
Dvacetiny
15. července 2014 v 23:10 | ALBADvacet bylo už tak dávno. Nemyslím mých dvacet :-), to taky bylo dávno, ale to si nepřipouštím. Na sobě ten utíkající čas tak nevnímám, jako na svých dětech, potažmo vnoučcích. ( My jsme pořád mladé kočky, že ! ;-) ) Teď, co jsou všichni synové už z domu, dospěli. Dokud tu byli, byli to stále chlapečci a teď jsou z nich muži. Máme krásné dospělé vztahy a moc si rozumíme. Ona vlastně ta dospělost přišla už dřív, to ještě byli všichni doma. Často se ozýval z jejich pokoje halas, buď se dohadovali nebo si i sem tam nějakou šoupli. Najednou ticho. Zvláštní ticho...Až mě to bouchlo do uší. Šla jsem do dětského pokoje, otevřela dveře a málem upadla. Ti dva velcí tam seděli na zemi, dlouhé nohy ode zdi ke zdi a povídali si o muzice! Tak moji nejstarší synové dospěli! :-)

Díky za návštěvu :-)
Milá Gabreto, tvůj komentář mě vzal (jako často) za srdce... Asi všechny toužíme po "krásných, dospělých vztazích"se svými dospělými dětmi. Někdy je cesta k nim "trochu" trnitá. O to vzácnější je, když se znovu sejdeme a už je to "to ono".
A stránka je moc povedená!