2. července 2015 v 16:00
|
Máme, pardon, měli jsme ve třídě sedm předškoláků. Ty, kteří opravdu odejdou do školy, ti odkladoví nám zůstanou :-). Vloni jsem dělala pro předškoláky takové malé albůmky, pro letošek jsem to odpískala, sedm, to fakt nedám. Jenže pořád fotím, ať jsme kde jsme. Ve školce, na zahradě, na vycházce, na výletě...a děti se fotí rády...a hned chtějí fotky nejen vidět, ale i mít. Slíbila jsem jim je. A jak jsem je doma tiskla, napadlo mě, že přece jen ty albůmky udělám. To i proto, že dvě předškolačky byly už na dovolené a jeden nemocný , takže děti zůstaly jen čtyři. Vzpomněla jsem si na to v neděli večer, takže jsem stačila udělat jen jeden ( jeden albůmek rovná se 3 hodiny práce ) . V pondělí byla porada...jela jsem po práci rychle domů a udělala druhý, a večer třetí. Ten čtvrtý, pro Míšu, nejobsažnější, protože za dva roky jeho pobytu ve školce, jsem už nezvládla a dodělala ho až dnes, což nevadí. Dodám ho kdykoliv o prázdninách, jsme stále v kontaktu, neb v září dostanu do školky jeho sourozence, Kubíčka.
V úterý jsem albůmky předávala za dojetí maminek. Měla jsem radost, že se albůmky dětem i maminkám líbily. To je největší odměna...a k nezaplacení :-)
Tady je vzorek:
Zdobení je jednoduché,střídmé, aby to pro rodiče nebylo moc, vždyť víte, že se dovedu rozparádit :-))) ...a boužel času taky nebylo moc, byl to nápad na poslední chvíli.
Děkuji za vaše nahlédnutí :-). Krásné léto všem.
Páni, to je taková nádhera! Vzpomínka na celý život. Také bych dojetím slzela. Je dar mít paní učitelku s obrovským srdcem. Překrásné!