Jsme v Paříži, hurá! Cítím se jako doma. Ne jako- cítím se DOMA!

Výhled z našeho okna byl nádherný. Ve svých snech bych žila v tomhle bytě a nevadilo by mi chodit do šestého patra pěšky. Ráda si sním...A když myju nádobí a otevřeným oknem se dívám na Sacré Coeur, připadám si jako ve snu...

V zapadajícím slunci je Sacré Coeur celý růžový a v noci je kolem stále živo. Chodili jsme skoro každý večer na procházku "po našem" a připadali si jako domácí. Přece jsme tady bydleli.


První den jsme absolvovali Eiffelovku. To je základ. Ani vystát frontu nám nevadilo, měli jsme celé odpoledne. Eiffelka je pro mě symbol. Symbol svobody, v jistém slova smyslu. Před mnoha lety jsem si myslela, že snad ani neexistuje, že je to vymyšlená pohádka. Pak přišel rok 1990 a naše první cesta do Paříže. Vystoupili jsme z metra na Trocadéru , popošli pár kroků...a byla tam! Tyčila se v celé své kráse, v celé své majestátnosti, nádherná, sličná, stará dáma. Pořád cítím to vzrušení...

Vnitřní stránka do obálky č.2 - Každý se musí vyfotit u Eiffelovky :-).

Ano, každý. A na to vsází ti, co z vás chtějí dostat nějaká eura. A my, trdla, se nechali nachytat. Fotíme se a kde se vzala, tu se vzala, objevila se gorila...legrace, připadalo mi to vtipné, fotíme se s gorilou u Eiffelovky...hahaha ... stálo nás to naštěstí jen dvě eura, pak už jsme gorilu poslali do pralesa :-), i když mi jí bylo svým způsobem líto, vedro, v kostýmu a chytat naivní turisty...
Vám děkuji za návštěvu a přeji krásné sny :-)
Nádhera! A moc se mi líbí všechna ta francouzská razítka.