Už před pár lety jsem si vytvořila scrapbookové album na téma "Lidé v mém životě", takže je mi to téma blízké. Neseznamuji se snadno a myslím, že mám čuch na lidi. O to hůř nesu, když se zklamu :-(. Čím jsem starší, tím víc si vážím krásných a příjemných setkání, které mě v dobrém poznamenají a poučí, něco do mého života přinesou.
Nejvděčnější v životě jsem za svoji rodinu, jsou samozřejmě a vždycky budou na prvním místě. Letos je nejdůležitější osůbkou Matýsek :-).
Jsem vděčná za svoje dvě životní přítelkyně. Ne každý má to štěstí, jak říkal Werich, mít přátele, ale hlavně, být přítelem.
Jsem vděčná i za lidi, kteří prošli mým životem a jejich stopa se zdá, že zůstala nepříjemná, ale i to je poučení. ( Každá prohra je polovičním vítězstvím ).
Jsem vděčná za svoje kamarádky ve scrapbooku, za ty, se kterými jsem se poznala osobně a stále se setkáváme, ale i za ty, které jsou tam, za monitorem, kam nevidím :-), ale které se mi ozývají, píšou milé zprávy a mně velmi pomáhají. povzbuzují, těší...Je zajímavé, že když to člověk potřebuje, život to zařídí, a pošle toho pravého člověka...s radou, s pár písmenky, s jiným pohledem...
Jsem vděčná za vás všechny, které ( kteří? ;-) ) si tady čtete a byť stopu nenezanecháte, já vím, že jste tu byly ( byli ? ;-) ).
Děkuji za návštěvu a mějte hezký večer :-). Já jsem právě se svými přítelkyněmi a doslavujeme naše narozeniny :-)
Kamča | 
Hani, krásně jsi to napsala.