Cestovní deník 3

31. října 2014 v 22:56 |  NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Ono vlastně na dovolené je to skoro vše o relaxu, o pohodě...a tak toho zase není tolik co na psaní. Rozhodně jsem ( jako tvůrce, iniciátor a organizátor ) nechtěla nic hrotit a i když jsem si přála třeba něco vidět , ale protože jsme si přispali, už jsem to neviděla, netrápilo mě to. Což by mě před pár lety rozhodně štvalo! Ale člověk stárne a vyměkne :-)...a pochopí, že se svět nezboří, nikdo neumře a za ten klid, pohodu a legraci to všechno stojí :-)
PS: Já mám vždycky velké plány, nadměrně velké, takže vím, že když budu slevovat a ubírat, ještě hodně zbývá na to poznávání a objevování, na to, co mě láká a zajímá...a vypadám jako dobrák, co tedy slevil ze svých plánů, když je rodinka lenivá a chce si pospat a poležet ;-)...


Cassis bylo kouzelné, jedla jsem tam dosud nejlepší mušle v restauraci, kde jsme na místo museli čekat. Byli jsme rádi, že na nás zbyl stolek pod slunečníkem, navzdory podzimnímu datumu bylo letní vedro. Mně to tedy vůbec nevadilo :-).
V La Ciotat byly prazvláštní skály...kdybych tu byla dýl, určitě bych je důkladně prozkoumala.



Ke štěstí mi stačila i jen večerní grilovačka...to je to, co si prostě doma nemůžeme dopřát...


Je to zvláštní. Jsem bojánek, bojím se létat, bojím se i širého moře, bojím se tedy plout na lodi, ale bojím se i na lodičce na rybníku. Paradoxně s hlavou zvrácenou sleduju každé letadlo na obloze a chtěla bych letět...mám ráda nádraží, letiště a přístavy...ten chaos, a následně řád, to cestovní vzrušení, strachy i těšení...Miluju ostrovy. A na ostov to nejde jinak, než lodí. Plujeme...A největším zážitkem jsou prazvláštní kozy, které hlídají náhrobek Paula Ricarda, majitele likérek, který ostrovy Les Embiéz koupil a zde dožil zbytek svého života.





Děkuji vám za návštěvu a přeji dobrou noc :-)
 


Komentáře

1 Milka Milka | Web | 1. listopadu 2014 v 9:08 | Reagovat

Tak já statečně hlásím, že jsem a asi ještě dlouho budu ve věku, kdy mám pocit, že se svět zboří, když něco není tak, jak má být :-). Ale na druhou stranu s krůček po krůčku taky učím užít si maličkosti, tak třeba jednou...
A budu se opakovat, ale ten deník je opravdu úžasný, budu taky muset někdy jet někam do civilizace, abych měla takové krásné letáčky... :-)

2 Gabreta Gabreta | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 11:13 | Reagovat

[1]: Mně se bořil svět ještě donedávna, takže věřím, že ti to ještě dlouuuuho vydrží :-)
Ano, deník je z domova připravený tak, že je v kroužkové vazbě ( na těch největších - Zutter ), má desky ( nazdobené jak mají být ;-) ) a všechny listy, sem tam jsou jen malé, krátké, úzké, tenké...a s těmi pak operativně pracuju - třeba je využuji jen jako nosné pro nějaký obrázek nebo pohlednici, když mám moc tenkých a nepotřebných tak je vytrhnu ( s lehkým srdcem ). Když potřebuju něco přidat, tak to tam navážu na šňůrky.  Roky už to tak dělám a nemám problém. Asi by mi víc vadilo, mít jen volné listy, takhle je to zábavnější a díky tomu, že musím pracovat s tím co mám dané, je to i kreativnější a právě to udělá to zajímavost a pestrost. Si myslím :-)

3 Milena Milena | 1. listopadu 2014 v 12:54 | Reagovat

Hani, Tvůj deník je úžasný, nenapodobitelný, prostě obdivuhodný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA