...a léčila se. Ještě mi není do zpěvu, ale už mě zase baví svět :-)

Děkuji za vaši návštěvu a přízeň a přeji vám krásné, sluníčkové dny.
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA