Listopad 2011

Vánoční přáníčka podruhé

30. listopadu 2011 v 15:43 VÁNOCE
Venku je krásné listopadové počasí…i když, zítra už vlastně začíná prosinec. Do Vánoc 24 dní, po sněhu ani památky, jen krásně mrholí . U nás už je i spadané listí ze stromů uklizené a tak voní jen mokrá hlína a vzduch…a někde vzadu za tím vším cítím vůni Vánoc…Jojo, po baráku se line vůně vanilky, připálených rohlíčků a rybízové marmelády. Mně voní na stole svařáček a čekají mě samé hezké věci. Fotky mých miláčků, které ještě přijdou do albumu a pak dárečky pro kamarádky. Maličkosti, ale moc se na ně těším, že to bude takové hraní si bez limitů, jen tak, ze srdce a pro radost. A dnes mám pro vás ještě pár přáníček…dávno hotových :-)


Děkuji vám za vaši návštěvu :-)


Stejné, ale přece jiné

29. listopadu 2011 v 21:27 VÁNOCE
Jak už jsem řekla několikrát, miluju razítka. A miluju embossování. Je to samozřejmě hrozné krámování, všechny ty potřebné věci si vytahat a tak se pak snažím nějak logisticky ;-) svoje tvoření přáníček skloubit tak, abych využila to, co mám vykrámované , co nejvíc :-). Nebaví mě ovšem dělat dvě věci "nemlich " stejné, takže alespoň trochu nějaká obměna tam vždycky je.


Děkuji za vaši návštěvu a mějte krásný večer :-)

Vánoční přáníčka poprvé

29. listopadu 2011 v 11:29 VÁNOCE
Venku se po týdnech mlh a nevlídna udělalo úžasné slunečné počasí evokující spíše jaro než blížící se Vánoce . Už za 25 dní! Dodělávám album, drobnosti pro kamarádky ještě nemám, ale zato mám všechna přáníčka. Dokonce už i v nadepsaných obálkách ;-)
První várku přáníček jsem dělala na naši scrapschůzku, aby holky měly nějakou inspiraci. Přiznám se, že i já se jdu občas někde inspirovat, nejčastěji na Hero Arts. Ono stačí jen malé nakopnutí, aby se měl člověk od čeho odpíchnout .
Vloni jsem si moc přála razítko právě od Hero s věncem. Má pro mě hodně využití, nejen na přáníčka. Tady jsou moje oblíbená přáníčka právě s věncem. Může se jen natisknout, vystříhnout, embosovat, zdobit kamínky, kytičkami, mašličkami…prostě všechna přáníčka by šla udělat jen s jedním razítkem , ale mě zase baví si toho zkusit víc.
Další moje oblíbené razítko je textové od Viva Decor. Je zde v několika jazycích přání šťastných Vánoc. Zase stačí jen text natisknout jako podklad, nebo ho embosovat a udělat ho dominantní, pak jen lehce dozdobit. Embossování mě tradičně na přáníčka hodně, hodně baví :-)
Inspirujte se . Hezké tvoření, pokud se do přáníček teprve pouštíte .
Děkuji vám za vaši návštěvu.

Gratulace

28. listopadu 2011 v 0:23 PELE-MELE
Hurá, hurá, je to tady! S nadílkou svých scrapbookových časopisů se podělím s....Můj muž vybral číslo 7 a číslo 7 je...Časopis pošlu jen kousek od mého bydliště...s radostí Usmívající se ....VEVERCE HELE!
Doufám, že jí bude užitečný a přinese jí mnohou inspiraci ke tvoření. Vám všem moc a moc děkuji, že jste se ozvaly, že o vás vím, že jste tu se mnou...děkuji velmi za milá , pochvalná ( to jsem se až červenala Rozpačitý ) a povzbudivá slova. Hodně si jich , a vás, vážím. Gratuluji ještě jednou Hele a těším se na další vaše návštěvy. Přeji vám krásný advent nejen scrapbookový. Usmívající se

Den s barvičkami

25. listopadu 2011 v 18:17 PŘÁNÍČKA A DÁRKY
Scrapbook jsou pro mě hlavně a na prvním místě albumy. Když jsem před čtyřmi roky scrapbook objevila, už jsem měla třicetiletý skluz. A ve skluzu jsem stále a pravděpodobně ho už nikdy nedohoním ;-) Mám stohy fotek na papíře a plné složky fotek v počítači. Děti malé, větší, maturující, promující, ženící se…rodinu svoji, rodinu manžela, vnoučky čerstvě narozené, nastupující do školky a teď už i do školy…různé oslavy, svátky a výročí, srazy a setkání…Takže spousta stránek do mnoha albumů a do toho ještě kupa scrapbookových dárků pro všechny možné. Ano, opravdu můj každodenní chléb. Co jsem jen proboha dělala, když jsem nescrapovala? ;-) Jojo, já vím…více doma vařila, více se starala o domácnost, více jsem četla, více jsem jezdila na kole a více lyžovala ( pak nemá růst u scrapbooku zadek ! ;-) ) , taky jsem aktivně sbírala cukříky a o svoji sbírku se starala a dokonce jsem měla největší sbírku v republice. Myslím, že už mě jiné sběratelky předehnaly, už dávno nejezdím na burzy, neměním, o sbírku nepečuju, jen cukry ukládám na hromádku. Teď jsem dokonce vyhlásila na cukry embargo, fakt, ty už nestíhám.
Na Vánoce, jednou v roce ( i když sem tam vyrobím přáníčko k nějaké události i během roku ) vyrábím přáníčka. Jak jsem už říkala, baví mě. Malý formát a můžu si leccos vyzkoušet. Zrovna tak mě baví i ATC kartičky. Jak už sám název ART napovídá, v původním záměru šlo opravdu o umění. A ve scrapbooku vlastně jakousi formou též. V tomhle je mým velkým vzorem hodným obdivu Helge. Její přání a její ATC jsou nádherná, přímo kouzelná. Jsem ráda, že jsem mohla na vlastní oči vidět její čarování s alkoholovými barvami. Hned jsem se pobláznila a kdyby bývaly barvičky byly k mání v těch odstínech, které jsem chtěla, nakoupila bych. Ale naštěstí nebyly ;-) a já stačila vychladnout. Vím, že by to byla láska na pár chvil a pak zase odsunutá do pozadí jako barvičky na hedvábí, drátky, látky, bavlnky a vlny…Korálky a ubrousky mě naštěstí nepostihly…zatím :-).
Nicméně byla to na srazu efektní předváděčka. Doma jsem, stále pod vlivem Helžiných nádher , zkusila něco podobného ( na scrapbook.cz máme akci ATC na téma ZIMA ) , jen jsem si hrála s normálními barvami akvarelkami. Kousek barvy jsem z tubičky vymáčkla do vody v mističce, rozmíchala a fixírkou pocákala připravené kartičky. Barvičky jsem různě zapíjela do sebe, měla jsem rozmíchané tři odstíny. Pak jsem na kartičky použila svoje nové nádherné razítko, v jehož použití jsem taky moc nevěřila, ale musela jsem ho mít :-). Je to totiž hlava ženy, jako od Muchy, mého oblíbeného. A ejhle , tady se hodilo, evokovalo mi tu paní Zimu, s vlasy, z nichž se na krajinu sype sníh, s vlasy, jimiž rozsévá na nebe hvězdy. Kartičky jsem pak ještě různě embossovala, kolorovala akvarelovými pastelkami ( nemám ty scrapbookové, ale "Koh-i-norr" ky ), polepovala kamínky, vločkami a hvězdičkami. Mám z nich radost. Fakt jsem se "vyblbla", ale bylo to velmi příjemné dělání.
A teď zase hurá na album :-).
Jak jsem byla "rozvášněná", udělala jsem ATC osmnáct, místo jedenácti na výměnu. Ty, které jsem odeslala jsem nevyfotila, jen ty doma zbylé. Mám tím pádem drobné dárečky pro scrapbookové kamarádky :-).

Děkuji za vaši návštěvu a přeji vám hezký tvořivý víkend :-)

Slavíme

24. listopadu 2011 v 11:03 PELE-MELE
Já vím, že čtyři roky není žádné kulaté výročí. Jsou to jen čtyři roky života, pro někoho málo, pro někoho hodně. V mém životě, kdy si vážím každé chvíle, která je mi daná, je to hodně, je to krásný kus nazdobeného dortu, který se mi stále nepřejedl. Jsou to roky , kdy je téměř každý můj den naplněn scrapbookem. Činností, kterou vykonávám ráda, s láskou a s nadšením. Dnes odpoledne až povedu Matýska na autobus, si spolu zajdeme do cukrárny na horkou čokoládu a kapučíno. Matýsek si dá makovník, neb ho má rád a já harlekýn, neb ten mám ráda já ;-) Budeme spolu slavit. Pojem scrapbook už mu taky není cizí a oslavičky má rád.
Až přijdu domů, do prázdného bytu, bude tma tmoucí. Nádherný čas. Teplo domova, voňavý čaj, na stole rozdělaná stránka…další část mé nekonečné oslavy :-). Protože jste součástí mého života, protože ani vám není scrapbook cizí, a protože snad pro vás nejsem cizí ani já, rozhodla jsem se slavit s vámi a podělit se o kousek mé radosti.
V září jsem si z Francii přivezla kupu scrapbookových časopisů a moc ráda si v nich listuji. Nacházím inspiraci, lecjaké vychytávky a nápady. Na to nemusím být ani přeborník ve francouzštině. A teď jsem se rozhodla, že jeden časopis pošlu jedné z vás. Nemusíte nic ;-), jen tu být, jen zanechat svoji "stopu", každý váš pozdrav mi dělá radost. A já vám ji chci oplatit, alespoň takto.
Tak se těším, koho v neděli šťastná ruka mého muže vylosuje :-)
Děkuji vám za každou vaši návštěvu. Mějte krásné podzimní dny plné, byť i jen maličkých, důvodů k oslavám :-)

Vánoce, Vánoce přicházejí....

23. listopadu 2011 v 17:13 VÁNOCE
Nechci vás nijak strašit ;-)…ale zítra je 24.listopadu, svátek má Emílie a do Štědrého dne už to je jen 30 dní! A třicet dní uteče tak rychle….Taky máte dojem, že čím starší, tím dny rychleji utíkají? Nějak si to nedovedu vysvětlit. Makám jako šroub, nelením, neflákám se, a přesto stále nestíhám. Den uteče jako voda, vstávám brzy, spát chodím pozdě, ale stále jsem ve skluzu. Myslela jsem si, že jsou to jen řeči: nemám čas…ale najednou vidím, že ať dělám co dělám, pořád mi čas chybí. Co mě zarazilo, byla hláška mého šestiletého vnoučka. Předváděl mi, jak umí počítat do dvou set. U dvoustovky se odmlčel a povídá: A pak už je to pořád stejný, babi, tím bych jen ztrácel čas…Že i tohle malé dítě chápe, jak je čas pomíjivý, užitečný a jak je ho stále málo, stále chybí…?
Jediné, co mám stoprocentně hotové, jsou vánoční přáníčka. Jednou za rok mě moc baví. Baví mě zkoušet různé techniky, vyzkoušet si to, co bych jinak asi nezkusila, neb na stránky do alb nepoužila. Fakt bych ta přáníčka nechtěla dělat na "kšeft", i když vím, že by to šlo, dělat jako manufaktura. Ale nebavilo by mě to.
Takže mám třicet přáníček, víceméně každé jiné. Za každým přáníčkem si hned představuji i jeho adresáta ( ten anonymní by mě asi nebavil ) a doufám, že potěším a udělám radost. Moc se na Vánoce těším :-)

Děkuji vám za vaši návštěvu :-)

Když se tvoří...

16. listopadu 2011 v 8:25
Pustila jsem se do vánočních přáníček...Včera večer to ještě vypadalo takhle... ( to je fotka pro ty, které si myslí, že mají doma binec ;-) )
Děkuji vám za návštěvu ...a plody mého tvoření ukáži co nevidět, jen co se trochu vyčasí a budu moci fotit :-)

Tvoření ve Tvořínku

15. listopadu 2011 v 1:35 KURZY A SETKÁNÍ
Tvořínek je roztomilé místo v Říčanech u Prahy. A scrapbook tam mají rádi. Obecně tam rádi a hodně tvoří, mají tam v podkroví půvabnou místnůstku, kde je teplo, zní tam relaxační hudba, vaří se tam čaj nebo káva a vesele scrapuje :-) .
Tentokrát to vypadalo, že nemoce a jiné problémy nedovolí mnoha ženám se zúčastnit, ale nakonec nás bylo tak akorát. Čtyři dospělé a tři děti. Syn paní majitelky Ondra a dvě holčičky, Eliška a Kačenka. Ondra byl démon :-), absolutně svůj. Pusa mu jela k nezastavení, ale všechny oblažoval svými průpovídkami a dělal dobrou náladu. Za dvě a půl hodiny měl jako jediný kalendář skoro hotový. Nenechal se nijak brzdit, nijak usměrňovat a ani jsem se o to nepokoušela. To bych prostě bránila jeho rozletu ;-). A tak si vybíral papíry ve svých oblíbených barvách navzdory barvám na fotce, lepil plno ozdob, stříhal, trhal, nevázaný a nezkrotný. Moc se mi líbilo ho pozorovat, jak ho nic nesvazovalo, žádné hranice , žádné poučky, jen on a jeho kreativní svět. Dokonalé.
Holčičky byly snaživé a pečlivé. Ta menší by taky ráda krásné vzory papírů i když se k fotkám vůbec nehodily…trochu jsem ji usměrňovala a vysvětlovala nějaké principy, ale zase ne moc, nechtěla jsem jí "stříhat křídla". Jen jsem tu a tam poradila, pomohla. Větší Eliška měla nádherné fotky, které sama fotila. Bylo by škoda je "zazdít" a tak jsem radila a pomáhala hodně, a Eliška si odnesla za potlesku a uznání všech účastnic kurzu domů kus krásného kalendáře s tím, že zbytek si dodělá doma. Nakoupily s maminkou hned dole v obchůdku papíry a já věřím, že celý kalendář bude bezvadný.
Dospělé paní byly moc šikovné. Absolutně bez problémů. Jedna už byla na kurzíku podruhé a to bylo poznat. Přece jen už měla pojem ( a navíc načtenou moji knížku ;-) ) a práce jí šla pěkně od ruky. Kalendáře jsou na seznamování se se scrapbookem naprosto ideální, opět jsem se o tom přesvědčila.
A opět jsem si mezi tvořivými lidmi užila kus pěkného dne :-)



Děkuji vám za návštěvu :-)

Scrapbook U bílé paní

10. listopadu 2011 v 15:28
Krámek pro tvořivé U bílé paní v Berouně je moje srdeční záležitost. Jezdím tam lektorovat scrapbook už několik let a jezdím tam ráda. Navzdory berounské konkurenci máme na kurzících vždy plno, tím nemyslím, že bychom měly 20 lidí, ale deset, dvanáct, to je tak akorát, abych se všem mohla věnovat a všechny si mohly kurz užít a něco si z něj odnést.
V úterý jsem měla na kurzu devět žen, dvě se omluvily. Těšila jsem se na kalendáře a na novou partičku budoucích scrapařek. Jenže…Některé scrapařky už přišly potřetí, poučené, naučené , ale přišly zase, pro další informace, pro další poučení. Z těch jsem měla velikou radost, jsem potěšena, když se lidi vrací, když se ke mně hlásí, když přijdou na základě blogu…a já poznávám ty, které jsou tam, kam já nevidím… ony mě znají ;-), ale já je poznávám až teď.
Tenhle kurz byl výtečný. Všechny paní byly nesmírně šikovné a kalendáře jsou opravdu to pravé. Malý formát, žádná velká plocha před sebou a pocit co s tím, panebože, mám dělat. Na kalendář se vejde opravdu jen jedna fotka, mnohdy ještě ořezaná, stačí pár ozdůbek, proužky papíru, kolečka, čtverečky, knoflík a je to. Výsledek je vždy pěkný.
Kalendář jsme pochopitelně nestačily celý , ale základ si paní odnesly domů. Jo a slečny, byla tam i jedna maminka s dcerou, což jsem ovšem nepoznala, neb vypadaly jako kamarádky :-)
Takže…jestli jsem něco, a to doufám, přinesla těm, které na kurz přišly, jsem moc ráda, ale tyhle kurzy přinášejí i mně- potěšení,radost, poznání a hlavně energii.
Těším se na vás příště…třeba hned v sobotu v Říčanech ve Tvořínku .
PS. A zase jsme Aleně vykoupily krám :-)
Děkuji vám za návštěvu :-)

Cestovní deník ze srazu

8. listopadu 2011 v 23:46 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Vloni jsem vyráběla jako vánoční dárky kalendáře. Ne tolik jako Isobelka, která obdarovává celé příbuzenstvo a ještě i trenérky, ale pět jsem jich udělala. Letos budeme kalendář tvořit s Matýskem, na to se moc těším ( vychovám třeba nového "Tomíka" :-)) ) . Ale favoritem mezi mými letošními dárky budou diáře, notesy a cestovní albůmky. Naprosto mě uchvátily. A hlavně, drtivá většina těch, které chci obdarovat, cestovní deník nebo "předvařené" albumko ( třeba pro vnučky - já se tak těším na růžovou ;-) ) určitě upotřebí. Takže jdu na to!
Zatím předvádím to ze srazu. Je to krásná a celkem jednoduchá práce. Základem jsou tvrdší kartónové desky ( z jakéhokoliv kartónu- desek ze sešitu, krabice...) , které si polepíme a nazdobíme a dovnitř už stačí buď docela obyčejné papíry ( pokud jde jen o deník na zápisky, notes či diář ) nebo další pevnější čtvrtky ( pokud půjde o cestovní deník nebo jiné albumko na fotky ). Vnitřní listy stačí jen lehce přizdobit - razítkem, propisotem, samolepkou, papírovou ozdobou... Do takto "předvařeného" deníku či albumu stačí už jen doplnit fotky a to zvládne každý, i výtvarný nešika. A bude mít krásné album hodné obdivu.

Cestovní deník - titulní strana ( rozměr 19 x 14 cm )














Na cestovní deníky ( albůmky ) by se velmi hodí sada hnědých přírodních čvrtek od Docrafts Papermania The Heart of Craft, kterou jsme použivaly na deníky na srazu. Zrovna tak si dovedu představit cestovní deník i ze čtvrtek od Prima Marketing Botanical Collection. Krásnou cestovní sadu má i francouzská firma 4 heures 37.

Děkuji vám za návštěvu a přeji vám radostné tvoření :-)

Scrap sraz v Liberci - již sedmý!!!

7. listopadu 2011 v 17:26
Za pár týdnů budu mít výročí. Již čtyři roky žiju scrapem. Sotva jsem se v roce 2007 zaregistrovala spolu s kamarádkou Lenkou na scrapbook.cz, už jsme spolu vymýšlely nějaké setkání, sraz, kde by se scrapbookářky sešly, viděly, poznaly, předávaly si zkušenosti, rady, poznatky. To byla doba, kdy na českém trhu byl jeden jediný internetový scrap obchod a tak se věci do scrapbooku sháněly kde se dalo. Kdo objevil nový zdroj, informoval ostatní. Nakupovaly jsme si stužky, knoflíky, bavlnky, všelijaké papíry a posílaly si je poštou, nebo vozily jako dárky. Kde jsou ty časy…:-)
První sraz jsme s Lenkou nachystaly hned v únoru 2008. Od té doby jsem srazy zorganizovala ( se svými kamarádkami ) ještě čtyři. Poslední byl vloni na jaře v Lukách u Jihlavy, v místě, které jsem objevila, když jsem půl roku hledala na netu dostatečně velké a pohodlné prostory pro třicet scrapařek. Luka jsou a asi budou bezkonkurenční. Jsou ideální.
Dlouho jsme vedly na scrapbook.cz diskuse o tom, jestli by měl být sraz vprostřed republiky, aby byl stejně daleko pro všechny. Což stejně nikdy nebude. My z krajních míst naší země to budeme mít vždy nejdál. Ale kdo chce a má fakt zájem, pojede i přes půl republiky, alespoň já to tak cítím a znám to i z jiných zájmových činností. Nicméně, nějak neprošlo to, že kdo pořádá, pořádá ve svém místě a tak Ketin návrh, že by uspořádala sraz v Krumlově nepadl na úrodnou půdu.
Do řad scrapbookářek vstupují stále noví a noví lidé Asi bych měla napsat ženy, protože o českém "Tomíkovi" zatím nevím, ačkoliv jsem měla jednou na kurzu pána, ale nevím, jestli to byla jen jednorázová akce, nebo scrapuje dál.
Nově se před časem objevila liberecká Iriska. A Iriska je žena činu. Tvořivá, šikovná a akční. Hned po srazu v Lukách mi napsala: Co kdybych udělala sraz v Liberci, přijede někdo? Od začátku jsem ji podporovala, ačkoliv jsem sama do organizace jít nechtěla, měla jsem za ty roky docela chuť si tentokrát "oddechnout" .
Iriska je vášnivá scrapařka, ale pohybuje se i v jiné skupině lidí, kteří se sdružují na jiném webu. Není jenom scrapbook.cz, který mimochodem teď trochu odumírá, nebo jen stagnuje, prostě to úžasné, přátelské, rodinné, soudružné teď tak trochu povadlo a pominulo…asi je to normální vývoj skupin a zase dojde zase k oživení…
Iriska se nenechala ničím odradit a obrátila se do svých řad…Nakonec bylo v Liberci 48 scrapujících. Po vypečené rezervaci hotelu Orion v Liberci ( kdy paní majitelka zrušila rezervaci 14 dní před konáním naší akce) byla Iriska nucena hledat jiné prostory. Našla hostel Pod Ještědem. Vzhledem prostá ubytovna, ale bylo tam čisto a teplo . Pokoje byly příjemné a tak, jak jsme si je přály, rodinné , po čtyřech a dokonce i po šesti :-). Jídlo bylo jedlé, i se servisem, nemusely jsme ani mít nádobí ;-)
Ze 48 lidí jsem jich znala jednu čtvrtinu. To byla ta část ze scrapbook.cz. Iriska, jak jsem už řekla, se pohybuje i jinde, na Fleru, na webu Pretty Papers a i tyto lidi pozvala na sraz. Didi, čili Pretty, také zajistila sraz materiálově, a to tak, že zrak přecházel. Balíčky na tvoření byly bohaté, byly nachystané na výrobu cestovního deníku a na výrobu vánočního přáníčka. Ze skupiny kolem Didi byly i lektorky, které v sobotu vedly workshopy. To byla naprostá novinka a to bylo to, na co jsem se hodně těšila.
Vytvořily jsme skupiny po 12 lidech a během dne jsme prošly čtyřmi stanovišti.
1. Helge nám předváděla práci s barevnými alkoholovými inkousty Adirondack . Parádní záležitost. Hlavně jsme si to samy mohly vyzkoušet a nadchnout se. :-)
2. Pampelína nám předváděla práci s Big Shotem a samozřejmě jsme si nadšeně "točily klikou" a embosovaly kartičky a vyřezávaly tvary :-)
3. Na dalším stanovišti Didi předváděla techniku negativního razítkování, embosování a barvení razítkovacími inkousty. Krásné. Hned jsem si musela jedno negativní razítko koupit :-)
4. A nakonec Iriska předváděla různé techniky s Distress inkousty stříkanými vodou , "patlání" na kartičky a následně razítkované nebo embosované na Big Shotu a to opět zabarvené razítkovacími polštářky. Efektní.
Všechno jsme si vyzkoušely. Bylo to bezvadné, poučné a v mnohém pro nás nové.
V pozdním odpoledni jsme se teprve dostaly k tvoření cestovních deníků.
Práce ve skupině se mi moc líbila. Byl to chaos a zmatek ;-), jak bylo málo místa, stále jsme něco hledaly , ale bylo fajn si pomáhat, půjčovat věci, razítka, řezáky, raznice, stuhy…a sledovat práci svých kolegyněk…velmi mě to bavilo.
Cestovní deníček jsem nedodělala, měla jsem ideu, ale chyběla mi razítka, která jsem měla doma, takže dodělám až teď. Nicméně v sobotu jsme tvořily dlouho do noci. Všechny už odcházely spát, ale naše zúžená skupina stále "makala", lepily jsme asi do jedné hodiny a nikomu se nechtělo končit, popíjely jsme k práci vínko, pak přišla Danča se šampíčkem a jelo se dál. Strašně moc jsme se nasmály a spát jsme šly asi ve tři :-)
V neděli jsme mohly dodělávat deníčky a nebo tvořit z věcí v balíčku vánoční přáníčko. Podmínka byl alespoň jeden z dodaných vánočních papírů a kovový andělíček, kterého jsme taky dostaly. Nechtělo se nám do přáníčka. Kolem nás to byly samé "flérařky", které se dělám přáníček živí :-), ale nějak jsme cítily zodpovědnost a holky dorážely, ať udělám přáníčko já za nás všechny. To byl dobrý nápad, ale já jsem ho ještě vylepšila tím, že tedy jedno "kolektivní", a každá kousek. Představu jsem měla takovou, že něco lípnu, pošlu dál, druhá něco lípne…atd…Udělala jsem základ, zakulatila rohy, vybrala papíry. Keta nalepila lícovou stranu. Andrejka natiska nápis. Isa dodala andílka. Já vytáhla ze své "kouzelné krabičky" visačku a zbyteček papíru, zašmudlala, nalepila andílka, nalepila proužek s nápisem a visačku s mašlí. Protože bylo přáníčko hnědé, udělala jsem ještě dovnitř ze světlého papíru vnitřek, uvázala "drahou" bavlnkou od Monči ( nojo, ona měla taky podíl! ) , nalepila proužeček papíru a razítko, Haňule ještě dolepila korálky a bylo hotovo. Fandily jsme si. Přáníčko bylo hezké. Přesto jsme čekaly, že až se přáníčka vystaví, padneme na záda. Očekávaly jsme nějakou přáníčkovou bombu od profesionálek, my "albumářky" těch přáníček zase tolik neděláme.
Ale "bomba" se nekonala….a vyhrály jsme!!! :-) Soupeřily jsme s Moniččiným přáníčkem, které bylo úžasné. Seděla jsem vedle ní a tak jsem mohla sledovat jak precizně pracuje a jak jí pod rukama rostou naprosto dokonalá, profesionální dílka.
Pak už jen společné i dílčí focení ( po týdnu inverze vylezlo i sluníčko ) , oběd, zabalit a domů.
Rekapitulace:
Plusy:
Dokonale zvládnutá organizace (ukočírovat 50 lidí, to už je něco ! )
Bezvadní tatínci - nevěděly jsme ani o nich ani o dětech, takže vůbec nebyli rušivými elementy
Úžasné materiálové zabezpečení - kromě balíčků byl i materiál v dílnách a při tvoření ještě Didi dala do placu několik tlustých sad papírů a ty naprosto zmizely, protože nikdo si nevytrhl dva tři papíry na svoje tvoření zde, ale prostě ten a ten, a ten taky a ještě tamten… , pak ještě stužky, brads…razítka a raznice k zapůjčení…prostě to jsem zírala!
Výborné byly dílny- workshopy. Holky lektorky byly naprosto profesionální, to nemělo chybu. Helge, Pampelína, Iriska a Didy nás naučily spoustu nového a některé z nás přivedly k takové euforii, že hned běžely pro další materiál :-) . Ovšem zapomenout nelze ani na Danču a její vázací mašinku.
Bohatý Didin obchůdek , který byl neustále v obležení.
Bohatý Dančin obchůdek, který bohužel musela stále uklízet a sklízet, přesto měla své zákaznice perfektního zboží.
Zajištěné jídlo i se servisem…a všechno bylo dobré
Promíchání scrapařek z různých "domovských klubů" - ze scrapbook.cz, z Prettypapers, ze Scrap-art, z Fleru…
Mínusy:
Jediný - Bylo nás trochu moc…skoro padesátka lidí je fakt už hodně…
Na druhou stranu to dokazuje, že není problém dojet kamkoliv a nemusí to být zrovna střed republiky. Takže příště klidně v Krumlově :-))
Tak, tohle jsou moje postřehy a pocity z víkendového libereckého srazu. Jsou veskrze z 99 procent pozitivní.
Jsem opravdu ráda, že jsem viděla různé nové a velmi, velmi zajímavé techniky ( setkání s Helge bylo tak inspirující! ) a zkusila si je na vlastní kůži. Jsem opravdu ráda, že jsem poznala Didi a holky z jejího webu a "čtenářky" mého blogu :-). Jsem moc ráda za seznámení se s Mončou a Janičkou, i tou slečnou nebo mladou paní, které jsem půjčila razítko a uvedla ji tak v bezbřehé nadšení :-).
Vrátila jsem se s novými poznatky, s taškou nových scrap věcí, které jsem nepotřebovala, dokud jsem je neviděla ;-),
s fajn zážitky, s cestovním deníčkem, který se stane vánočním dárkem ;-), s přáníčkem, kterým jsme "převálcovaly" přáníčkové odbornice :-), vysmátá, a byť unavená, přesto "nabušená" energií a s ještě větší chutí scrapovat, tvořit, vymýšlet, předávat lásku ke scrapu dál…a zase se brzy setkat!

Helge a její království plné kouzel...

Pampelína, Pampeliška, Lenka...a její úžasná přáníčka
To jsou ony -"hoplky" - a chlebíčky nám udělaly výborné ( přesně na to jsem měla chuť :-) )
Iriska a nadšené frekventantky jejího workshopu
Didi tvrdila, že bude mít trému...Neměla a byla dokonalá!
Katie a Lucinka - "stará" matadorka a nejmladší scrapařka
Haňule v pracovním zaujetí
Míša poprvé a doufám, že ne naposledy!
Mirča, sluníčko, moje "známost " po písmenkách. Jsem moc ráda, že jsme se poznaly a potkaly, je úžasná.
"Hoplky" v akci :-)
Keta a Andrejka - obě překvapily. Jedna jak změnila styl ;-) a druhá s jakou lehkostí a samozřejmostí scrapovala. Mám je ráda, obě moje kamarádky.
Výstava přáníček.

Naše kolektivní a vítězné :-)
Ta, jejíž jméno neznám, ale byla tak milá a tak nadšená z půjčeného razítka...:-)
Já s Vonver :-)
Já s Isobelkou. Konečně nemám na fotce jako vždy v ruce sklenku vína ;-). Můj muž se smál a říkal: hrnek se svařákem! Ale to se mýlil, v zimním hrnečku je čaj!
Odměňujeme se, chválíme, tleskáme. Iriska a Didi si to vše zasloužily!
To jsme my...všechny :-)
To jsou ony - hoplky :-)
To jsme my - prý Gabrety :-) - moje milé :-)...nejmilejší

Tahle poslední fotka vznikla na popud Vonver. Tak jsme se spolu vyfotily na jaře v roce 2010 a teď :-)

Děkuji vám za návštěvu a přeji krásné prosluněné dny :-)

Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA