Říjen 2014

Cestovní deník 3

31. října 2014 v 22:56 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Ono vlastně na dovolené je to skoro vše o relaxu, o pohodě...a tak toho zase není tolik co na psaní. Rozhodně jsem ( jako tvůrce, iniciátor a organizátor ) nechtěla nic hrotit a i když jsem si přála třeba něco vidět , ale protože jsme si přispali, už jsem to neviděla, netrápilo mě to. Což by mě před pár lety rozhodně štvalo! Ale člověk stárne a vyměkne :-)...a pochopí, že se svět nezboří, nikdo neumře a za ten klid, pohodu a legraci to všechno stojí :-)
PS: Já mám vždycky velké plány, nadměrně velké, takže vím, že když budu slevovat a ubírat, ještě hodně zbývá na to poznávání a objevování, na to, co mě láká a zajímá...a vypadám jako dobrák, co tedy slevil ze svých plánů, když je rodinka lenivá a chce si pospat a poležet ;-)...


Cassis bylo kouzelné, jedla jsem tam dosud nejlepší mušle v restauraci, kde jsme na místo museli čekat. Byli jsme rádi, že na nás zbyl stolek pod slunečníkem, navzdory podzimnímu datumu bylo letní vedro. Mně to tedy vůbec nevadilo :-).
V La Ciotat byly prazvláštní skály...kdybych tu byla dýl, určitě bych je důkladně prozkoumala.



Ke štěstí mi stačila i jen večerní grilovačka...to je to, co si prostě doma nemůžeme dopřát...


Je to zvláštní. Jsem bojánek, bojím se létat, bojím se i širého moře, bojím se tedy plout na lodi, ale bojím se i na lodičce na rybníku. Paradoxně s hlavou zvrácenou sleduju každé letadlo na obloze a chtěla bych letět...mám ráda nádraží, letiště a přístavy...ten chaos, a následně řád, to cestovní vzrušení, strachy i těšení...Miluju ostrovy. A na ostov to nejde jinak, než lodí. Plujeme...A největším zážitkem jsou prazvláštní kozy, které hlídají náhrobek Paula Ricarda, majitele likérek, který ostrovy Les Embiéz koupil a zde dožil zbytek svého života.





Děkuji vám za návštěvu a přeji dobrou noc :-)

Cestovní deník 2

30. října 2014 v 22:54 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Pár večerů jsem se snažila poctivě zapisovat a lepit obrázky, ale opravdu mi vadilo, když zbytek rodiny seděl venku na terase a já, sice za otevřenými dveřmi, ale přesto uvnitř a u stolu lepila. U stolu, který jsem musela stejně vždy uklidit, ke kterému jsem se skoro nevešla se všemi mými "potřebítky a udělátky "na scrap ( a to jich vozím malinko ) a těmi prospekty, kterými jsem se probírala a hledala ty potřebné a použitelné obrázky. Takže to mě fakt nebavilo a radši jsem byla mezi svými lidičkami, u sklenky vína, u karet, či jen tak při povídání o všem možném i nemožném. A tak šel deníček stranou :-) Doma jsem však ještě za čerstva vše rychle dohnala, takže nikdo újmy nedošel :-)







Děkuji, že nahlížíte, dobrou noc :-)

Cestovní deník 1

29. října 2014 v 23:41 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Deníčky z cest jsem si psala vždycky. Podle času, podmínek či nálady byly více či méně podrobné. Pak jsem si z dovolených vždy vozila i pár pohlednic a mnoho prospektů, protože naše první cesta všude vede do informační kanceláře, kde získáme mapu města a okolí a navíc různé informační brožurky, kde najdeme mnohdy víc než na internetu. Takže mám ještě i kupu obrázků.
Doma vše přetřídím a to, co považuji za uschováníhodné ( jako že by se to nám či někomu dalšímu mohlo ještě někdy v budoucnu hodit ) uschovám do plastových desek a do šuplíku. Hromadí se, to je jasné...
V posledních letech, co se ve scrapbooku rozmohl smash a různé jiné typy cestovních deníčků , dělám deníček už taky jinak. Ale to už by bylo po xté zopakované :-). Jasné je, že konečně obrázky z letáků a brožur upotřebím do deníků.
Letos jsem si připravovala deník na poslední chvíli a musím se přiznat, že jsem na jeho psaní neměla o dovolené ani moc času. Bylo mi líto večer sedět někde sama u stolu a stříhat a lepit a psát...když rodina se na terase vesela bavila. Chtěla jsem být s nimi a užívat si společných chvil zvláště, když byla legrace, jedlo se a pilo a vyprávělo... A tak jsem vždy načmárala jen pár stručných poznámek a skoro celý deník jsem udělala až doma. ( No, abych nelhala, tak čtvrtinu jsem udělala tam a zbytek doma) .Taky potřebuju mít prostor, roztahovat mapy, vybírat obrázky...a nakonec jsem do deníku dala i pár fotek z té velké hromady, kterou jsem nechala vyvolat :-O.

Deník má pro mě standardní velikost, která se mi už po mnohokrát osvědčila - 13 x 18 cm. Na tloušťku nabyl deníček na dobrých 5 cm :-).

Používám na desky kartón, který polepím a na vnitřní listy silnější čtvrtky, ale i obyčejné kancelářské papíry. Mám ráda, když je deník pestrý, má různé formáty papírů, malé kartičky, různé kapsičky a obálky, navazuju dovnitř i pohlednice , vkládám mapy, prostě z něj pak různě vlají mašle a provázky a trčí kartičky...a to pak dělá deník opravdu živým, to se mi líbí :-)





Ketina razítka jsem měla z domova předtištěná na samolepkách, sice jsem je dolepovala většinou také až doma, ale pořád se mi ten "vtip" líbí, že jen vezmu samolepku a lepím a nemusím vytahovat razítko a polšťářek...
Některé vnitřní listy jsem měla dopředu nazdobené razítky, ale v drtivé většině byly holé a čekaly jen na to, co na ně nalepím a napíšu, popřípadě nakreslím :-).

Děkuji za nakouknutí :-), dobrou noc.

Prodám...

26. října 2014 v 14:52 PELE-MELE
Pod pracovním stolem na levé straně mi stojí kufr na scrapbook a na něm taška. Patří k sobě. Dají se k sobě dobře přidělat a pak i oddělat, dobře se s nimi cestuje. Do kufru se samozřejmě vejdou i celá scrapbooková alba "třicítky" a spousta věcí kolem. Uvnitř jsou suché zipy a na ně se dají "nalepit" plastikové kapsičky na cokoliv ( jsou součástí ). Po stranách i zepředu kufru jsou další kapsy. Kufr má kolečka a vytahovací držadlo, na které se právě přidělá ta taška. A do tašky se dá potřebné nářadí a pomůcky - fixy, nůžky, lepidla, razítkovací polštářky... Na scrapbookové srazy ideální, často jsem ani neměla, krom svojí kabelky, jiné zavazadlo, protože se mi do kufru vešla i noční košile a přezůvky :-).
Jenže poslední dobou do kufru pod stolem jen narážím kolenem...Na setkání už nejezdím. Když jedu, nevozím ani alba ani materiál, spíš jedu opravdu na setkání a ne na tvoření ( ono mi to hromadné tvoření ani moc nejde, mám ráda svůj klid, svoji hudbu, svůj prostor...) Na kurzy už také nejezdím. A kufr překáží...Napadlo mě, že by se třeba mohl některé z vás hodit, scrapařce cestovatelce, která jezdí na tvořivé kurzy, na scrapbokoové srazy, nebo jen tak za kamarádkami na tvoření.








Na ceně se můžeme domluvit, ale představovala jsem si tisíc korun za oboje i s mým balným a poštovným .
Přeji hezkou neděli :-).


Project Life pokračuje

23. října 2014 v 22:16 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Je po létě, po prázdninách, po dovolené, nastaly zase dny pracovní, podzimní a mohlo by se, soudě dle vánoční výzdoby v některých obchodech, mluvit dokonce už o dnech předvánočních. A zase si říkat, to to uteklo...Jo, utíká to, ale vězte, že lenochům se čas vleče :-) Dny pracovní jsou dny hektické, každý den je jiný, jinak nabitý, jinak barevný, jinak akční... já se tedy rozhodně nenudím. Jen v té záplavě toho všeho co mám v plánu, co chci stačit, co chci udělat, kde být, co vidět, kam jet, co si přečíst...nevím nějak za jakou nitku z toho zamotaného klubíčka vzít nejdřív, čím začít. Dlouho mi trvá, než se rozhodnu odkud a kam, ale pak už to jde. Jen nabrat vítr do plachet a směr :-) a pak uhánět...

Pokračuji se svým PL a jsem docela pyšná, že průběžně. Nemám zas tak velký skluz.


Oslavili jsme, spolu s našimi přáteli, výročí svatby. Už 28! Proč s přáteli? Protože jsme měli svatbu ve stejný den, jen půl hodiny po sobě. Bylo to velké tajemství, takové, že to všichni věděli a my netušili, že ví :-). Na svatbě nám pršelo, ale jinak bylo všechno klasické, rozbitý talíř ( Lukášek to oplakal a darované prasátko držel jako poklad, jen aby mu ho snad taky někdo nerozbil ) , zametání - děti pomáhaly , přípitek...malované skleničky máme dodnes. I ten střep z talíře. Hostinka byla malinká, domácí, všechny děti si hrály v předsíni a my dospělí hodovali v obýváku, ani jsme sousedy nerušili.


V dalším teplém červencovém víkendu jsme vzali vnoučky do Prahy do Království železnic. Je to fakt krásné a myslím, že my dospěláci jsme si to užili stejně jako ty děti. Tady já ano :-)


A nastal srpen a já si splnila malý sen :-)


a odjela na deset dní do Paříže. Pršelo skoro každý den, ale to mi vůůůůbec nevadilo. Jen ten den, kdy za mnou přijel manžel a užívali jsme si ho společně, byl zázrakem jako vymalovaný, prozářený sluncem. Tak jsme si ho užili až do tmy :-)


Ale i můj manžel si splnil sen, o pár dní později...


Na Albatrosu jsme byli taky s kamarády , taky pršelo, a taky to bylo bezvadné. Prostě když člověk po něčem touží, nemůže mu ani počasí zkazit zážitek :-)

Děkuji, že jsme si nechali dveře ke mně otevřené, i když jsem byla dlouho pryč :-)...
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA