5. května 2015 v 22:55
|
V šuplíku s fotkami, ano, pořád mám šuplík s fotkami, taky krabice a obálky, protože máme fotek opravdu spoustu, mám i malé knížečky, malé albůmky. Jeden ze stavění iglů s dětmi, jeden z babiččiny oslavy svátku a jeden z výletu na Hejno. Ten posledně jmenovaný je z 26.dubna 1986, tedy skoro 30 let starý! Až tam sahají počátky mého scrapbooku :-)
Tehdy jsme měli jen dva synky a ten starší pilně celý výlet písemně dokumentoval.
Jednoho dne mě napadlo, že už si děti určitě tuhle událost nepamatují a že bych mohla udělat malé albůmky pro ně a ten původní si zachovat. Tak jsem fotky i zápisky naskenovala a pustila se do práce...
Albůmky jsou skoro identické, liší se jen v drobnostech. Použila jsem pevné bílé kartóny velikosti přibližně A6 ( notýsek ) na desky a vnitřní "listy " jsou z pevného pauzáku, vypadá skoro jako fólie. Mám ho z tiskárny jako odpad, takže ten nikde nekoupíte :-) .
Na dozdobování jsem použila sadu malých papírů 6x6 Lady Bird Collection. I když jsou ty papíry takové shabby, takže bych si řekla, že na album z výletu do lesa se nehodící, kupodivu ladí a mně se líbí.
Je to docela fajn, když mám dostatek materiálu a můžu tvořit skoro stejně. Myslela jsem si, že mě to nebude bavit, dělat dvě stejné věci, ale bavilo :-)
Fotky bohužel ani v originále nejsou nic moc, ale je to dokument, ne umělecké foto. Fotky jsme si dělali sami a leckdy jsme je prostě špatně nasvítili, nebo vytáhli brzy z vývojky, špatně ustálili...a tak mají svoje vady :-(
Na poslední stránce, tedy už na deskách, mi zbyl volný prostor, možná na dojemné věnování :-))
Moc mě tohle lepení bavilo, dojímaly mě fotky a rozesmávaly dětské zápisky. I já už jsem skoro zapomněla...A znova si uvědomila, jak je dobře dokumentovat co nejvíc událostí z běžného života rodiny, zvláště s dětmi. Vzpomínky blednou, pamět selhává, ale co je psáno, to je dáno ;-) a fotky jsou tu na věčnou památku. Proto miluju scrapbook :-)
Díky za návštěvu :-)
naprosto dokonalé