14. srpna 2013 v 23:40
|
Medvěda jsem tentokrát na cestu vzít nezapomněla. Ale stejně jsem zapomínala brát ho s sebou na výlety. Matýsek měl s sebou Kukyho a tak jsme je oba nechávali doma, aby si hráli a nezlobili, znáte to, jak dovedou mrňousové otravovat: Kdy už tam budeme, jak je to ještě daleko, já se nudim...:-) Matýsek jim dal karty a pexeso a taky sušenky a kluci chlupatý se měli doma dobře :-) Jen párkrát byl medvěd s námi, častěji se tentokrát vezl Kuky .
V roce 2000 jsme byli v Bretani již podruhé. Poprvé to byla jen rychlá "ochutnávka" na týden, ale tenkrát jsme měli již pronajatý byteček v domě u moře. Z okna v podkroví jsme koukali na skalnaté pobřeží a pasoucího se koně na trávě za domem. Ten pohled mi zůstal v hlavě jako něco majestátního a vznešeného. Moře, skály a ten kůň...
Takže jsem naplánovala, že se do Cléder zajedeme podívat, z Roscoff, kam jsme směřovali jeden výlet, to bylo kousek. Napoprvé jsme to místo nenašli ( ta vesnička sice patří pod Cléder, ale jmenuje se jinak, a to už jsem zapomněla ) , ale jak jsme jeli po pobřeží, najednou jsme oba vykřikli: To je ten dům! Hrající si děti před domem se asi hodně divily dojaté paní, která obíhala barák s foťák. Došli jsme i k moři, na "naše" skály, obrovité kameny, ke strážnímu domečku, k malé plážičce a ostrůvku, který se z moře vynořoval jen za odlivu. Po třinácti letech to bylo zvláštní, být zase na stejném místě...
Tak jako my, i dům se změnil. Škoda, že mě nenapadlo vyfotit stejně i dědu s Matýskem :-).
Děkuji vám za nahlédnutí a přeji krásnou dobrou noc.
Hani, máš to krásně napsané a stránky jsou opět neskutečně sladěné, nádhera.
A všechno nejlepší k dnešnímu svátku.