Září 2012

Stříbrná Paříž - 8.

20. září 2012 v 16:54 MINIALBA
Poosmé se s vámi dělím o pařížské zážitky. Ale teď dám na chvíli pokoj :-)


My téhle stavbě říkáme Dům arabské kultury a byli jsme tam prvně už v roce 1990. To byla zcela nová. Už tehdy se nám budova líbila svým systémem výzdoby oken, které jsou slunečními clonami na elektrický pohon. Rozevírají se a zavírají vlivem světelných podmínek, takže budova se stále mění. A navíc z terasy ( kde si můžete v restauraci dát i arabská jídla a pochutiny ) je zase jiný a zase krásný výhled.



Petit Palais a Grand Palais jsou dvě překrásné stavby postavené při příležitosti světové výstavy v r. 1900. V Petit Palais je galerie a muzeum výtvarného umění.


Bez ochutnávek dobrůtek to ve Francii nejde. Dlouho jsme si hledali tu nejlepší hospůdku a našli jsme ji v Latinské čtvrti, kousek od mého oblíbeného náměstí Place de la Contrescarpe. Jak je vidět, zblbla jsem číšníka i kuchaře ke společné fotce a mám i podpis ve Smashi :-).


To je jen část našeho obědového menu, předkrm.
V gurmánských stránkách ještě budu pokračovat ;-)

Děkuji za návštěvu , cordialement :-)


Stříbrná Paříž - 7.

18. září 2012 v 19:59 MINIALBA
Jsem už za půlkou albumu. Už vím, že se mi zase do Zutteru nevejde a opět budu řešit "co s ním". Zatím o tom ale nepřemýšlím, lepím, a uvidím, jak to dopadne na konci a s jakou tloušťkou se budu muset poprat.

Teď jsme na nejkrásnějším pařížském mostě - mostě Alexandra III.


Náměstí Bastily je rušné místo s budovou nové a krásné a moderní Opery. Je to skloubení historie s modernou a myslím, že zdařilé.
To, co je opravdová historie, je Invalidovna, kam se dojde právě po mostě Alexandra III. Zlatá kopule Dómu září do dálky a pod ní se skrývá hrobka Napoleonova.
Na Paříži je krásné to, že historie se snoubí se současností zcela nenásilně. Fontána Stravinsky , která je před jedním z nejstaších kostelů v Paříži Saint - Merri a kousek od Centre Pompidou je ryze moderní , současnou záležitostí (1983 ).
Berevné plastiky vytvořila francouzská sochařka a herečka Niki de Saint - Phalle a černé švýcarský sochař Jean Tinguely.
Já jsem však zapomněla napsat název na stránečku - samozřejmě, že bych po létech marně lovila v paměti, jak že se ta fontána jmenuje - takže to ještě musím dodělat.

I dnes vám děkuji za návštěvu :-)

Stříbrná Paříž - 6.

17. září 2012 v 22:37 MINIALBA
Jít po stopách Šifry mistra Leonarda by vydalo na celé dny, mám na toto téma i průvodce Paříží. Nešli jsme. Jen kostel Saint Sulpice jsme navštívili. Od vydání Šifry mistra Leonarda sem jezdí hodně turistů, aby spatřili gnómon. Jedná se o zařízení, které je součástí slunečních hodin a jedná se o jedno z nejstarších zařízení pro měření času, je známé již od starověku.
Tato pomůcka zde byla vybudována na žádost kněze Langueta de Gercyho a sloužila ke snadnějšímu určování rovnodennosti, a tedy i Velikonoc.
Další velevýzmanou památkou v kostele je i freska od Delacroaixe - Jakub zápasící s anděly. Mému muži se moc líbila.



Kostel je blízko Lucemburských zahrad, takže jsme to neměli daleko. Ještě před tím jsme si prohlédli Sorbonu.


Nejen zvenku, ale drze jsme vlezli i dovnitř a alespoň se nadýchli univerzitního vzduchu, než nás s omluvami vykázali :-)


Díky metru a naší týdenní jízdence jsme se za pár chvil přesouvali z jednoho konce města na druhý a žádná vzdálenost nebyla problém. Place des Vosges je další z kouzelných pařížských míst - dokonale harmonické náměstí a atmosférou starých časů.


Pařížské metro má také svoji atmosféru. Líbí se mi. Líbí se mi dlouhé vykachličkované chodby ( teď už více čisté než dřív) kde se tak krásně rozléhá zvuk kroků a v dálece znějící hudba. V metru stále někdo hraje, na klarinet, na kytaru, na saxofon. Metro mám spojené s hudbou.

Děkuji za návštěvu :-)

Stříbrná Paříž - 5.

15. září 2012 v 17:15 MINIALBA

Lucemburské zahrady jsou opravdu krásné, v tuto dobu v jednom květu :-). Taky jsem tu "odlovila" jednu kešku, ale o tom až na jiném místě.


Líbilo se mi rozšíření stránky o fotku, kterou jsem rozpůlila, nechtěla jsem přijít o Lucemburský palác ;-)


Tím, že jsme měli s sebou kamarády, máme tentokrát i mnoho klasických fotek: máma a památka, táta a památka, my a památka :-)...Památky se asi nezmění, ale mi dozajista, takže budeme mít alespoň srovnání ...třeba při oslavě zlaté svatby? ;-)


Tahle "Zeď Miluji Tě" tu je už od roku 2000, ale já na ni přišla až teď, vlastně při hledání kešek. Protože se tématicky hodila a byla kousek od našeho bytečku, jako překvapení jsem tam naši malou výpravu zavedla.


Do téhle kamenné ruky s hlavou před kostelem Svatého Eustacha si vyleze snad každé dítě. Máme odtud fotky se všemi našemi dětmi. Konečně jsem našla odvahu i já, a též si vylezla do dlaně. Napadlo mě úsloví - máš mě ve svých rukách - ale jako název stránečky je to moc dlouhé.

Děkuji vám i za dnešní návštěvu a kdybychom se neviděli - hezkou neděli :-)

Stříbrná Paříž - 4.

14. září 2012 v 22:00 MINIALBA
Potěšilo mě, že vás pobavil můj "medvěd na cestách ", to jsem nečekala ;-) S méďou jsme nachodili spousty kilometrů, jeli na lodi, jezdili metrem. Pařížské metro je jednodušší než pražské. A mám takový dojem, že se v centru Paříže vyznám lépe, než v centru Prahy .


V Paříži je nejlépe ráno, tak brzy, že ještě nejsou ulice plné turistů, obchody jsou zavřené a vzduch čerstvý a voňavý bagetou z pekařství.


V Paříži je mnoho parků a parčíků, zelených ostrůvku, kde se dá povalovat na trávníku a dělat piknik. Taky to spousta lidí dělá :-)


Lucemburské zahrady jsou jedny z nejhezčích.


V kapse čtvrté obálky je taková vsuvka - návštěva luxusního obchodu s kabelkami Vuiton. Po pravdě, žádná mě neuchvátila tak, že bych jí nutně potřebovala. A tak jsme byly celkem spokojené s těmi našimi kabelami :-)


V parčíku u Notre Dame jsme piknikovali my.

Vám děkuji za návštěvu a za to, že mi věnujete svůj čas. Baví mě číst si vaše kometáře :-)

Stříbrná Paříž - 3.

13. září 2012 v 22:10 MINIALBA
Stát až nahoře na Eiffelovce je zážitek a výhled jako z letadla. Celé město pod nohama... Seina s plujícími lodičkami, autíčka na ulicích, všechno je tiché a vzdálené, jako dětské hračky. Jiný zážitek je dívat se na Eiffelovku z mrakodrapu Montparnass. Přijeli jsme včas a tak jsme sledovali stmívání a rozsvěcování města, ulic, domů, památek, Eiffelky...bylo to kouzelné. Pak se zvedl vítr, přišla bouřka a déšť a my prchli na metro a jeli domů.
Nejkrásnější výhled na Paříž je z Tour Montparnass, protože i s Eiffelkou :-)




Chodit po Paříži s přáteli má také svoje kouzlo, je větší legrace a násobené zážitky, navíc jsem se vyžívala v roli průvodkyně :-).


A je to tady: slíbený medvědí příběh. To máte tak...jsem doma hodně často do pozdních večerních hodin doma sama, někdy už skoro spím, když přijde muž domů. Jednou mi takhle večer přinesl domů medvěda. S dovětkem: Tady máš kamaráda :-), aby ti nebylo smutno. Od té doby je to Kamarád a bereme ho na všechny výlety s sebou :-). Máme z toho legraci . V Paříži jsme ho tahali přivázaného na batohu, aby viděl ( jinak ho mívám v kabelce, i na scrapbookovém srazu už byl ;-) ) a sem tam ho u nějaké významné pamětihodnosti vyfotili. Ne, nejsme blázni, jen jsme si užívali legraci a kupodivu to nikoho nevyvádělo z míry ( možná si mysleli, že jsme z té plyšákovské cestovky ;-) ) .


Je pravda , že být sama, asi bych tak neblbla, ale tohle byla kolektivní odvaha a tak byl medvěd mnohokrát focen, vydalo by mu to na celé album :-)

Děkuji za nakouknutí a přeji vám veselé dny :-)

Stříbrná Paříž - 2.

12. září 2012 v 23:40 MINIALBA
Jsme v Paříži, hurá! Cítím se jako doma. Ne jako- cítím se DOMA!


Výhled z našeho okna byl nádherný. Ve svých snech bych žila v tomhle bytě a nevadilo by mi chodit do šestého patra pěšky. Ráda si sním...A když myju nádobí a otevřeným oknem se dívám na Sacré Coeur, připadám si jako ve snu...


V zapadajícím slunci je Sacré Coeur celý růžový a v noci je kolem stále živo. Chodili jsme skoro každý večer na procházku "po našem" a připadali si jako domácí. Přece jsme tady bydleli.



První den jsme absolvovali Eiffelovku. To je základ. Ani vystát frontu nám nevadilo, měli jsme celé odpoledne. Eiffelka je pro mě symbol. Symbol svobody, v jistém slova smyslu. Před mnoha lety jsem si myslela, že snad ani neexistuje, že je to vymyšlená pohádka. Pak přišel rok 1990 a naše první cesta do Paříže. Vystoupili jsme z metra na Trocadéru , popošli pár kroků...a byla tam! Tyčila se v celé své kráse, v celé své majestátnosti, nádherná, sličná, stará dáma. Pořád cítím to vzrušení...


Vnitřní stránka do obálky č.2 - Každý se musí vyfotit u Eiffelovky :-).


Ano, každý. A na to vsází ti, co z vás chtějí dostat nějaká eura. A my, trdla, se nechali nachytat. Fotíme se a kde se vzala, tu se vzala, objevila se gorila...legrace, připadalo mi to vtipné, fotíme se s gorilou u Eiffelovky...hahaha ... stálo nás to naštěstí jen dvě eura, pak už jsme gorilu poslali do pralesa :-), i když mi jí bylo svým způsobem líto, vedro, v kostýmu a chytat naivní turisty...

Vám děkuji za návštěvu a přeji krásné sny :-)

Stříbrná Paříž - 1.

11. září 2012 v 18:23 MINIALBA
Vloni jsme slavili stříbrnou svatbu. My a naši dlouholetí přátelé. Nějak se to tak semlelo, že jsme měli svatby ve stejný den, půl hodiny po sobě, ale záměr to nebyl ;-)
Proto jsme se rozhodli, tentokrát záměrně, že společně oslavíme to čtvrtstoletí. Jak jinak, než v romantické Paříži, městě lásky.
Bylo to úžasné ( http://hanama.blog.cz/1107/stribrna-pariz ), ale udělat albůmek jsem do teď nestihla. Jen přátelům k vánocům , ale ten můj čekal a čekal…
Již jednou jsem vytáhla fotky, roztřídila na hromádky, tu jo, tu ne…vybrala si papíry, připravila obálky. Ale zase mě převálcovalo něco důležitějšího a albůmek byl odložen.
Takže druhý pokus.
Obálky jsou opět velké 25 x 17 cm a opět do nich vkládám další čtvrtky. Fotek, ať třídím jak třídím, mám zase hodně, takže chutě do díla :-)
Obálka č. 1- líc. Tady bydlíme a slavíme :-).
Obálka č.1 - rub. Náš krásný starý ( stoletý ) dům je kousek od Sacré Ceur, kousek od metra, kousek od všech obchůdků s dobrotami a malých hospůdek. Schodiště je pokryté červeným kobercem a dvakrát denně po něm chodíme do šestého patra pěšky! ;-)
Vnitřek obálky č. 1 - líc. Sýry, ovoce a víno na našem stole nechybí ani jeden den. To je prostě Francie :-) ( O sedícím medvědovi bude ještě řeč ).
Vnitřek obálky č. 1 - rub. Tahle malá "sámoška" patřila arabským mladíkům a měla otevřeno stále. Kluci byli ochotní a milí. Neměli problém když jsme si dlouho vybírali a když jsme si nevěděli rady, s úsměvem poradili. Druhý den už jsme byli známí a zdravili jsme se, jako bychom se znali deset let :-) Jo, tady se hezky nakupovalo, bohužel se nedá říct - jako doma.
Děkuji vám za návštěvu :-)


V proměnách času

10. září 2012 v 23:52 STRÁNKY
Je pátek, jsem sama doma. Čeká mě celý pustý a prázdný víkend. Manžel se veselí na Moravě u vínka a nejmladší brigádničí v Praze. Naplánovala jsem si spoustu práce..., ale znáte to...zarazila jsem se hned u první. Jala jsem se třídit a vyklízet staré časopisy. Mezi nimi jsem v košíku našla hledanou kroniku, kterou jsme si před třiceti roky psaly s kamarádkami, matkami na mateřské. Začetla jsem se. A vrátila se v čase. Bylo mi kousek přes dvacet, měla jsem dva prcky, spoustu času, nadšeně šila, pletla, vařila, pekla...ale to jsme dělaly všechny. Nosily jsme si svoje výtvory ochutnávat. Hrály jsme společně celé rodiny kanastu a naši muži v sušárně pinčes. Chodily jsme s dětmi sáňkovat, do kina, na maškarní, na výlety, hlídaly jsme si je navzájem...a někdy jsme si udělaly dámskou jízdu a šly do vinárny a nebo rodinně na ples. Nenudily jsme se. Kronika je plná života a zábavy, plná fotek, obrázků, pohlednic, a jak krásně vyvedených nadpisů :-), snažila jsem se. Usmívám se nad barevnými stránkami, vždyť to je už docela slušný scrapbook! Odložila jsem kroniku i veškerou práci, našla pár fotek na které jsem si vzpomněla a nalepila si jednu vzpomínkovou...klučičí...v proměnách času.


Děkuji za nahlédnutí a přeji dobrou noc :-)

Mini z jednoho papíru podruhé

6. září 2012 v 18:24 MINIALBA
Jak jsem včera slíbila, dnes jsem kartičky a tak i celý albůmek "dozdobila". Ono se nedá ani moc mluvit o zdobení, neb je toho tak málo, jak jen to šlo, v podstatě by tam mohly být fotky i jen tak, prostě jen nalepené. Albůmek je opravdu časově i materiálově nenáročný. Zdobila jsem jen samolepkou, nápisem a nic víc. Přesto albůmek kartičkami trochu "ztloustl", ale klip ho drží pohromadě. Kupodivu jdou kartičky z kapes dobře vysouvat, přesto jsem je zpevnila vyseknutými kolečky ( přehnuté napůl ) a dala do nich bavlněný provázek. Tak se opravdu karty vysouvají snadno a každý hned ví, že asi tady má táhnout...:-)







Děkuji za návštěvu a mějte hezký večer :-)


Minialbum z jednoho papíru

5. září 2012 v 22:26 JAK NA VĚC
Dnes jsem neměla dobrý den. Od rána mi bylo špatně. Bála jsem se i opustit byt...takže jsem byla na dietce a čaji a radši jen tak v klidu seděla ( půl dne spala, neb mě roztřásla i nějaká zimnice a v posteli mi bylo nejlíp ) a hledala na PC nápady na nějaké rychlé a nenáročné tvoření.
Našla jsem roztomilý albůmek, který by zvládly i děti. Vtip je v tom, že základ je jen z jednoho papíru + k tomu pár kartiček, na které stačí zbytky. Když má základní čtvrtka hezký vzor, nemusí se ani zdobit a kartičky s fotkami rozhodně ne, protože už by se do kapsiček nevešly.


Nejdřív jsem udělala jeden prototyp, a ten druhý jsem pak nafotila krok za krokem, tak snad bude vše pochopitelné :-)

Krok 1.
Vezmeme si nějakou hezkou oboustanně vzorovanou čtvrku 30 x 30 cm ( 12 x 12 palců ) . Jedna strana vzorovaná a druhá jednobarevná je úplně ideální.


Krok 2.
Čtvrtku přeložíme na půl. Vzor, který chcete mít dominantní, bude nahoře - líc.


Krok 3.
Čtvrtku rozložíme, líc zůstane vespod. Nyní přeložíme čvrtku po délce do středu tak, aby uprostřed zůstala malá mezírka, tedy ne až úplně k přeložené hraně. Z obou stran, pochopitelně. Všechny hrany důkladně uhlazujeme hladítkem (případně nehtem ;-) )


Krok 4.
Čtvrtku opět rozložíme a opět bude líc dole ( ten vzor, který chcete mít na albůmku nejvíc vidět ). Všechny čtyři rohy přehneme k první vyznačené linii.


Krok 5.
Boční díly i se zahnutými rohy opět přehneme do středu.


Krok 6.
Čtvrtku obrátíme naruby. Bude tedy teď lícem navrch.


Krok 7.
Spodní část čtvrky přeložíme nahoru podle konců již přeložených trojúhelníků...ono to vypadá krkolomně napsané, ale podle obrázku to pochopíte ;-)


Krok 8.
Čtvrku otočíme vzhůru nohama a zbytek čtvrtky přeložíme ke konci čtvrtky nahoru.


Dostaneme takový tvar ...


Krok 9.
Odklopíme a zasuneme do rohů - trojúhelníků.



Krok 10.
Když to, co jsme teď vytvořili, obrátíme, uvidíme dvě kapsičky, do kterých se ale těžko budeme dostávat. V tuto chvíli si uprostřed můžeme udělat značky v místech, kde kolečkovou raznicí vyrazíme vykousnutý oblouček a celý albůmek rozložit a raznicí "půlkolečka " vyrazit. Což se mi nechtělo, tak jsem raznici vložila pod jednu stranu kapsičky a vycvakla půlkolečko ( na raznici je ryska, a ta přesně ukazuje prostředek, takže není možno se netrefit ) a totéž jsem udělala i na druhé kapsičce.




Krok 11.
Na řezačce si uřízneme ( nebo nůžkami nastříháme ) kartičky z nějaké barevně ladící čtvrtky, v mém případě jsem ke vzorovanému albůmku volila jednobarevné kartičky. Kartičky mám velikosti 7 x 11 cm a pro lepší manipulaci - vkládání do kapsiček - jsem jim zaoblila rohy. ( Děkuji Markétce za krásné strukturované čtvrtky :-) )



...a kartičky nastrkáme do vzniklých kapsiček


Krok 12.
Už zbývá jen vyřešit zavírání, protože albůmek s kartičkami v kapsách ( a na kterých budou ještě fotky ) se pochopitelně sám otevírá . Dostala jsem od Áji v Žatci dvě kovové klipsy ( myslím, že v papírnictví je mají ) a těmi jsem albůmky zajistila, ale zrovna tak je jde převázat klasicky mašlí, provázkem, kůžičkou a nebo si vymyslet jiný patent ;-)


Tak mám docela dobrý pocit, že jsem i při své indispozici ;-) zvládla udělat kousek práce a vám přeji, pokud se do albůmku pustíte, ať se vám vydaří ke spokojenosti své i případných obdarovaných. Zítra se pokusím jedem albůmek dodělat i s fotkami. Zatím tedy...dobrou

Děkuji vám za návštěvu :-)









Triko na golf

2. září 2012 v 22:07 PELE-MELE
Sobotní turnaj dopadl náramně, dárečky i rámeček měly úspěch. Hráli jsme s manželem krásně a na konci nepotřebovali ani rozvodového právníka. Byl to hezký den.
V neděli nás čekal turnaj další, vážný a významný. Byť jsem si udělala triko na golf, prohrála jsem :-(...Bramborová nikdy nic neznamená. Ale...svět se nepřestal točit a kytky nepřestaly vonět. A mám zakázky na trika ;-)


Děkuji za návštěvu a školákům zítra hezký nástup do školy :-) ( už se těším ;-) )
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA