Moje katedrála ;-)

25. února 2013 v 23:26 |  ALBA
Jak jsem už mnohokrát vyprávěla, moje první pokusy o scrapbook proběhly vlastně už před pětatřiceti lety, v době, kdy se narodil můj první syn. Byli jsme vlastníky fotoaparátu, dokonce dvou a asi to v té době, v roce 1977, nebyla zcela běžná věc. Takže jsme hodně fotili. Napřed sebe, pak miminko. A kam s tolika fotkami? Do běžného alba to nešlo, tam bylo jen málo místa. Takže jsem začala fotky lepit na bílé čtvrtky a ty dávat do šanonu. Do toho nejobyčejnějšího, který mi přinesla maminka z úřadu. Při prvním miminku jsem ještě zvládala lepit fotky, sem tam k nim nakreslit i obrázek, hlavně je datovat a zapisovat k nim co, kde, kde a s kým. Při druhém miminku už bylo s dětmi víc práce a už jsem nestíhala tak jako dřív. Fotili jsme stále hodně, ale já neměla čas fotky zakládat tak nějak průběžně. Pak jsem naráz vzala fotky, čtvrtky co byly, na formátu nezáleželo, hrc prc, jedna fotka přes druhou, měsíce nesouhlasily, bylo to děsné. To už nebylo na chlubení. A což když nastal velký toč v mém životě a třetí miminko…Snaha byla…
Po mnoha a mnoha letech jsem se zamilovala do scrapbooku a začala ze šanonů dětí vytrhávat jednotlivé hezké fotky, které jsem cítila, že musím scrapbookově zpracovat.Tu ta, tamta, tahle….a krom scrapbookových stránek, na které jsem pyšná , za mnou zůstávala i vytrhaná alba dětí, ty jejich šanony a na to už jsem pyšná nebyla. Pořád jsem si říkala, že bych s tím měla něco udělat. Jak jdou roky, člověka občas přepadne smutek, lítost, strach… že čas se krátí…a co po mně zbyde…
Letos jsem konečně vyndala všechny tři šanony z police a donesla je do pracovny. Vytřídila jsem fotky v šuplíku i v lokálních albech a rozhodla se, že v tom udělám pořádek. Každému synkovi upravím ( přelepím ) jeho šanon, jeho album, aby až jednou si ho odnese ( až umřu ) , bylo ke koukání, srovnané, hezké a čisté.
Po týdnu práce mám jeden šanon hotový, ale už vím, že si jedno dítě neodnese jeden šanon, ale dva. S tím, jak jsem fotky dohledala a doplnila, se šanony rozrostly. Byla jsem lajdák, spoustu věcí jsem musela pracně dohledávat abych je správně datovala. Nešlo o měsíce, ale o roky.
Je to fakt makačka. Musím fotky opatrně odlepovat ze zažloutlých čtvrtek, některé velmi opatrně, neb jsou , v rámci šetření, dělané na dokumentační papír a ten je velmi tenký a hned se trhá…Ale i ostatní fotky jsou náhlé. Mnohé musím podlepovat a ořezávat. A znovu je přelepuji na černé, jednotné podklady. Sem tam nalepím barevný proužek, hlavně píšu popisky. I tak je to práce jako na katedrále.
Makačka to je, ale moc mě těší a baví. Taky dojímá. Mám teď zrovna takové nějaké dojemné období, rozněžňuji se nad každou fotkou, utírám slzy, vzpomínám a přeju si vrátit čas. Nejde to, vím…
A napadá mě, jestli vlastně nedělám něco, o co nikdo nestojí :-( ?
Kdybych byla mladá a scrapovala dětem fotky od narození, měla bych v jejich osmnácti asi mnoho alb…a ty bych jim předala…a nebyla bych si jista, jestli jsou nadšeni z těch šesti, sedmi, osmi …naducaných třicítkových, neforemných, neskladných alb…navíc ve věku, kdy pro ně vzpomínky ještě nic neznamenají, kdy jsou tak mladí, živí a nesmrtelní….
Moje děti jsou naštěstí už dost staré a chápavé ….
A já jsem stará…a mám málo času….










Tohle je najnazdobenější stránka, protože byla zároveň podmínková, ale jinak je tahle celá moje předělávka jen předělávka, žádný scrapbook, nalepit jen fotky na stránku není přece scrapbook....Tohle je jen dokumet toho, co dělám, čím se zabývám, ale ne galerie. Tohle je jen úklid.

Děkuji za nakouknutí :-)
 


Komentáře

1 Hana J. Hana J. | 25. února 2013 v 23:50 | Reagovat

Hani, i když jen předělávka a úklid, stejně to vypadá moc pěkně. Jsou lidi, kteří na co sáhnou, tak jim to jde.... A vy patříte rozhodně k nim. Ty bílé ornamenty kolem fotek,ty jsou kreslené? Přeji krásný večer.Já právě sedím nad albem pro maminku, k 8O.narozeninám jsme s ní byli na Tenerife a teď jí tvořím vzpomínky.

2 veverka.Hela veverka.Hela | E-mail | Web | 26. února 2013 v 0:06 | Reagovat

Teda Hani, tys to vzala z gruntu! Také bych potřebovala udělat nějaký ten pořádek ve fotkách, ale... Také nad nimi něžním, vzpomínám jaké to bylo a už nebude a pak kouknu a je večer a nic hotovo. Ale ještě marodím, tak snad něco zvládnu. To abych měla co vzít na sraz v dubnu.

3 tulaška tulaška | 26. února 2013 v 0:09 | Reagovat

Hani, jestli tohle je "jen" úklid, tak si zoufale přeju mít taky takhle uklizeno. :-)Já jsem doteď dělala hlavně přáníčka. Jsem ve fázi, kdy jsem hromady fotek svých úžasných dětí a rodiny vytahala z obyčejných alb a mám je v obří krabici od bot a přemýšlím (trochu zoufale), jak se do toho dát. A tohle se jeví jako schůdné a zvládnutelné. Aspoň doufám. Takže díky za inspiraci a držte mi všechny palce...

4 isobelka isobelka | Web | 26. února 2013 v 6:51 | Reagovat

Máš to moc pěkné, i jednoduché stránky vypadají skvěle. Já sice ve fotkách pořádek mám, vše založeno v albech s popisky, ale stejně bych to chtěla nějak předělat, přidat více textu, ale děsí mě těch 20 let předělávání.

5 Gabreta Gabreta | E-mail | 26. února 2013 v 7:54 | Reagovat

Moje milé, děkuji za takové hezké reakce :-). Tohle "gruntování" mi ještě dlouho potrvá, teď jsem našla další fotky a doplňuji již uklizené...Ještě, že je to na volných listech a ty můžu doplňovat jak chci :-).
Hani, bílé ornamenty jsou kreslené bílou gelovkou( papírnictví, značka Pilot ), moc se mi líbí jak je na tom černém výrazná a dělám s ní všechny popisky.
Všem, které se pustí do podobného, držím palce a přeji hlavně trpělivost  ( a kupu kapasníků ;-) )

6 Vlaďka Vlaďka | 26. února 2013 v 9:08 | Reagovat

Dobrý den. Bílou gelovku Pilot mám také a podařilo se mi "zarazit" hrot.. A nejde mi  rozchodit. Obávám se, že přes půl náplně tedy přijde vniveč :(

7 BARTA BARTA | 26. února 2013 v 9:20 | Reagovat

Hani, určitě to není jen úklid, sice méně nazdobené, ale stejně to vypadá na těch černých papírech ( to jsem ještě nezkoušela ) perfektně. Budou to krásné
vzpomínky.

8 Ilonak2 Ilonak2 | 26. února 2013 v 9:30 | Reagovat

Hani, takhle mě rozněžnit po ránu! Vehnat mi slzy do očí. Četla jsem a zachvátila mě na chvíli panika: Tý jo, co mám dělat? Mám dětem připravit nějaké album? Ale zatím to dávám k ledu. Fotky vytištěné máme, deníček vedeme, zálohujeme počítač. A zatím jsem nedozrála. :-)
Teď studený přechod na technickou věc: černý podklad vypadá skvěle, že? Právě s ním taky díky tobě pracuji. Jen mi řekni, co znamená: na volných listech? Bude to v šanonu? Neslepuješ je? Polepuješ oboustraně? Víš, že se u tebe často inspiruji, lačním po detailech a návodech. ;-)

9 Vlaďka Vlaďka | 26. února 2013 v 9:35 | Reagovat

A k tomu, co říkáte o těch albech..Jsem ve věku Vašeho nejmladšího syna a věřím, že se jednou rádi podívají zpět. Možná jako muži neocení všechny ty ozdůbky :), však je znáte. Zatím se věnuji scrapu současných událostí a ani nevím, zda bych dělala své album z dětství.. U nás se nefotilo všechno, fotky nejsou moc povedené, největší sbírku jich mám na nočníku.. :)A přesně v těch rozpadajících se albech. Ale teď mě mrzí, že jako malé jsme foťáky neměli a bylo spousta věcí, co není zdokumentovaná. Od bývalé opuštěné továrny a její stoce, které jsme s láskou říkali potůček a stavěli tam hráze, až po lyžáky a podobné věci.. A k těm aspoň obrázkovým vzpomínkám bych se ráda vrátila.. Takže žádný strach, myslím, že práce to určitě není zbytečná, ale bohulibá.

10 Milena Milena | 26. února 2013 v 9:39 | Reagovat

Hani , nezlob se na mě, ale ta poslední věta mě hodně rozesmála, Ty a stará? :-D
Staré budeme až si v devadesáti ve scrapařském domově důchodců budeme prohlížet navzájem alba. :-D
Jinak se mi moc líbí, jak to zdobíš decentně. Krásně se to k těm starším fotkám hodí. Je to pěkné retro.

11 screbla screbla | 26. února 2013 v 9:49 | Reagovat

Hani,
jsem na tom stejně jako Ilonka, skoro jsem plakala hned po ránu !! A jelikož je mi už týden 40, tak jsem v období takového rozjímání, vzpomínání, těšení se - no asi všeho co k takovému zlomu ?? patří :-)) Naštěstí mi tu běhá ta malá princezna,tak si to tak nepřipouštím :-))
Taky mám plnou krabici fotek babiček a prababiček a musím se na to vrhnout a uspořádat, aby jednou holky věděly jak to bylo :-))

12 fidula fidula | E-mail | 26. února 2013 v 9:52 | Reagovat

Hani, jak já ti rozumím!. Mám sice pár let za tebou, ale přesně tyhle pocit y myšlenky mám. Jak člověk vidí, jak ten čas ubývá a ptá se, kolik ho ještě zbývá, co stihne, co po něm zbyde... Já teď dokončuji takový stavební deník, jak jsem předělávala chalupu, aby generace po mně viděly, aby něco zbylo ... a přesně tohle jsem si říkala "bude o to vůbec někdo stát?". Ale myslím, že ty děti i ta vnoučata dojdou do stadia a věku, kdy začnou vzpomínat na to, co bylo, kdy se začnou vracet do dob krásně bezstarostných, jak jsi krásně napsala, "kdy byli nesmrtelní". Máš to všechno moc krásné a tvoř dál. Tvá práce není vůbec marná ani zbytečná.

13 Gabreta Gabreta | E-mail | 26. února 2013 v 10:40 | Reagovat

Jsem dojatá vašimi hezkými reakcemi , moc vám všem děkuji.
Mě zase pobavila ta vidina scrapařského domova důchodců , to je skvělý nápad! Tam půjdu ráda :-)))
Ilonko, ano, stránky půjdou do šanonu, jsou volné, tedy nadávám je do obalů a polepuji je oboustranně. Takže se opravdu snažím správně datovat, abych neměla třeba z každé strany různé roky. Doplnit se stránka dá, hlavně se fakt snažím ta data všude napsat. Hodně si pamatuju, ale něco už nedám dohromady. Legrační je, že si přesně pamatuju ty oblečky, barvu dupaček, výšivky, co jsem na ně dělala, bundičky, které jsem šila, čepičky, které jsem pletla :-) a to nejen ty dětské , ale i moje :-)

14 Vendy Vendy | Web | 26. února 2013 v 11:24 | Reagovat

Tvoje otázka nutně musela nastat, protože vím, jak rychle a zběsile se potomci zbavují pozůstalosti. Tedy, většinou, neříkám, že všichni.
Ale myslím, že v tomto případě se bát nemusíš. Je to pěkná věc, pěkný dárek. Nevím, jestli tvé děti o těchto albech ví, jestli ví o práci, kterou teď děláš a o tom,co pro ně teď vytváříš. Asi bych jim to neříkala a vytvářela alba pěkně v tichosti.
Věř tomu, že až se jim jednou dostanou do rukou, budou pořádně dojati a při listování a prohlížení fotek a vzpomínek jim vytryskne nejednou slza, stejně jako dnes tobě.
Tomu věř. A tvá práce určitě není marná, je to nádherná práce a moc pěkný nápad.

15 Vendy Vendy | Web | 26. února 2013 v 11:28 | Reagovat

P.S. při čtení tvého článku jsem si vzpomněla na něco, co jsem vytvořila před dvěma roky, pro mého bráchu k padesátinám.  Chtěla jsem mu udělat fotoknihu, protože jsem měla pár fotek z jeho dětství a tak jsem sháněla i fotky po jeho svatbě, což mi pak dodal synovec, tedy bráchův syn.
Ale s fotoknihou jsem pořád váhala, furt se mi do toho nechtělo - a asi měsíc před narozeninami mě napadlo udělat foto koláž, jako obraz. Zkrátka vybrala jsem pár fotek z důležitých časovbých úseků, fotku, kde jsme byli všichni jako malí i s mámou a tátou, fotku bráchy jako malého kluka, v první třídě, při dostávání občanky, z jakési oslavy, fotku z vojny, svatební, pak první dítě, druhé dítě, nějaká ta cesta na dovolenou... celé jsem to poskládala v programu picasa a nechala vytisknout jako jednu velkou fotografii a dala do clipartového skla.
Musím říct, že byl teda pořádně dojatej, když viděl ty fotky (protože jsme je měli my, hlavně ty z dětství) a už ani nevěděl, že vůbec existují. krásnej dárek.

16 Ilonak2 Ilonak2 | 26. února 2013 v 12:05 | Reagovat

Vendy, to je pěkný nápad. :-)
Já jsem vytvořila s pomocí sourozenců fotoknihu Mých 60 let pro maminku k narozeninám. Nic moc dekorací, ale pěkně téměř rok po roce nějaká fotka, dvě. Mamka měla radost převelikou. Já dohledala fotky z mamky dětství. Zapojila jsem i její rodiče totiž. Babička diktovala místa, roky, nádhera.

17 Paříž pro pokročilé Paříž pro pokročilé | 26. února 2013 v 16:26 | Reagovat

Hanko, to je skvělý nápad a inspirace, co vyrábět, až nebudu vědět, co s časem (haha :-)). A taky jsem zjistila, že jsem vlastně taky dávná scrapařka, protože mám jedno vlastnoruční album ze 70.(!) let, kdy jsem závodně tancovala, šanon s listy s vlepenými fotkami, výstřižky z novin, nápisy, titulky, dokreslenými obrázky a nálepkami. Už chápu, proč mě to scrapování tak přitahuje :-)

18 Gabreta Gabreta | 26. února 2013 v 16:32 | Reagovat

Vendy, to je bezvadný nápad a krásný dárek. Já dělala bráchovi k padesátce taky album a taky byl dojatý, nečekala jsem to. Obraz je lepší v tom, že je stále na očích.
Hani, děkuji, a...člověk nikdy neví, třeba se tím fakt začnete jednou bavit, třeba se pustíte do překrásněho alba pařížského :-)

19 Seveřanka Romča Seveřanka Romča | 26. února 2013 v 16:36 | Reagovat

Hani, to je úžasné. Vše o té nádheře již řekly holky. Nemám slov.Myslím, že po nás naše ratolesti zdědí kus našeho srdíčka. Já jsem si to pojistila. Synům jsem nakázala, že až tu jednou nebudu ( a já tu bude ještě dlooooooouho), můžou si s věcmi naložit jak chtějí,ale alba musí zachovat pro své děti. Kluci mě ujistili, že něco tak nádherného přeci nevyhodí.Jsou hodní, že? A  od kluků - dnes již chlapů,to bylo milé, až překvapující. Vždy když přijedou na návštěvu, hned se ptají, co jsem vytvořila nového. Obdivuji Váš elán, dát dopořádku tak ohromný balík fotek. Je to opravdu úžasné. Co stránka, to nový nápad.Jste přímo studnice nápadů.

20 Maru Maru | Web | 26. února 2013 v 20:15 | Reagovat

Haninko, to je krásných vzpomínek ... moc mi vše připomíná dětství mých synů /jsem na tom věkově stejně/... je to takové retro ohlédnutí, které i mne velice dojímá ...Stránky jsou kouzelné, já bych se asi tou haldou foteček neprokousala, ale kdo ví ...
Těším se na další várku! Pa Maru

21 Gabreta Gabreta | E-mail | 26. února 2013 v 20:42 | Reagovat

Romčo, i ti moji jsou hodní a taky se chodí při svých návštěvách dívat do pracovny co mám nového na stole a na výstavce na zdi ( tam visí stránky na kochání, než je uložím do alb ) :-) a věřím, že alba uchovají.
Marunko, další várka nebude. Jednak bych to tu hltila a druhak, jsou to jen jednoduchoučké stránky, maximální ozdobou je proužek papíru :-), tohle je jen ukázka, jak to asi vypadá. Ani fotky mnohdy nejsou nic moc, ale já nedokážu žádnou vyhodit ( a smazat :-(...to bolí...). Prostě do dokumentace patří i ty nevyvedené fotky ( sami jsme si je i vyvolávali a leckdy taky nekvalitně :-( ), ale ke chlubení to není, alespoň ne veřejnému :-)

22 Tereza Tereza | Web | 26. února 2013 v 21:44 | Reagovat

Hani, to je naprosto a zcela úžasné! Všichni tví kluci budou mít krásnou památku na svoje dětství. Já si pořád pohrávám s tím, že vyndám svoje staré fotky z krabice a něco s nimi provedu, ale bojím se, abych jim "neublížila". A přitom to jde tak krásně a jednoduše. Ty jsi prostě kouzelnice :)

23 Maru Maru | Web | 26. února 2013 v 22:41 | Reagovat

[21]:Hani, určitě jsem další várkou nemyslela odtajnění soukromých foteček ,ale zase Tvůj další scrapový počin - vším se kochám a nechávám inspirovat zatím teoreticky ... Pa M.

24 Hanule Hanule | 27. února 2013 v 16:02 | Reagovat

Hani ty jsi neuvěřitelný nezmar. Smekám! Měla bych se také pustit do své historické krabice :-) Paměť je krátká :-(

25 Jami Jami | Web | 7. března 2013 v 22:52 | Reagovat

Haničko,takovouhle krásu bych jednou chtěla předat Mišce taky..Obdivuji Tě..Jsi kouzelná..A tvoje děti musí být pyšné na svoji mámu..

26 Ilonak2 Ilonak2 | 11. března 2013 v 16:32 | Reagovat

Vyzkoušela jsem tebou doporučovanou gelovku a je skvělá! Moc díky za tip.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA