Duben 2015

Prší

24. dubna 2015 v 23:38 STRÁNKY
Ne, neprší! ;-)
Dnes byl krásný den plný slunce a zítra prý bude stejný. Miluji tyhle jarní dny, kdy nás sluníčko nutí svlékat bundy a kabáty a stačí jeden deštík a všechno je rázem zelené všemi odstíny. Na vycházce s dětmi pozorujeme rozkvetlé zahrádky, stromy, kytky...a vzduch se tetelí všemi jarními vůněmi. Ale déšť mi nevadí. Za jistých okolností mám déšť i ráda. A tak deštivá stránka nebyl žádný problém :-)






Děkuji za nakouknutí a přeji překrásný sluníčkový víkend :-)

Pařížský deník 6

22. dubna 2015 v 19:35 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Ne všechny stránky deníku jsou publikovatelné, a to ne kvůli nějakým intimnostem ;-) , ale spíš proto, že jsou to prostě jen nalepené fotky s popiskem. "Normálním " lidem to nepřijde, ale scrapařky už si můžou říct: a co to je, to je ještě scrapbook? Je! Protože scrapbook je prostě "kniha výstřižků", nebo-li vše, co nám způsobuje vzpomínku. Ale i já to mám tak, že scrapbook je pro mě víc než jen fotka s popiskem, alespoň trochu něčeho navíc, vychytávka, ozdoba, schovka...a pak mi přijde málo představovat jen takové "obyčejné" stránky :-)










Volné místo je tady k tomu, že za pár dní přijede moje kamarádka a bude mít prostor něco mi sem napsat :-) a na to se těším. Přece jen jsem u ní bydlela, jedla, pila, spala a sdílela zážitky.

Děkuji , že jste tady byli se mnou :-)



Pařížský deník 5

21. dubna 2015 v 23:15 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Tohle byl právě den, kdy jsem radikálně změnila plány a ejhle, poznala jsem, co by mě ani nenapadlo a nakonec to byl zářez jako hrom! Tak jsem musela do deníku dát všechny fotky. Nijak mě netrápí fotky radikálně ořezávat a nechávat třeba jen detaily.






V těchto místech se mi začal deník rozpadat :-O, stránek bylo moc a ztěžkly a stuha s oboustrankou, kterou jsem používala, najednou nestačila stránky udržet. Vyhrabala jsem ve svých zásobách ještě kus staré samolepící stuhy s číslicemi ( je širší ) a i když jsem si ji šetřila na "někdy", musela jsem se rozhodnout, že "někdy" je právě teď. A drží! :-)



To nešlo se na Roland Garros nefotit :-)



V tiskovém středisku se fotili všichni, dlouho jsem váhala , ale vědoma si svých lítostí a promeškaných příležitostí, jsem nakonec požádala holčičku vedle, aby mě také vyfotila. Vždyť představa, kdo na tomto místě seděl v záři blesků a před lesem mikrofonů ....



Líbí se mi, když čtu nějakou knížku a pak můžu poznávat autentická místa. A ji četla zrovna teď a tady a hned jsem se šla podívat ;-)

Díky, že jste nakoukli :-)

Pařížský deník 4

21. dubna 2015 v 0:54 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Dny mám nabité zrovna tak, jako teď deník :-). Ale díky všelijakým skládačkám, odklápěčkám a vytahovačkám se mi povedlo do deníku "nacpat" fotek co nejvíc. A popisů mám taky hodně, což určitě ocením za pár let, až vzpomínky budou blednout.






Do všech kapes ( vnitřků obálek ) jsem ještě udělala vnitřní stránky. I na nich se fotky vrší a odklápí, ale nijak to nevadí při manipulaci, kapsy jsou dost široké.





Kdyby se vám chtělo číst moje zápisky :-), jsou tady.

Děkuji za nahlédnutí a že jste tu se mnou :-).

Pařížský deník 3

19. dubna 2015 v 21:16 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Každý den jsem měla naplánovaný a skoro každý den jsem pozměnila plány. Měla jsem nějaké představy o tom, co chci vidět, ale nijak jsem na tom nelpěla. Sama jsem si řídila svoje kroky... A že jsem toho nachodila! ;-) Pak jsem bez obav večeřela po francouzsku se všemi předkrmy , sýry , saláty , dezerty...mňam :-)



Moje červené vietnamské tenisky se osvědčily jako bezvadná obuv na chůzi po městě. Navíc mi krásně ladily téměř ke všemu oblečení ;-)



Na příště si dávám za úkol projít další parky. Fascinuje mě, kolik zeleně lze najít va takovém velkoměstě jako je Paříž. Všchny parky a zahrady mají svoji historii, kterou jsem si dočítala až doma. Bavilo mě to, doplňovala jsem si tak všechny dílky do mozaiky poznávání.



Líbí se mi vrstvit fotky díky tisue pásce. A pod fotkami mám místo na zápisky.



Udělala jsem si takový rituál - každý den jsem zakončila v nějaké kavárně u kávy a vínka, obojího nebo jen jednoho. Odpočinula jsem si před cestou vlakem RER ( byť to bylo jen 20 minut ) domů, zapsala si do notýsku zážitky, pokochala se, užila si péče a úsměvů :-)...Příjemné!

Děkuji, že jste tu byli :-)

Pařížský deník 2

18. dubna 2015 v 19:28 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
Moc mě při tvoření deníku bavilo vymýšlet si, jak fotky poskládám, aby se mi jich vešlo na stránku co nejvíc, přemýšlela jsem, co je pro mě nejdůležitější, vytahovala jsem staré papíry ( některé vytištěné doma na tiskárně ), které jsem si schovávala až budu "dělat Paříž". I mnohé tyhle papíry, visačky a ozdůbky mají pro mě vzpomínkový význam, některé z nich jsem dostala se slovy " ty máš ráda tu Paříž, tak to možná využiješ..." a já si teď vzpomínám i na ty dárce...a je to hřejivý pocit :-).


Samozřejmě jsem měla při tvoření deníku na stole všechna Ketina razítka, ta cestovatelská mám nejraději :-)



Samolepky ( ruka, balón ...) jsou z Ikea. Leckde se dá leccos koupit, i co není primárně určené pro scrapbook, a takové "úlovky " mě hodně baví :-).


Úžasné výřezy jsem dostala k Velikonocům od Screbly. Je to skvělé, že je scrapsvět takhle propojen...;-)
Taky jsem ráda, že jsem si tentokrát schovala opravdu každou účtenku - jednak mám přehled o cenách, jednak dovedu poradit, když se někdo ptá, co kolik stojí a pak, vím, jak jsem si úžasně vedla :-). Měla jsem denní limit a ten jsem nepřekročila. Když jsem ušetřila, měla jsem to na další den, kdy jsem si zase mohla dopřát. Neměla jsem neomezené prostředky, to vůbec, na tuhle cestu jsem si pěkně našetřila a tak jsem si vážila každého eura. Ale věděla jsem, že tolik stojí jízdenka do města, tolik vstup na výstavu a pak už mohlo být jen kafe. Někdy mohlo být kafe i vínko, jindy i oběd, když jsem byla jinde šetrná. Strašně mě to bavilo a těšilo, že jsem dovedla hospodařit :-) Zbylo mi i na knížku i na tři scrapčasáky :-)


No řekněte, jestli ten street obrázek mi není podobný ? ;-) Celá já :-)



Brzy jsem ztratila ostych i v kavárnách a vesele se fotila sama :-). Byla to zábava :-)

Děkuji za dnešní nakouknutí :-)



Pařížský deník

17. dubna 2015 v 16:22 NOTESY, ZÁPISNÍKY, DIÁŘE...
I když to dneska zrovna nevypadá ( za okny šumí déšť a já jsem si vzala tlusté ponožky, neb je mi, sedíc u stolu, chladno od nohou ... ), počasí je čím dál přívětivější. Jak se začnou dloužit dny a slunce objímat svět, přijdou na mě cestovatelské touhy. Zasněně hledím ke kopcům v dáli a v duchu nazouvám toulavé botky. A začnu spřádat sny o tom, kam letos...Asi se mi budete smát, možná i nechápavě vrtět hlavou, ale Paříž je stále na prvním místě. Nikdy se mi neomrzí, nikdy neokouká, nikdy nezevšední. Kdybych mohla, opakavala bych si ji i několikrát do roka. Bohužel, snů mám víc než možností, ale nejsou sny právě proto tak krásné, že často neplnitelné? A když se splní, není radost o to větší? ;-) Nevím, jestli letos bude "do Paříže", tak si zatím opakuji to loňské toulání.
Jela jsem sama. Jako je pan Svěrák vítací typ , jsem já typ sdílící. Potřebuju sdílet. Do nedávna byla pro mě představa jít do kina nebo do divadla sama naprosto nemyslitelná a natož sama cestovat. A ejhle, ono je to fajn. Plánuju si co chci a jak chci, jdu si kam chci, vidím všechno co chci a když náhodou plány nevyjdou, jsem zodpovědná jen sama sobě a já si nevyčítám, nehubuju, nesmutím, ale udělám čelem vzad a pokračuju jinam a jinak. Ne, že by mě kdy někdo huboval nebo vyčítal, ale mohl a už jenom ten pocit mě svazoval, cítila jsem se vždy zodpovědná za to, že moje plány musí být perfektní a musí vyjít a moji spolucestovatelé musí být spokojení. Pochopitelně je fajn mít "kámoše" na sdílení ( ale když potenciální spolucestovatelé musí chodit do práce a nemají čas ve stejnou chvíli jako já, tak co se dá dělat...), a tak jsem místo toho pilně psala a pilně fotila. A konečně jsem se dostala k tomu, všechen ten svůj materiál zpracovat. Chtěla jsem mít pohromadě zápisky i fotky, účtenky, vstupenky, obrázky a chtěla jsem, aby to byl "deník" příruční, ne obrovké album. Takže...
Na Pinterestu jsem objevila album z velkých obálek ( A4 ) a to se mi zdálo vtipné. Měla jsem sadu hnědých přírodních obálek z Lidlu. Přeložila jsem je na půl a vznikly mi stránky, jedna vždy dokonce s kapsou. To už jsem využila mnohokrát na albumech z menších obálek, a zjistila, že je to moc fajn. Do kapsy se dá dát další stránka, nebo vložit prospekty, pohlednice, zápisky.
Stránky jsem poslepovala stuhou s oboustrannou lepenkou, měla jsem strach, že tisue páska by tak velké a posléze i silné stránky neudržela. Tu jsem používala jen k lepení fotek. Obal deníku jsem si vyrobila z velké dárkové tašky z Nanu-Nana. Byla s pařížským motivem a ve slevě, tu jsem si přeci nemohla nekoupit :-)) Zpracovala jsem jí úplně celou. Obal, ouška na stránky do kapes a nakonec z uší tašky je i převaz celého deníčku. Barevně přesně podle mého gusta.

Velikost je jako malý sešit, tedy A5. Obálek jsem spotřebovala 11. Fotky jsem zužitkovalka skoro všechny, které jsem si nechala vyvolat. Nikdy dopředu neřeším velikost fotek, takže si nechávám dělat fotky velikosti 10 x 15, případně, když fotím detaily, tak i 9 x 13. Až když tvořím, tak je upravuji nůžkami a řezačkou, nemám slitování, stříhám detaily a odřezávám co mi vadí. Dělat to v PC před vyvoláním mi přijde mnohem pracnější. Nikdy dopředu nevím, kolik fotek a jaké zpracuji, takže si jich nechávám dělat hodně a zbytek uschovám. Stejně nevěřím tomu, že v PC ty fotky zůstanou věčně a papír je papír :-).




Sovičky patří teď k mým oblíbeným, vytiskla jsem si sadu obrázků z internetu. Hrací kartu jsem skutečně našla na ulici :-)


Vždycky mi přišlo barbarské psát na fotky, ale v cestovním deníku to vypadá dobře a často je to nezbytnost, jak jinak napsat popisek?





Kdyby vás zajímali zápisky, najdete je kompletní zde .

Děkuji za vaši dnešní návštěvu a zase zítra :-)

Veselé Velikonoce

4. dubna 2015 v 10:41 PŘÁNÍČKA A DÁRKY
Najednou jsem měla pocit, že mám doma Velikonoc málo a tak jsem si, inspirovaná Pinterestem, vystříhala jednoduché zajíčky na ubrousky. No, je to takové dětské ;-)...ale mně to nevadí :-)


Můj Project Life - březen

3. dubna 2015 v 15:38 ALBA
Myslím, že z mého PL udělám opět pěkného tlusťocha, protože vlastně na každou akci dělám stránku. Nevadí, že je jen malá ( cca 20 x 20 cm ), má prostě nějakou tloušťku. Nějak mi to nejde jinak...a když jo,tak mi to přijde, že to je tak málo scrapbook, že to ani nechci nikde prezentovat, jsou to jen osobní zápisky doplněné fotečkou, není tam žádná vychytávka, něco, co by mohlo někoho inspirovat. Takže...jen pár stráneček :-)

Veškeré akce s Melinkou stojí za zaznamenání :-)


Jednou z nelepších březnových akcí byl benefiční koncert Ester Kočičkové ( ona se vlastně jmenuje Renáta Divišová a je od nás, z Klatov...sama to nijak nepopírá ;-) ) v plzeňském divadle komedie Pluto na Doubravce. Moc jsem se těšila. Seděly jsme u stolku hned před pódiem a já mohla hltat každé slovo...písňové a komentované, obojí dokonalé. Ještě, že mám kamarádku Helenu, která nám plánuje skvělé kulturní akce :-)
Jinak jsme ne beneficí přispívali na rehabilitační vanu pro děti v centru Človíček v Plzni. Jojo, tohle je mi velmi blízké...

Takže nějakou hodně pozitivní :-)




Zatoužila jsem po nějaké šabloně. Pár jsem si jich vyrobila sama a tady jsem jako šablonu použila výsek z BS od Ivulky, bohužel jsem ho tím pádem zničila. Ale vypadá dobře.

Další úžasnou akcí byl koncert Hradišťanu u nás v divadle. Máme tady v Zušce takového šikovného pana učitele, který dokáže lidem přibližovat hudbu ve všech jejích podobách, vede dětské soubory, nacvičuje představení, prostě pozvedá městský kulturní život. Koncert Hradišťanu s dětským souborem Sedmikrásky a souborem Šumavan byl za srdce beroucí, dojemný, laskavý, nádherný, dodnes jsem plná úžasného láskyplného pocitu, který ve mně zanechal. Jen ta stránka je úplně normální :-)


Tohle je tak pozitivní...plné slunce, radosti a veselí...:-))

Děkuji za návštěvu a přeji báječné sváteční jarní dny :-)

50 odstínů šedi

2. dubna 2015 v 1:27 STRÁNKY
Ne, neděste se, nebude to ani o filmu ani o knížce. Knížku jsem nečetla, z nějakého důvodu se mi nikdy nechce číst to, co čtou "všichni" a nějak to patří k věci. Četlas? Znáš to?...
Ale filmu jsem neunikla, protože jsme chtěli jít do kina a moc velký výběr nebyl. Nicméně, neznaje knihu, film se mi líbil. Obrazově i hudebně :-).
Když jsem byla jednou ze dvou vítězek minulé challenge na scrapbook.cz ( ovšem soutěžily 4 stránky! ) , bylo na mně , abych vyhlásila téma té příští. Když jsem tak přemýšlela o tématu ( od roku 2007 už přece jen bylo hodně challengí a co pořád vymýšlet...) , napadly mě právě odstíny šedi, že to by nemuselo být špatné. S šedou barvou se dobře pracuje, hezky ladí k barevným i čb fotkám. Tak jo. K tomu jsem dovolila jeden barevný akcent. A doufala, že stránek přijde víc než minule.
Ale...týden před koncem jsem měla stránku jednu, tu svoji, nesoutěžní. Hmmm, ano, chtěla jsem to odpískat. Napsala jsem docela skleslý mejlík mým scrapařským kolegyním a kamarádkám, že už to asi nemá cenu...Ilonka mi ale vnukla nápad!
Rychle, v podstatě na poslední chvíli, kdy na tvoření byl už jen týden ( ale znáte to, stejně většina všechno odkládá až na konec a stránku tvoří den předem ;-) ) jsem obeslala s výzvou a prosbou o opětovné zapojení se do naší akce "staré" scrapařky ze sc.cz a pár kamarádek ze srazíků v Praze. A světe div se, pomalu, ale jistě mi začaly chodit stránky...až jsem jich 29.března do galerie vkládala 14!!! Po té slabotě posledních měsíců to byla bomba! Veliké překvapení pro všechny a i pro mě. Měla jsem radost, jako bych vyhrála celou soutěž! Vlastně jsem vyhrála :-))
Scrapařky měly co hodnotit a z čeho vybírat, stránky se sešly moc pěkné. Chcete-li, podívejte se na scrapbook.cz na všechny soutěžní stránky. Hlasovat už nemůžete, vše je jasné, vyhrála "stará a ostřílená" Vonverka s nádhernou klaunskou stránkou. Ale můžete se příště zapojit i vy...stačí sledovat scrapbook.cz, nové téma a postupovat podle pokynů:-)

Ne, že bych byla až takový "pilňouš", ale úkoly mám ráda "z krku" co nejdřív a tak se snažím všechno, co "musím", udělat hned. Tak jsem svoji stránku na téma 50 odstínů šedi měla hotovou rychle. Ve výběru jsem měla několik fotek, nakonec vyhrála ta, kde má moje maminka šedožluté šaty. Kombinace s jednou barvou byla jasná - žlutá. Já vím , s červenou je to vždycky nejlepší, ale chtěla jsem na to jít jinak. Nesoutěžila jsem. Asi bych na stránku normálně nacpala té žluté víc, ale musela jsem se držet vlastního zadání ;-), doplňková barva nesměla převažovat. Byla jsem sama překvapená, kolik šedých odstínů jsem ve svých zásobách našla...


Děkuji, že jste tu byli...Je půl druhé v noci, tak ještě něco krásného na dobrou noc :-)



Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA