8. září 2011 v 23:39
|
Už několik let jsem blázen, pošuk a cvok do scrapbooku. Jednu chvíli moje vášeň docela hraničila se závislostí. Vstávala a usínala jsem s myšlenkou na scrapbook, při každé jiné činnosti myslela jsem na scrapbook, při nakupování, na výletě, při sportu , na návštěvě... těšila jsem se domů, do své pracovny, ke svému stolu, až zase vytahám všechny svoje papírky, lepidla, ozdůbky, fotečky a budu si tvořit. Fakt blázen ;-)
Pak se najednou něco stalo. Letošní léto bylo divné. Slovy klasika…tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…Zima, déšť, spousta práce, nemoce…
A nechuť. Prostě jsem neměla vůbec žádnou chuť něco tvořit. Vyrobit přáníčko, nalepit si stránku, nic. Nebyla to jen výmluva na čas.
Už roky trpím artrózou. Zvládám ji bez léků, to je to poslední, co do sebe chci cpát, nějaké chemické prášky řešící jen bolest.
Stres, chlad a fyzická zátěž, to je to, co artróze vůbec nesvědčí. Všeho se mi toto léto dostávalo v hojné míře. Bylo mi tak, že jsem někdy sotva držela tužku. To náladě nepřidá. A zvyšuje nechuť…Vypadalo to, že jsem se dočista odzávislila.
Malovala jsem, tapetovala, stěhovala sem a tam, uklízela, zase tapetovala, zase uklízela, necítila ruce a únavou usínala ještě před pádem do postele. Když jsem nespala, v posteli jsem četla. Přečetla jsem úžasnou knihu Lanýže od Lenky Civade a teď čtu Oběd v Paříži. Knížku jsem na břiše udržela :-)
Teď už je "přestavba" skoro hotová, zbývá pár drobností. Vyčasilo se. Předpověď slibuje krásné babí léto a to já miluju. Čeká nás vytoužená dovolená v mojí milované Francii. Doufám, že si v Provence ještě užiju teplíčko, klid, pohodu, relax.
A také nastala škola, zlom a řád. Konečně jsem v nové pracovně zatoužila udělat stránku do alba, pro vnoučka. Moji vnuci jsou moji největší láskou, takovou, kterou jsem nepoznala se svými vlastními dětmi ( to byla láska hodně starostlivá…člověk nějak nevnímal běh času, měl spoustu povinností, chodil do zaměstnání…) , odlišnou, velkou, silnou, všeobjímající, takovou, jaké se říká, že by za ni člověk život položil. Jo, to není fráze, cítím to tak. A to mě nakoplo, ten první školní den, ten pohled na nový život, na malého človíčka jak jde nadšeně vstříc velkému světu, poznání a vědění. Tak jak se má, bezmezně a s důvěrou.
Napsala jsem si předlouhý seznam úkolů, projektů, které mám v plánu a začala jsem golfovým albem, takovou vsuvkou do alba z loňské dovolené. Takový rest, dluh. Chci ho zvládnout rychle, takže žádné velké umění, žádné velké kreativní kotrmelce, zdobení a "číčarády", ale největší jednoduchost. Navíc na stránky pasuju i týdenní podmínky, neb jsem silně ve skluzu.
A hurá, jde to, jsem zpátky, nadšení se dostavilo, práce mě baví, jedu jako fretka a lepím a lepím :-)
Děkuji vám za návštěvu a za vaši přízeň. Golfové budou ještě pokračovat ;-) Krásnou dobrou noc.
Moc krásné stránečky! Jen tak dál..přeji hodně chutí do tvoření a málo bebínek!!!