Únor 2014

Bílá na černé - doodling na stránkách

21. února 2014 v 22:09 ALBA
Samozřejmě, že stále pokračuji v předělávce albumu pro nejmladšího, ale předělávka obýváku ( a znáte to, jak se vrtne do jednoho, jde s tím všechno...) mě vytěžuje momentálně nejvíc.
Jako nejmladší synek má také nejvíc fotek :-), takže jsem teprve u devátého měsíce. Většina stránek jsou jen fotky a proužek papíru či rámeček, aby mi práce šla rychleji, ale sem tam udělám nějakou nazdobenější, třeba kvůli podmínce na scrapbook.cz . Ne každá se mi hodí, například ještě minci nebo cestu nemám hotovou, ale podmínka fotka do kruhu se mi zrovna hodila. Nicméně musela jsem sáhnout do fotek už z jednoho roku. Tahle byla tak nešikovně ostříhnutá ( nechápu, proč jsem to před těmi léty tak udělala ? ) , že jsem ji musela vystříhnout celou, i když ty vystříhané fotky nemám moc ráda. Tím pádem si o kruh přímo žádala. Černé podklady se mi líbí, ale nedá se na ně tisknout, leda bílým stazonem. Radši ale kreslím bílým popisovačem, to mě baví víc. Tak jsem si na internetu koukala jedním očkem na film ( Prostě spolu s Audrey Tautou ) a při tom si "důdlila " :-). Nezůstalo jen u jedné stránky :-)



Děkuji za návštěvu a přeji všem krásný víkend :-)

Rodičovská láska

6. února 2014 v 19:13 ALBA
Na to, že je tady mininku sotva šest týdnů už mám 23 stránek! To bude jeden šanon na jeden rok :-)) . Fotili jsme jako diví. Možná to chtělo víc kvality, než kvantity...Jenže mně je líto vyhodit i tu nejnepovedenější fotku, pořád to beru jako nenahraditelný dokument. Takže ty fakt nepovedené si dávám na hromádku, že mi jako zůstanou v krabičce doma, až si alba synek odnese :-)
Tyhle fotky ovšem za nepovedené nepovažuji! No jasně, protože jsem za foťákem stála já :-)) ( jen ty černé čtvrtky se fakt špatně fotí )




Děkuji, že jste tu se mnou a děkuji, že mi tak mile píšete :-)

Důležitost papíru je přeceňována ...

4. února 2014 v 21:40 PELE-MELE
aneb čím víc máš papírů, tím víc jsi člověkem! To jen slovy pana Duška :-)....
Ve scrapbooku bych s důležitostí papírů skoro souhlasila, ale v životě si nejsem jistá. Myslím, že je důležitější pracovitost, nadhled, vstřícnost, laskavost, takt, smysl pro humor, schopnost učit se, přijímat nové věci, nestagnovat, umět si hrát, schopnost empatie...a další dobré charakterové vlastnosti, než mít na to či ono papír. Ale naše společnost je tak nastavena, a důležitost papíru....
Takže tedy, oznamuji, že jsem ode dneška, po absolvování studia pro asistenty pedagoga zakončeného závěrečným testem, závěrečnou prací a její obhajobou ASISTENTKOU PEDAGOGA S PAPÍREM ! ;-)
Nic mi ten papír nepřinese, jen dobrý pocit, že jsem se na stará kolena dokázala ještě něco naučit ( fakt nám to nedali zadarmo ) , zpracovat a obhájit ( nestačila jsem ani říct všechno co jsem chtěla! ;-) ). Chodila jsem do školy ráda, bavilo mě poslouchat přednášející, dozvídat se nové věci, bavily mě i moje "spolužačky" , jejich pracovní historky a životní osudy. Asi mi to bude chybět....
Bavilo mě i to, že sice jsem nastoupila do role studentky, ale studentky protřelé životem, semleté mnoha zkušenostmi a tím pádem tedy bez strachu a trémy. Pořád jsem čekala, že se ta moje tréma dostaví, ten můj strach ze selhání, obavy, že to nezvládnu...a ono se nic takového nestalo :-O. To je výhoda stáří, ehm, tedy zralosti ;-) a to mě opravdu potěšilo.

Svoji "diplomku" jsem pojala více jako román, než jako vědeckou práci, a v příloze jsem ji taky náležitě scrapbookově vyzdobila :-)...střídmě , samozřejmě, je to přece jen školní dokument, který se zakládá :-)



Děkuji, že jste nakoukli ...:-)

Už máme uděláno

2. února 2014 v 13:32 ALBA
Pošmourné zimní dny jsou ideální na tvoření. Otočit kohoutkem radiátoru a udělat si příjemné teplo, uvařit hrnek čaje od Haňule ( abys na mě denně myslela :-) ) a odpoutat se od země. Vznést se do scrapbookových výšin a plout...Miluju tyhle chvíle.

Máme hotovou ložnici - hurááááá, po 28 letech zase máme svůj samostatný pokojíček :-)) - a tak jsem odškrtla jedno předsevzetí ze seznamu. Ložnice je miloučká, krásně se mi v ní spí....a to tvrdí všichni moji synové, neb všichni tímto pokojem prošli. Nejdřív to byla ložnice, ale to ještě s jiným mužem....pak pracovna, potom pokoj nejstaršího, posléze pokoj prostředního, pak moje pracovna a nakonec pokoj nejmladšího. Pokojíček má asi dobré zóny, opravdu se v něm dobře spí, dobře se mi v něm i pracovalo.


Teď mě čeká obývák a pak možná ještě přeonačím pracovnu, která je zároveň příležitostným pokojem pro synky, když potřebují přespat.

A tak jsem si oddechla, že povinnost je splněna, a můžu si zase vesele lepit bez toho, že bych myslela na to, že práce stojí a měla bych radši dělat něco "pořádného" ;-).

Však album pro synka je pořádné , že? A jako správné album pro dítě, po titulce musí následovat něco o rodičích...a pak už jen zase to mimi :-))


Když byl nejmladší očekávám, samozřejmě se hned řešila jména. Holčička byla jasná mnoho let....toužila jsem po Zuzance....a toužím pořád :-) ( pro vnučku! ) ....ale co s klukem? Starší synci to vymysleli. Byli už ve věku, kdy sledovali hokej, prostřední ho hrál, a DOMINIK Hašek už tehdy, v roce 1987, byl za hvězdu. Dominik? Jo, mami, Dominik, my chceme Dominka! V porodnici mi to vůbec nešlo vyslovit, celou dobu jsem říkala miminku chlapečku. Pak jsem si zvykla. A dnes je Dominiků tolik, že to není žádná vzácnost.


Já vám děkuji za návštěvu a přeji krásnou neděli :-)
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA