6. července 2015 v 8:30
|
S Míšou jsem byla v školce dva roky. Udělali jsme spolu kus práce. Ve vzpomínkách mám první dny a týdny, kdy jsme se sžívali, kdy pro něj i pro mě bylo všechno nové, já se učila jak učit a chápat autistu, on se musel sžívat s novým prostředím, dospělými i dětmi. Nebylo to lehké. Často jsem chodila domů úplně vyčerpaná, a musela jsem ještě dělat pomůcky, učit se do školy a připravovat se na další náročné dny. Vybudovala jsem ve školce pro Míšu zázemí, takže už jsme se pak mohli učit v klidu a ničím nerušeni a nerozptylováni. Po malých krůčcích jsme dosahovali malých úspěchů. Ale zvládli jsme to! Jsem na sebe i na svého autíka pyšná :-)
V září nastoupí do školy, do zvláštní, ale do školy. Naučil se poslouchat pokyny, sám se najíst, chodit na záchod, umýt si ruce, naučil se základní barvy a základní geometrické tvary, naučil se přiřazovat věci k obrázkům, pochopil, co je malé a co velké, naučil se některé části těla, naučil se držet tužku a bez odporu kreslit ( čmárat na papír či tabuli :-) ) či dělat jiné výtvarné práce - lepit, malovat barvami, modelovat, naučil se navlékat korálky ...ale hlavně, naučil se přijímat děti, pohladit je, nebránit se kontaktu s nimi, pochopil, že strkat do dětí se nesmí, naučil se chodit na vycházku za ruku, naučil se hrát si! ( to je důležité! ) , zamiloval si stavebnice, mozaiky, vkládačky, naučil se dokonce sem tam i s nějakým dítětem při hře spolupracovat. Vím, že to půjde, že má ještě rezervy a jsem zvědavá na jeho další pokroky. Do školy jde připraven jak je to jen možné.
I pro Míšu ( tedy spíš pro jeho maminku ) jsem udělala vzpomínkový albůmek.
Díky za nakouknutí :-)
Krásně zdokumentovaný, krásně vyzdobený albůmek, maminka bude určitě nadšená. A na to co jste s Míšou dokázali, můžeš být opravdu pyšná.