Loučení s Míšou

6. července 2015 v 8:30 |  MINIALBA
S Míšou jsem byla v školce dva roky. Udělali jsme spolu kus práce. Ve vzpomínkách mám první dny a týdny, kdy jsme se sžívali, kdy pro něj i pro mě bylo všechno nové, já se učila jak učit a chápat autistu, on se musel sžívat s novým prostředím, dospělými i dětmi. Nebylo to lehké. Často jsem chodila domů úplně vyčerpaná, a musela jsem ještě dělat pomůcky, učit se do školy a připravovat se na další náročné dny. Vybudovala jsem ve školce pro Míšu zázemí, takže už jsme se pak mohli učit v klidu a ničím nerušeni a nerozptylováni. Po malých krůčcích jsme dosahovali malých úspěchů. Ale zvládli jsme to! Jsem na sebe i na svého autíka pyšná :-)
V září nastoupí do školy, do zvláštní, ale do školy. Naučil se poslouchat pokyny, sám se najíst, chodit na záchod, umýt si ruce, naučil se základní barvy a základní geometrické tvary, naučil se přiřazovat věci k obrázkům, pochopil, co je malé a co velké, naučil se některé části těla, naučil se držet tužku a bez odporu kreslit ( čmárat na papír či tabuli :-) ) či dělat jiné výtvarné práce - lepit, malovat barvami, modelovat, naučil se navlékat korálky ...ale hlavně, naučil se přijímat děti, pohladit je, nebránit se kontaktu s nimi, pochopil, že strkat do dětí se nesmí, naučil se chodit na vycházku za ruku, naučil se hrát si! ( to je důležité! ) , zamiloval si stavebnice, mozaiky, vkládačky, naučil se dokonce sem tam i s nějakým dítětem při hře spolupracovat. Vím, že to půjde, že má ještě rezervy a jsem zvědavá na jeho další pokroky. Do školy jde připraven jak je to jen možné.

I pro Míšu ( tedy spíš pro jeho maminku ) jsem udělala vzpomínkový albůmek.



























Díky za nakouknutí :-)
 


Komentáře

1 Barta Barta | 6. července 2015 v 9:46 | Reagovat

Krásně zdokumentovaný, krásně vyzdobený albůmek, maminka bude určitě nadšená. A na to co jste s Míšou dokázali, můžeš být opravdu pyšná.

2 tulaška tulaška | 6. července 2015 v 13:27 | Reagovat

Všem malým autíkům přeju jejich "tetu Hanku"... Jak je důležité, mít svého člověka v tom divném světě okolo, jehož jsou součástí a kterému nerozumí a on většinou jim. Ale když se takový člověk najde, věci začnou postupně dávat smysl. A hlavně - je o koho se opřít.

3 Maru-K Maru-K | Web | 7. července 2015 v 20:30 | Reagovat

Haninko,ty jsi taková dobrá a láskyplná dušinka, pro malého Míšu zlatá teta! Albůmky jsou krásné a budou dítkám a rodičům připomínat léta školkovská... Pohodové léto Vám všem! M.

4 Mafina Mafina | 7. července 2015 v 21:59 | Reagovat

Hani,ty jsi Anděl!!!Jaké úsilí a kolik trpělivosti Tě to stálo.Vzpomínám si na sebe,když děti byly v první třídě,jak jsem bývala netrpělivá a občas ztrácela i nervy..Smekám!!!Albumek je krásný,Míša a rodiče  mají krásnou památku.

5 Ilonak2 Ilonak2 | 15. července 2015 v 16:53 | Reagovat

Je to moc krásné, Hani. A myslím, že je to přínosné i pro ostatní děti. Integrace, nejen aby si on zvykl, ale aby si okolí zvyklo, ne?
Album máš krásné, něžné, takové akorát. :) Umíš tvořit pro druhé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA