8. listopadu 2012 v 16:24
|
Mám kamaráda, souseda, který není cestovatel povoláním, ale duší. Já jsem zase duší sběratelka :-). Vždycky jsem něco sbírala. Ubrousky, pohlednice, obaly od čokolád, taky obaly od pomerančů ( kdo si pamatuje - pomeranče bývaly kdysi balené jednotlivě - ty španělské ! - v jemných papírcích a když se pěkně nehtem vyhladil, byl to nádherný obrázek. Dodnes mám před očima ty tanečnice flamenka… ).
Všechny sbírky vzal čas. V dospělosti, po revoluci, když se konečně mohlo cestovat po celém světě, nastalo sbírání balených cukrů. Ty první mám, jak jinak, z Paříže, od Eiffelky. Od té doby pijeme kafe hořké ;-). Moje cukrová sbírka je veliká, myslím, že stále jedna z největších v ČR ( bývala největší, svého času ;-), když jsem ještě byla pilná a zapálená ) . Jenže pak jsem před 5 lety objevila scrapbook a cukry šly k ledu. Jsem sběratelka vlažná a tak říkajíc v ústraní. Třeba přijde ještě cukrový čas, ale zatím scrapbook válcuje veškeré moje aktivity, krom golfu, abych měla taky nějaký pohyb a neplatilo úsloví, že co scrapařka, to velký zadek :-) ( jsem toho zářným příkladem )
Zpět ke kamarádovi. Brzy po revoluci byl vyslán, tehdy to tak probíhalo - akce: jedeme se učit do ciziny ! - do veliké Ameriky. Potkala jsem ho s kufrem a prohodila: tak mi dovez nějaký cukříky. Přivezl jich kilo ! Prý zbláznil všechny kolegy …a chudáci Amíci si mysleli, jakou že to máme u nás ještě bídu, když si ti Češi schovávají všechny cukry do kapes.
Kamarád má pořád svoje vysoké občanské povolání a pořád hodně cestuje. Je to dobrodruh. Nejezdí jen tak někam, k jeho zářezům patří Kajmanské ostrovy, Tahiti, Bora Bora, Haway, Afrika od severu k jihu a i napříč , Peru, Bolívie, Chille, Thajsko… zdolává hory, potápí se v mořích, prolézá pralesy…Takže si dovedete představit, jaké poklady díky němu vlastním. Nikdy na mě nezapomene!
Děkuji vždycky, děkuji mnohokrát a děkuji hodně. Včera po další várce cukrů nalezené ve schránce mě napadlo, že poděkuji, jak to umím nejlíp :-)
Děkuji i vám za opětovnou návštěvu a za všechny vaše milé komentáře :-)
Haničko,to je krásný příběh..Mít dobré kamarády je k nezaplacení