Březen 2013

Veselé Velikonoce

28. března 2013 v 14:50 PŘÁNÍČKA A DÁRKY
Mám dojem, že takhle nemocná jako teď už jsem dlouho nebyla...V sobotu jsme dělali doma francouzský večírek ( králik po dijonsku, paštika z králičích jatýrek, sýrový koláč a créme caramel ) a můj muž, nepřiznávaje, že mu není dobře, už kašlal jako o závod. V neděli odpadl, v pondělí jsem odpadla já i naši večírkoví hosté. Tak zákeřné byly ty bacily, dostaly nás všechny. Zatímco moje drahá polovička musí pracovat, aby uživila rodinu, já jsem zalehla a ani dnes, ve čtvrtek, mi není líp. Dojít si uvařit čaj je jako zdolat Everest. Takže snaha, že udělám pár přáníček k Velikonocům pro své nejbližší padla úplně vniveč. Dokonce jsem poprvé letos nedala ani podmínku na scrapbook.cz v termínu, to prostě nešlo.
Vám všem přeji Velikonoce ve zdraví a radosti, užijte si výletů, sluníčka a jarní pohody.


Na liberecké vlně

21. března 2013 v 0:49 STRÁNKY
Na liberecké vlně asi ještě chvíli pojedu. Helžino úžasné umělecké tvoření spojené s Irčiným malováním na trika bylo dohromady tolik inspirace, že se z toho chytlavý jedinec jako já ;-) nemůže hned tak dostat.
V ráži s diplomy jsem si pod tímto vlivem udělala "jen tak" stránku. Napřed jen tak, pak ale splňovala podmínku s peříčkem na stránce, takže už není jen tak, ale podmínková.
"Jen tak" stránky vznikají tak, že mám nad stolem v košíčku několik mně milých fotek a tam čekají, až přijde jejich chvíle. Ta není daná, prostě musí přijít. Musí nastat ten správný okamžik chtění, cítění a touhy....kdy se všechno prolne s nápadem a je z toho to co chci, někdy i to, co jsem původně ani nechtěla ;-). U téhle stránky jsem ani neměla žádný úmysl, jen se mi líbilo to stejné barev cákání a razítkování jako na diplomech a bylo mi líto to nevyužít víc než jen na diplomech. Není to asi moje typická stránka ( dřív jsem byla větší zdobilka než teď ) , je jiná, ale to se mi právě líbí, nezůstavat stále stejná :-))




Děkuji za vaši návštěvu a mějte krásný první jarní den :-)

Diplomy á la Liberec :-))

17. března 2013 v 22:21 PŘÁNÍČKA A DÁRKY
Uděláš nám diplomy, ptá se kamarád? Jasně. Nedovedu odmítnout.
Hani, můžu tě poprosit o diplomy? Ty minulé se tak líbily...Samozřejmě. Ani tady nedokážu odmítnout . Dělám je ráda a z lásky. Když mě požádá o diplomy můj muž, nemůžu odmítnout už vůbec a dělám je s největší láskou.
Někdy mám ale pocit, že už nemůžu vymyslet nic nového a budu se opakovat. Diplomů už jsem udělala tolik...
Teď jsem si dlouho lámala hlavu, jak se popasuji s diplomy na náš tradiční indoorový golfový turnaj, který pořádá můj muž. Naštěstí do toho přišel kurzík v Liberci a tak pod vlivem malování triček jsem "vymalovala " i diplomy.
Narazítkovala jsem podklad textovým razítkem. Přes to jsem narazítkovala velký krůcánek, kolečka a na některé i věnečky z lístků. Pak jsem cákala rozprašovačem a štětcem a čmárala zlatým fixem. Nadpis Diplom je vystříhaný a zbytek vytištěný na tiskárně a nalepený na cedulkách. Psaný text jsem doplnila zlatou fixou, takže je vše takové slavnostní. A zase jiné...
Navíc jsem si jeden z diplomů dokonce vyhrála, takže ho mám v archivu :-)))


Děkuji vám za nakouknutí :-)


Z Liberce podruhé - zvěčněné léto v Irsku

14. března 2013 v 0:38 STRÁNKY
Liberecký workshop s Helge byl jako vždy přínosný. I já sleduji všelijaké výtvarné techniky upotřebitelné ve scrapbooku, ale po pravdě řečeno, nijak se jim nevěnuji prakticky. Pro moje scrapování fotek do alb se většinou moc nehodí, nebo jsou moc pracné, a v mém neustálém boji s časem a seznamem scrap úkolů, který místo aby se zkracoval stále roste, na ně prostě nedochází. Takže jsem nadšená z takovéto šance si s Helge vyzkoušet něco, do čeho bych se doma určitě nepustila, nebo jen s omezeným množstvím potřeb a pomůcek. Helge měla vše. Gesso ( šeps ), strukturovací pastu, různé pásky, šablony, sprejíky, barvičky…
Když jsem viděla její projekt, stránku v rámečku, žasla jsem a ztratila odvahu ( nevyfotila...). Na tohle prostě nemám ten rozlet, lehkost, fantazii… jsem albumářka :-). Ale ono to nějak funguje jako mávnutí proutku. Helge povídá, vysvětluje, ukazuje… ve vzduchu se třepotá inspirace....a já se chopím díla…lepím na čtvrtku kovové rámečky, víčka od kafe, gelová kolečka, provázky, kus síťoviny, papírové stuhy….matlám gesso, vysouším papírovým ručníkem ( hele, ono to dělá pěknou strukturu ) , tiskám razítka, nelepuji fotku, visačku, další kousky látek, bavlnku, provázek, kamínky, mušličky…strašně moc mě to baví, ztrácím se ve svém mořském snu a patlám a hraju si….
Pokračuji pak ještě sama na pokoji ( nemohla jsem prostě přestat ) a ke své obrovské radosti dělám stránku o jaké jsem si jen snila. Jsem nadšená. Spokojená. Mám radost. Huráááááá


V nadšeném zaujetí jsem nevyfotila zrod od samého počátku :-(











Doma jsem vyleštila sklo, nahradila rozbitou mušličku kamínkem a přilepila festovně filmový pásek. A vyfotila přes sklo, což samozřejmě není úplně dobré. Ale...už visí :-)) Naše pohodové léto v Irsku jako zvěčněná nádherná vzpomínka.

Děkuji za nahlédnutí všem :-)

Viva Liberec!!! - aneb když do Liberce, tak scrapovat!

13. března 2013 v 1:33 KURZY A SETKÁNÍ
Už jsem to nestihla být první, Iriska je prostě neskutečná, myslím, že není z téhle planety :-)

LIBEREC je pojem. Scrapbookový pojem. Když se řekne: Byla jsi v Liberci? Každý hned ví, co mám na mysli. Na kurzu, na srazu.

Didy má každým dnem rodit a tak kurz, už tradiční, zorganizovala Iriska sama. Neměla jsem pochyb, že dokonale. A nezklamala. Všechno bylo dokonalé. Nedovedu si představit, že by někdo ze zúčastněných mohl mít nějaké připomínky a být nespokojen. V tvářích všech se od pátku do neděle zračila spokojenost a veselí ( to oceňuji nejvíc ) .

Sjížděly jsme se od pátku odpoledne. My - já, Haňule, Monča, Keta a Andrea jako první. Byl to záměr- vyhnout se odpolední páteční zácpě z Prahy a tak jsme vyjely včas, Ája si nestačila ani nakoupit ;-).
Celý večer si povídáme, prohlížíme albumy a jiné projekty, na pokoji pak už jen kecáme , pijeme a jíme. V půl třetí, uprostřed slova usínám….

Vstáváme včas, abychom navštívily obchůdek, který tentokrát zajišťovala děvčaty z Papero Amo a Koma. Byla jsem silná a zásadová, koupila jsem si jen dva provázky a jednu malou sadu klučičích čtvrtek.

A hned po snídani do práce. První stanoviště máme u Helge - Olinky. Moc jsem se těšila. Helge obdivuju. Dělaly jsme 30* stránku, ale měly jsme možnost ji hodně plasticky zdobit, protože to byla stránka určená do rámečku jako obrázek. Helge nás učila pracovat s gessem, strukturovací pastou…ono se těžko popisuje, jak na čtvrtku nalepíte cokoliv, to pak přetřete gessem a ono to vypadá úplně jinak, a pak na to dáte razítko a máznete barvou, stříknete sprejem…prostě umění. Ufff, měla jsem strach. Tolik odvahy nemám. A světe div se, pak nám šla, nejen mně, práce krásně od ruky, žádný děs, žádná hrůza, jen to prostě není na hodinu, ani na tři, ale je to mazlení se se stránkou na půl dne. Já jsem ji dodělávala ještě po chvílích sama na pokoji, moc mě bavila. Nechtěla jsem všechno pořád stěhovat, tak jsem zůstala na pokoji s věcmi na posteli a patlala si v klidu :-)

Další stanoviště- workshop - je u Irisky, děláme si tam papírové kytičky, které pak můžeme použít do našeho projektu do rámečku.

Ale jak už psala Iriska na svém blogu, čeká nás překvapení jménem Apták, další Irenka a malování triček. Natiskly jsme si každá nějaký základ, ale Irča pak chodila a trika šmahem dodělala. Vzala tu konturku černou, tu bílou, tu zelenou nebo stříbrnou a lehkou rukou, jednoduše jako víla dodělala naše těžkopádné nátisky. Nádhera! Všechna trika jsou díky ní naprosto luxusní. I ta trika, co už na začátku vypadala jako krásná ( Pindrušino například ) byla po jejím zásahu dokonalá!

Večer u vínka jsme pak lepily osobní stránky do scrapkroniky, ze kterých pak byly vylosovány tři, které splnily nám utajené podmínky. Bylo nám to jedno, že jsme nevyhrály :-). Náramně jsme se bavily a šly spát zase nad ránem ;-)

V neděli jsme tvořily přáníčko pro Didy , fotily se v tričkách a venku, některé odjížděly, takže loučení, ach loučení…obědvaly, pily kafe, dojídaly buchty, povídaly si, smály se….a postupně se rozcházely a rozjížděly k domovům. S lítostí…bylo to krásné... a nebylo toho dost…a tak už prosakovaly nějaké další plány….Iriska je prostě neskutečná! ( Ale my už to víme, ona bere pilulky!!! )

Můj muž přijel v půl třetí a první ho přivítala Screbla: Dobrej klobouk! …Údiv! Neměl klobouk a navíc byl hladce oholen. Takže bych řekla, že k nepoznání ;-), ale byl odhalen, seznámen a potěšen ;-).

Ani se nám domů moc nechtělo, byť jsme odjížděly skoro poslední…ale s těšením se na příště!!!!

Díky, Irisko, díky Helge, jsem ráda, že jsem byla s vámi, jsem ráda, že jsem byla se všemi, s těmi, které znám, i s těmi, které jsem dosud znala jen z písmenek, jsem šťastná, že jsem poznala Ilonku a Zuzku, že jsem po mnoha letech viděla Bohunku, že jsem se znovu sešla se svými kamarádkami. Takový víkend je neuvěřitelná energie a já jsem za to vděčná.

Co jsem nenapsala…
že se objevila Pindruše…a byla velmi příjemná, milá, vyrovnaná, spokojená a nadšená svojí prací v rádiu … ráda jsem ji viděla
že Iriska dostala dort a byl výborný
že jsme pokřtily novou Irisčinu a Didinu knížku
že holky chrápaly jemně jako když větřík pofukuje
že počasí bylo krásně scrapařské ( hnusně, mlha a déšť )
že jídlo bylo docela dobré, pokoje nově vymalované a teplo bylo všude
že jsem utratila v obchůdcích jen 200 korun ;-), ale to ne, že by nebylo za co, ale že jsem dovedla zkrotit sama sebe, svoje touhy a vášně…a že fakt nic nepotřebuju!
že jsem se poznala se Zuzkou Nejmart a s Ilonkou, které jsem dosud znala jen z blogu a byla jsem na ně moc zvědavá

…a samozřejmě to prostě ani nejde napsat, jak moc jsem byla šťastná, že jsem tam byla.
Viva Liberec!


Iriska za pomoci Screbly křtí knížku


První workshop - s Helge "patláme" frotáže, koláže, asambláže...prostě děláme hoooodně zdobenou straánku, která se pak dá do rámečku pod sklo.


Isa byla mazaná - zatímco já měla gesso i za ušima, Isobelka měla čisté ruce a nezapatlané nehtíky :-)


náš pokojíček - spalo nás sedm pohromadě a bylo to prima ;-)


Screbla v efektní zástěrce - vyladěná! ;-)


Pindruše - aneb návrat ztracené scrapařky :-)


workshop u Irisky - děláme kytičky




Irenka - Apták nad mým trikem


sobotní večerní tvoření


sedm :-) nebo-li MY


všechny!


V neděli byla přehlídka triček.




Tohle je naše tradiční fotka :-)


Tenhle šťastný úsměv je všeříkající :-)
***************************************************

Děkuji vám za návštěvu a naše výtvory ukážu příště :-)

Zkouška na challenge

5. března 2013 v 13:57 SOUTĚŽE
Ten kdo vyhraje challenge, zadává challenge další. Už dopředu, aniž bych tušila, jsem psala Fidule, že po ní to bude mít každá těžké. Téma módních pecek bylo bezkonkurenční :-)
Hmmmm, už jsem dlouho nemusela challenge zadávat, ani teď jsem s tím nepočítala a tak jsem byla nepřipravena. Lámala jsem si hlavou celý večer, kus noci a ještě i ráno, radila jsem se s přítelkyní na telefonu, tedy na skypu :-), i s mým rádcem rodinným, tedy manželem :-)
Měla jsem témat několik , ale žádné mi nepřišlo hodné challenge, výzvy, soutěže, kde je třeba přece jen vyvinout trochu víc úsilí, trochu si se stránkou pohrát, něco vymyslet.
Takže nakonec mezi tématy: Jsem sexy , které mi přišlo podobné Fidulinu ( ale asi zábavné, už jsem viděla ty nadsázky ;-) ), a Barvy Orinetu jsem dala přednost Orientu. Je jasné, že nikdy se nemůže člověk zavděčit všem a najdou se ty, kterým se téma nelíbí nebo nehodí. Ale je účelem trochu se s tím poprat. Ovšem když jsou poznámky, jsem hned smutná z toho, že jsem zadala špatně :-(....
Můj muž je kategorický a odpoví mi: Přece to není povinné, ne? Takže kdo chce, jde do toho a hledá způsob a kdo nechce, jde od toho a hledá důvod.
Takže: už nejsem :-))
A hned za tepla jsem zkusila, jestli je možné tyhle podmínky dát i na normální stránku s normální fotkou.


Jde to, i když tyrkysově modrou jsem nahradila jiným modrým odstínem, neb jsem chtěla použít ten papír s dřevěnou strukturou, který si roky šetřím . Byl v nějaké mořské francouzské sadě ( kitu ) , kterou jsem si koupila na počátku svého scrapování .

Kdyby vás zajímalo, o čem že tedy je březnová challenge, nakoukněte sem a pokud byste měli chuť si zahrát, je otevřeno pro všechny :-) a já bych byla moc a moc potěšena. Stránky se tentokrát posílají mně do 29.března do 20.hodin. Pro ty, kterým se nechce rozklikávat odkaz, dám jen hlavní informace :

Použít barvy ( a jejich odstíny ) Orientu - PÍSKOVĚ ŽLUTOU, ORANŽOVOU, VÍNOVĚ ČERVENOU ( BORDÓ ) , FIALOVOU, TYRKYSOVĚ MODROU A ZLATOU. Samozřejmě, že nemusí být použité všechny najednou. Jsou na výběr. Plus černá a nebo bílá ( podklad, písmena, ozdoby atd...) + ALE CO BÝT MUSÍ - VÝŠIVKA A KORÁLKY NEBO KAMÍNKY.

Není to tak strašné, a hlavně, není to za trest, je to výzva a pořád je to jen a jen hra a nikomu se netrhají uši, nehty ani vlasy ;-), když si Orient přizpůsobí k obrazu svému.

Děkuji za nahlédnutí a byť už sluníčko láká k tomu běžet ven, přece jen je ještě dlouhý a studený večer - na scrapování ;-)


Podmínka č.9 - knoflíková válka

4. března 2013 v 8:33 STRÁNKY
I já jsem se zapojila se svou troškou do návrhů podmínek na tento rok. Fakt troškou, protože Fidula napsala tolik podmínek, že by nám stačily na roky dva :-)), že už vlastně nebylo skoro co nového a jiného vymyslet. Ale "knoflíková válka" je moje, ačkoliv zas až tak moc knoflíky nepoužívám. Nikdy, ale opravdu nikdy, jsem ještě neměla potřebu si koupit extra scrapbookové knoflíky. Dosud jsem si vystačila s knoflíky, které jsem měla doma, mamka měla doma, koupila jsem opravdu za "pár šupů" od Vietnamců nebo v KIKu. Mám jich plnou krabici a asi bych je měla používat víc. Tak na podmínku, kde měly být nejméně čtyři jsem se snažila jich víc nacpat :-)


Děkuji za nakouknutí :-)

Únorová challenge aneb Šaty dělaj člověka

1. března 2013 v 21:38 SOUTĚŽE
Nejlepší nápady na scrapbook.cz má , myslím, Fidula :-). Na svých stránkách i co se týká různých podmínek a témat. Protože vyhlašovala únorovou challenge, těšila jsem se dopředu. A nezklamala. Téma bylo: šaty dělaj člověka a jedinými podmínkami bylo použití šití, nebo alespoň nití, použití knoflíků nebo zipu a metru. Prostě samé krejčovské propriety.
Samozřejmě se hned rozpoutala diskuse o úžasných modelech z našeho mládí, a protože jsem pomalu nejstarší , modely bych mohla hýřit. Hýřím, ale bohužel jen v paměti, dokumentaci nemám. Všechny modely, které byly zdokumentovány a stály by za scrapnutí už mám dávno na jiných stránkách , takže jsem si jen vzpomínala.
Na kousavé svetry, které jsem nechtěla nosit, na bundu přešitou z vojenského kabátu mého otce ( říkalo se mu prý "kopřivák" - jojo, takový pamětník jsem ) , na bílé galošky, do kterých se nosily bačkůrky a bílé kamašky, které jsem nosila do galošek, na první krepsilonové punčocháče, které jsem měla v první třídě ( ty řádkované jsem ráda neměla, ty mě tísnily, jen ty hladké byly dobré ) i na první silonky a podvazkový pás, co jsem dostala v osmičce. Po své tetě jsem měla jasně růžový kabát z takové mačkané látky ( přešitý, její byl svatební ) . Do tanečních jsem měla spousty hezkých šatů, měli jsme levnou švadlenu. Ovšem na černo-žlutý pruhovaný sametový kostýmek nemůžu zapomenout, divím se, že mi neříkali Včelka Mája….tedy kdyby už byla v televizi :-O.
Na gymplu už jsem si začala šít a plést na sebe sama, pletla jsem pilně pod lavicí a každý měsíc jsem měla nový svetr. Pamatuju si na hit - zavinovací kalhoty, v Praze na spartakiádě v roce 75 jsem s nimi perlila ;-) . Jako vdaná paní jsem pokračovala v šití a pletení dětem. Byla jsem samouk, ale naučila jsem se všechno, i výpustkové kapsy, zapínání s lištou, rukávy do manžet, límečky. Ušila jsem od jednoduchých košilek vše až po prošívaný kabát či zimní kombinézy. Často jsem měla s dětmi i stejné modely, jako různé overaly ( byla jsem hubená! ) , nebo já šaty a chlapci košilky …
A svým mužům jsem jako Edit Piaf pletla svetry ;-). Za porodné jsem si pořídila pletací stroj, to byl můj sen, a pak to rozjela ve velkém. Byla jsem snad první podnikatel v socialismu. Tehdy se, v osmdesátých letech, nosily čepice, myslím, že se jim říkalo "debilky" . Ta se upletla jednoduše na stroji, před uzavřením se sejmula na kulatou jehlici a zbytek doujímal, aby pěkně seděla na hlavě, včetně anténky. Sešít a pak kovovým kartáčkem na boty hezky vyčesat, aby byla čepice chlupatá. Protože se pletla bez "rantlu", pěkně se ohrnula, no paráda. Jedna z pětidekového klubíčka za 15 Kč, prodala jsem ji za 50! Něco jsem se jich napletla, pro děti a pro kamarádky zdarma, cizím za prachy :-).
Když bylo po revoluci, otevřely jsme si s kamarádkou první butik s oblečením pro děti. Tam nám maminy na mateřské , ale nejen ty, šily a pletly, všechno domácí práce a Němci se mohli zbláznit. Krámek jsme měly hezký, obě jsme dělaly všechno, i šily i prodávaly. Moc mě bavilo dělat výlohy, taky jsem navrhla visačky na oblečky... Ráda na tu dobu vzpomínám. Jenže pak se začalo čím dál víc zboží dovážet, všechno bylo k sehnání a tak jsme to nějak rozpustily…a já jsem přestala i šít a pomalu i plést…Když se narodil první vnouček, upletla jsem mu bílý něžný parádní svetříček do porodnice a to byl poslední model. Od té doby nic .
Jak jsem si tak vzpomínala a přemítala, jakou asi tak můžu udělat stránku, padl mi pohled na fotku na poličce. Je z dovolené, ale nějak se mi do albumu nehodila . Můj syn vyfotil svého otce, jak si na trhu zkoušel klobouk ( to je taková naše legrace, zkoušení si klobouků ;-) ) , který si, bohužel, nekoupil. Jen fotka zůstala. Líbí se mi. A tak přišel nápad…když šaty dělaj člověka, tak přece KLOBOUK DĚLÁ MUŽE. Už jsem věděla, co budu scrapovat, a kde najde ta fotka svoje místo.
Holky se v challenge vytáhly a udělaly moc hezké stránky. Když jsem je prohlížela, smála jsem se až mi tekly slzy. Legrační stránky, fotky, vzpomínky. Očekávala jsem, že vyhraje některá z nich a tak jsem byla fakt překvapená, že se nakonec nejvíc líbila stránka moje. Samozřejmě mile, protože mám ze stránky velkou radost. I kdyby nebyla na bedně.
Jo a s nadpisem je to tak: chtěla jsem udělat nadpis jen jako obrys. Nalepila jsem si lehce písmenka a obtáhla je. Odlepila, ale nebylo to ono. Tak jsem to vzdala a písmena nalepila zpět, že tedy bude nadpis z písmen. Ale už tam bylo to obtažení, a nebylo to hezké. Takže jsem obtahovala ještě víc a silněji…a pořád to nebyla žádná krása :-(. Přidala jsem šrafování abych zamaskovala ty obtahy…a nakonec z toho vylezl docela zajímavý nadpis. Taky se mi líbí :-).


Děkuji vám za návštěvu a přeji hezký a snad sluníčkový víkend :-)
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA