6. srpna 2012 v 20:54
|
Nejsem soutěživý typ, nerada soutěžím, nerada někoho "porážím", nerada "bojuju" o nějaké vavříny…a nezúčastnuji se soutěží. Přesto, z nějakého divného důvodu :-O, občas někde něco vyplním nebo odkliknu a pošlu. Vzápětí zapomenu, že jsem to udělala. Pak mi přijde poštou balíček kosmetiky a já nevím za co...aha, jen jsem napsala jednoduchou odpověď v soutěži v nějakém časopise…a byla vylosovaná. Kdysi jsem tak vyhrála vstupenky na koncert, to jásali synové a muž. Na internetu jsou ty soutěže snadné, občas to znamená opravdu jen ten jeden klik. Klik, klik…a najednou zírám, nám cenu. To, že jsem odklikla nějakou nominaci na soutěž Blog roku jsem úplně pustila z hlavy. Proto mě překvapila zpráva, kterou jsem našla v mejlu po návratu z víkendového golfování. ( nevyhrála jsem ;-) )
Můj scrapařský blog byl vybrán do pětice nejlepších, které soutěží o titul NEJLEPŠÍ!
Prvotní je údiv a pak hned radost. Radost z toho, že můj milovaný, jednoduchý "bloček" se dostal tak vysoko, že díky tomu jsem prostrkala můj největší koníček, moji lásku, moji vášeň a moji závislost zase o kus dále. Díky tomu se zase scrapbook dostane do většího povědomí a třeba i díky tomu se rozšíří řady nadšenkyň , tvořilek, scrapařek…a třeba i konečně bude osloven i nějaký potenciální "srapař":-)
Jsem odchovaná na pohádkách v rádiu nebo večerním čtením, na zájmových kroužcích v domě dětí, letních táborech. Když se objevil internet ( kdo ho nemá jako by nebyl ), netušila jsem, která bije. Počítač měli synové a mě vůbec nezajímal. Můj první kontakt přišel ,až když bylo nejmladšímu čtrnáct a neustále "četoval" ( to už je deset let! ) . Z výchovných důvodů, abych věděla, co mého synáčka tak naplňuje, jsem zasedla k PC a …to byste nevěřili, jak mě to bavilo :-)) ...a těch informací, obrázků... A pak…díky mejlu jsem byla stále v kontaktu se svými kamarádkami. To byla paráda!
Blog jsem objevila v roce 2006 , to vím přesně. Kamarád odjel do USA a na blog dával články a fotky a my jsme mu mohli napsat komentář…byla jsem z toho unešená. To je ono. Mám tolik zážitků, pořád někde cestujeme, pak to vyprávím tady , tam, ta chce zprávu, ty se ptají…a blog to jistil. Sto v jednom. Jeden článek, fotky a ví to všichni moji známí. Ani mě, v mé naivitě nenapadlo, že nejen ti…Napsala jsem první článek…pak byl dlouho klid, než jsem se trochu rozjela. Přidala jsem druhý blog, golfový. A posléze scrapařský.
Scrapbook, jako hobby, byl součástí mého prvního blogu, jenže pak jsem to chtěla nějak rozdělit. Scrapbook se osamostatnil ;-), zbytek zůstal. Je pravda, že na "zbytek" mám pořád míň a míň času a chvílemi zvažuju, že tenhle blog zruším, zrovna tak jako golfový, ale pak se zase rozjedu a vidina toho, že bych tolik práce měla jen tak jedním kliknutím smáznout a poslat na hřbitov písmenek….:-(…Takže jsou…zatím.
Jsem téměř technický antitalent. Blog mi ale přišel tak jednoduchý, když jsem ho zvládla i já, že všechny mé blogy jsou na blogu :-). A jsou jednoduché. Nejde mi o vnější prezentaci, ale o obsah. Vím, jsou blogy krásné, vymazlené, mají nádhernou grafiku…ale tohle já neumím. Jsem ráda, že jsem zvládla to, co šlo a bojím se udělat nějakou změnu, že už bych se případně neuměla dostat zpět. Takže tak…
Jako nejvíc žiju scrapem, žije nejvíc i můj blog scrapařský. Už dávno nejsem světlou výjimkou, scrapblogů je ve světě spousta a i u nás je jich hodně. Jak rostou naše řady, rostou i blogy jako houby po dešti. Jsem tomu ráda, všem jim fandím.
Co pro mě blog znamená? Je to seberealizace, je to kontakt s lidmi stejného zájmu, stejné vášně, stejných chutí. Je to představení mojí "práce", ale není to chlubení. Je to návod, je to inspirace, je to chuť zapalovat, chuť předávat, chuť získávat …chuť si povídat a zároveň i tak trochu dostávat kousek lidské energie a radosti. Protože hezká slova v komentáři pod článkem vždycky potěší, vždycky nabijí, a často přicházejí v pravou chvíli, kdy je potřebuju, protože ani já nejsem sluncem, které pořád svítí…
Díky blogům jsem získala několik nejen imaginárních kamarádek, lidiček, které jedou na stejné vlně. S některými si sem tam vyměníme pár slov, mejlík, dopis, a někdy i dáreček, …s některými se známe už skutečně…a písmenka nezklamala. To, že je někdo "moje krevní skupina" poznám už podle psaní.
Jsem moc ráda, že jsem měla a mám tohle štěstí. Mít dobré lidi kolem sebe je dar.
Jsem moc ráda, že chodíte na můj blog, jsem ráda, jestli jsem některé "nakazila" k opravdovému tvoření, ale ráda jsem i za ty, co chodí jen na návštěvu. Ráda bych vám stále nabízela "pastvu" pro oči , ale i duši, ráda bych se s vámi "setkávala" i nadále.
Nežádám o posílání hlasů ( ale klidně můžete ;-) ) . Vážím si vaší přízně a vašich návštěv. A to, že je scrapbookový blog v pětici nejlepších už je výhra. O nic víc nejde.
Děkuji vám i za vaši dnešní návštěvu :-).
Držím palečky! Vložená stránka je moc krásná!