7. listopadu 2011 v 17:26
Za pár týdnů budu mít výročí. Již čtyři roky žiju scrapem. Sotva jsem se v roce 2007 zaregistrovala spolu s kamarádkou Lenkou na scrapbook.cz, už jsme spolu vymýšlely nějaké setkání, sraz, kde by se scrapbookářky sešly, viděly, poznaly, předávaly si zkušenosti, rady, poznatky. To byla doba, kdy na českém trhu byl jeden jediný internetový scrap obchod a tak se věci do scrapbooku sháněly kde se dalo. Kdo objevil nový zdroj, informoval ostatní. Nakupovaly jsme si stužky, knoflíky, bavlnky, všelijaké papíry a posílaly si je poštou, nebo vozily jako dárky. Kde jsou ty časy…:-)
První sraz jsme s Lenkou nachystaly hned v únoru 2008. Od té doby jsem srazy zorganizovala ( se svými kamarádkami ) ještě čtyři. Poslední byl vloni na jaře v Lukách u Jihlavy, v místě, které jsem objevila, když jsem půl roku hledala na netu dostatečně velké a pohodlné prostory pro třicet scrapařek. Luka jsou a asi budou bezkonkurenční. Jsou ideální.
Dlouho jsme vedly na scrapbook.cz diskuse o tom, jestli by měl být sraz vprostřed republiky, aby byl stejně daleko pro všechny. Což stejně nikdy nebude. My z krajních míst naší země to budeme mít vždy nejdál. Ale kdo chce a má fakt zájem, pojede i přes půl republiky, alespoň já to tak cítím a znám to i z jiných zájmových činností. Nicméně, nějak neprošlo to, že kdo pořádá, pořádá ve svém místě a tak Ketin návrh, že by uspořádala sraz v Krumlově nepadl na úrodnou půdu.
Do řad scrapbookářek vstupují stále noví a noví lidé Asi bych měla napsat ženy, protože o českém "Tomíkovi" zatím nevím, ačkoliv jsem měla jednou na kurzu pána, ale nevím, jestli to byla jen jednorázová akce, nebo scrapuje dál.
Nově se před časem objevila liberecká Iriska. A Iriska je žena činu. Tvořivá, šikovná a akční. Hned po srazu v Lukách mi napsala: Co kdybych udělala sraz v Liberci, přijede někdo? Od začátku jsem ji podporovala, ačkoliv jsem sama do organizace jít nechtěla, měla jsem za ty roky docela chuť si tentokrát "oddechnout" .
Iriska je vášnivá scrapařka, ale pohybuje se i v jiné skupině lidí, kteří se sdružují na jiném webu. Není jenom scrapbook.cz, který mimochodem teď trochu odumírá, nebo jen stagnuje, prostě to úžasné, přátelské, rodinné, soudružné teď tak trochu povadlo a pominulo…asi je to normální vývoj skupin a zase dojde zase k oživení…
Iriska se nenechala ničím odradit a obrátila se do svých řad…Nakonec bylo v Liberci 48 scrapujících. Po vypečené rezervaci hotelu Orion v Liberci ( kdy paní majitelka zrušila rezervaci 14 dní před konáním naší akce) byla Iriska nucena hledat jiné prostory. Našla hostel Pod Ještědem. Vzhledem prostá ubytovna, ale bylo tam čisto a teplo . Pokoje byly příjemné a tak, jak jsme si je přály, rodinné , po čtyřech a dokonce i po šesti :-). Jídlo bylo jedlé, i se servisem, nemusely jsme ani mít nádobí ;-)
Ze 48 lidí jsem jich znala jednu čtvrtinu. To byla ta část ze scrapbook.cz. Iriska, jak jsem už řekla, se pohybuje i jinde, na Fleru, na webu Pretty Papers a i tyto lidi pozvala na sraz. Didi, čili Pretty, také zajistila sraz materiálově, a to tak, že zrak přecházel. Balíčky na tvoření byly bohaté, byly nachystané na výrobu cestovního deníku a na výrobu vánočního přáníčka. Ze skupiny kolem Didi byly i lektorky, které v sobotu vedly workshopy. To byla naprostá novinka a to bylo to, na co jsem se hodně těšila.
Vytvořily jsme skupiny po 12 lidech a během dne jsme prošly čtyřmi stanovišti.
1.
Helge nám předváděla práci s barevnými alkoholovými inkousty Adirondack . Parádní záležitost. Hlavně jsme si to samy mohly vyzkoušet a nadchnout se. :-)
2.
Pampelína nám předváděla práci s Big Shotem a samozřejmě jsme si nadšeně "točily klikou" a embosovaly kartičky a vyřezávaly tvary :-)
3. Na dalším stanovišti
Didi předváděla techniku negativního razítkování, embosování a barvení razítkovacími inkousty. Krásné. Hned jsem si musela jedno negativní razítko koupit :-)
4. A nakonec
Iriska předváděla různé techniky s Distress inkousty stříkanými vodou , "patlání" na kartičky a následně razítkované nebo embosované na Big Shotu a to opět zabarvené razítkovacími polštářky. Efektní.
Všechno jsme si vyzkoušely. Bylo to bezvadné, poučné a v mnohém pro nás nové.
V pozdním odpoledni jsme se teprve dostaly k tvoření cestovních deníků.
Práce ve skupině se mi moc líbila. Byl to chaos a zmatek ;-), jak bylo málo místa, stále jsme něco hledaly , ale bylo fajn si pomáhat, půjčovat věci, razítka, řezáky, raznice, stuhy…a sledovat práci svých kolegyněk…velmi mě to bavilo.
Cestovní deníček jsem nedodělala, měla jsem ideu, ale chyběla mi razítka, která jsem měla doma, takže dodělám až teď. Nicméně v sobotu jsme tvořily dlouho do noci. Všechny už odcházely spát, ale naše zúžená skupina stále "makala", lepily jsme asi do jedné hodiny a nikomu se nechtělo končit, popíjely jsme k práci vínko, pak přišla Danča se šampíčkem a jelo se dál. Strašně moc jsme se nasmály a spát jsme šly asi ve tři :-)
V neděli jsme mohly dodělávat deníčky a nebo tvořit z věcí v balíčku vánoční přáníčko. Podmínka byl alespoň jeden z dodaných vánočních papírů a kovový andělíček, kterého jsme taky dostaly. Nechtělo se nám do přáníčka. Kolem nás to byly samé "flérařky", které se dělám přáníček živí :-), ale nějak jsme cítily zodpovědnost a holky dorážely, ať udělám přáníčko já za nás všechny. To byl dobrý nápad, ale já jsem ho ještě vylepšila tím, že tedy jedno "kolektivní", a každá kousek. Představu jsem měla takovou, že něco lípnu, pošlu dál, druhá něco lípne…atd…Udělala jsem základ, zakulatila rohy, vybrala papíry. Keta nalepila lícovou stranu. Andrejka natiska nápis. Isa dodala andílka. Já vytáhla ze své "kouzelné krabičky" visačku a zbyteček papíru, zašmudlala, nalepila andílka, nalepila proužek s nápisem a visačku s mašlí. Protože bylo přáníčko hnědé, udělala jsem ještě dovnitř ze světlého papíru vnitřek, uvázala "drahou" bavlnkou od Monči ( nojo, ona měla taky podíl! ) , nalepila proužeček papíru a razítko, Haňule ještě dolepila korálky a bylo hotovo. Fandily jsme si. Přáníčko bylo hezké. Přesto jsme čekaly, že až se přáníčka vystaví, padneme na záda. Očekávaly jsme nějakou přáníčkovou bombu od profesionálek, my "albumářky" těch přáníček zase tolik neděláme.
Ale "bomba" se nekonala….a vyhrály jsme!!! :-) Soupeřily jsme s Moniččiným přáníčkem, které bylo úžasné. Seděla jsem vedle ní a tak jsem mohla sledovat jak precizně pracuje a jak jí pod rukama rostou naprosto dokonalá, profesionální dílka.
Pak už jen společné i dílčí focení ( po týdnu inverze vylezlo i sluníčko ) , oběd, zabalit a domů.
Rekapitulace:
Plusy:
Dokonale zvládnutá organizace (ukočírovat 50 lidí, to už je něco ! )
Bezvadní tatínci - nevěděly jsme ani o nich ani o dětech, takže vůbec nebyli rušivými elementy
Úžasné materiálové zabezpečení - kromě balíčků byl i materiál v dílnách a při tvoření ještě Didi dala do placu několik tlustých sad papírů a ty naprosto zmizely, protože nikdo si nevytrhl dva tři papíry na svoje tvoření zde, ale prostě ten a ten, a ten taky a ještě tamten… , pak ještě stužky, brads…razítka a raznice k zapůjčení…prostě to jsem zírala!
Výborné byly dílny- workshopy. Holky lektorky byly naprosto profesionální, to nemělo chybu. Helge, Pampelína, Iriska a Didy nás naučily spoustu nového a některé z nás přivedly k takové euforii, že hned běžely pro další materiál :-) . Ovšem zapomenout nelze ani na Danču a její vázací mašinku.
Bohatý Didin obchůdek , který byl neustále v obležení.
Bohatý Dančin obchůdek, který bohužel musela stále uklízet a sklízet, přesto měla své zákaznice perfektního zboží.
Zajištěné jídlo i se servisem…a všechno bylo dobré
Promíchání scrapařek z různých "domovských klubů" - ze scrapbook.cz, z Prettypapers, ze Scrap-art, z Fleru…
Mínusy:
Jediný - Bylo nás trochu moc…skoro padesátka lidí je fakt už hodně…
Na druhou stranu to dokazuje, že není problém dojet kamkoliv a nemusí to být zrovna střed republiky. Takže příště klidně v Krumlově :-))
Tak, tohle jsou moje postřehy a pocity z víkendového libereckého srazu. Jsou veskrze z 99 procent pozitivní.
Jsem opravdu ráda, že jsem viděla různé nové a velmi, velmi zajímavé techniky ( setkání s Helge bylo tak inspirující! ) a zkusila si je na vlastní kůži. Jsem opravdu ráda, že jsem poznala Didi a holky z jejího webu a "čtenářky" mého blogu :-). Jsem moc ráda za seznámení se s Mončou a Janičkou, i tou slečnou nebo mladou paní, které jsem půjčila razítko a uvedla ji tak v bezbřehé nadšení :-).
Vrátila jsem se s novými poznatky, s taškou nových scrap věcí, které jsem nepotřebovala, dokud jsem je neviděla ;-),
s fajn zážitky, s cestovním deníčkem, který se stane vánočním dárkem ;-), s přáníčkem, kterým jsme "převálcovaly" přáníčkové odbornice :-), vysmátá, a byť unavená, přesto "nabušená" energií a s ještě větší chutí scrapovat, tvořit, vymýšlet, předávat lásku ke scrapu dál…a zase se brzy setkat!
Helge a její království plné kouzel...
Pampelína, Pampeliška, Lenka...a její úžasná přáníčka
To jsou ony -"hoplky" - a chlebíčky nám udělaly výborné ( přesně na to jsem měla chuť :-) )
Iriska a nadšené frekventantky jejího workshopu
Didi tvrdila, že bude mít trému...Neměla a byla dokonalá!
Katie a Lucinka - "stará" matadorka a nejmladší scrapařka
Haňule v pracovním zaujetí
Míša poprvé a doufám, že ne naposledy!
Mirča, sluníčko, moje "známost " po písmenkách. Jsem moc ráda, že jsme se poznaly a potkaly, je úžasná.
"Hoplky" v akci :-)
Keta a Andrejka - obě překvapily. Jedna jak změnila styl ;-) a druhá s jakou lehkostí a samozřejmostí scrapovala. Mám je ráda, obě moje kamarádky.
Výstava přáníček.
Naše kolektivní a vítězné :-)
Ta, jejíž jméno neznám, ale byla tak milá a tak nadšená z půjčeného razítka...:-)
Já s Vonver :-)
Já s Isobelkou. Konečně nemám na fotce jako vždy v ruce sklenku vína ;-). Můj muž se smál a říkal: hrnek se svařákem! Ale to se mýlil, v zimním hrnečku je čaj!
Odměňujeme se, chválíme, tleskáme. Iriska a Didi si to vše zasloužily!
To jsme my...všechny :-)
To jsou ony - hoplky :-)
To jsme my - prý Gabrety :-) - moje milé :-)...nejmilejší
Tahle poslední fotka vznikla na popud Vonver. Tak jsme se spolu vyfotily na jaře v roce 2010 a teď :-)
Děkuji vám za návštěvu a přeji krásné prosluněné dny :-)
Super rekapitulace, to už ani nemusím psát na svůj blog.