Leden 2016

Normandie 2015 - 2

31. ledna 2016 v 0:04 ALBA
Když tak na to myslím, já si tu dovolenou vlastně užívám několikanásobně ;-). Jednou, když ji plánuji, podruhé skutečně, potřetí když vybírám fotky na vyvolání a uchování, počtvrté, když dělám album a popáté, když ho dávám na blog a píšu k tomu poznámky. Takže jsem na tom vlastně úplně nejlíp :-)).

Všechno jmenované mě nesmírně baví, nejvíc ta skutečná cesta a pobyt :-), ale nejhorší ze všeho je hotové albumové stránky přefotit a upravit k prezentaci. Nikdy nejsou barevně shodné, nejsou ani rovné a tak upravuji, rovnám, vylepšuji...a dá mi to víc práce než stránku nalepit.

Jednou jsem fotila odpoledne a stránky vyšly barevně hrozně, tak jsem to zkusila v jiném nastavení, zase špatně, tak jsem vše přefotila ráno...no to asi vyšlo nejlíp, ale stejně....a to se fakt snažím, fotím na bílé ploše, s rozptýleným světlem...no možná nemám dost dobrý foťák. Takže je to jako vždy, a myslím jako s každým albem kohokoliv, že ;-), že ve skutečnosti je prostě nesrovnatelně hezčí :-))))



Další zastávkou na pobřeží bylo městečko Veules les Roses. Bývalo to v 19.století populární letovisko, chodil sem i Maupassant. Městečko je rozkošné a pyšní se nejmenší řekou ve Francii. Při řece, která se vlévá do moře, je mnoho výstavních domečků, zahrad, květin a stromů, prostě takový malý ráj. Kouzelný. Na webových stránkách www.veules-les-roses.fr je i webcam, kamera z pláže, kde jsem týdny dopředu sledovala počasí, moře, pohyb lidí. Věděla jsem, kde je. Když jsme přišli na pláž, zavolali jsme synkovi, dali mu instrukce a za chvíli jsme mu mávali do kamery a povídali si po telefonu. To mě bavilo :-)).
Moře nás překvapilo...nečekali jsme takové vlny a vypadalo to, že překvapilo i mnoho jiných lidí. Fascinovaně jsme stáli na molu a hleděli k bouřícímu moři, k vlnám, které se valily a občas převalily i molo, že jsme měli co dělat, abychom utekli.


Stále při pobřeží jedeme dál, nad mořem se zvedají vysoké útesy a v jedmom místě, v městečku Sotteville, je k moři vybudované schodiště, Grand Escalier, které za války bylo strženo, aby se Němcům znemožnil přístup a obnoveno bylo až v roce 1954.


Tady jsme uzavřeli první den a nadšeni jeli "domů" večeřet ještě české řízky :-).

Děkuji za nahlédnutí, bonne nuit :-)


Normandie 2015 -1

29. ledna 2016 v 18:45 ALBA
Jako každý rok v lednu... začínám "lepit" stránky do albumu z loňské dovolené a v duchu si vymýšlím dovolenou novou.
K moři? Do hor? Do Francie? Do Itálie? Nebo kam????
Dovolená je pro mě jakýmsi středobodem, na který se těším celý rok, ale která není jen bodem, je poučením, poznáním, objevem, je něčím novým, lákavým...sladkým, voňavým, barevným...a já tomu podřizuji vše. Nekupuju si hadříky, kabelky, šminky, voňavky....natož scrapbookový materiál ;-)...a šetřím...na Paříž ( doufám, že bude! ) a na společnou manželskou dovolenou :-) Na té mi hodně záleží, já potřebuju sdílet, mít človíčka, se kterým se raduju a těším, pro kterého chystám plány a objevy, se kterým si sděluji dojmy a radosti. Potřebuju prostě tu "polovičku" abych byla celá :-).
Plánů je spousta....tak uvidíme, který vyjde :-)
Vloni ...no jasně, Francie to byla, ale oblast, která asi není úplně turisticky profláknutá. Když už, tak Normandie jako oblast "vylodění"...tam už jsme byli a já jsem z toho byla dlouho špatná. I po těch letech jsou to místa velmi působivá až tíživá. Takže vloni to byla Normandie, po 13 letech, ale víc na sever, zelená, placatá, deštivá, ale krásná. Po letních neutuchajících vedrech docela příjemná.


S titulkou mám vždycky problém. Jako systematik ji chci dělat jako první, jako praktik jako poslední, až z těch fotek, které zbydou. No, takže teď je jako první, ze staré mapy a z obrázků z prospektu ( ještě mi chybí rok...) ...a z těch fotek co zbydou udělám stránku poslední...s názvem: co se nevešlo :-)

Moje album není jen albem, ale zároveň je i cestovní knihou, i když cestovní deníček mám zvlášť, ten píšu průběžně každý den ( jsem zvyklá sepisovat deníky už 40 let! ).


Místo, kde máme náš domeček je jen na podrobných mapách...není tu aní kostel, ani obchod ( pro croissanty na snídani jezdí můj muž 3 km do nejbližšího městečka ) , ale je krásné! Máme svůj vlastní domeček vedle domu majitelů a ve velikánské zahradě, za kterou dostali majitelé před léty cenu jako za nejkrásnější zahradu. Ráno i v podvečer je tu nádherně....procházím se tu nerušeně, kochám se květinami, jezírkem, domečkem ve větvích stromu...a stávám se malou holčičkou v pohádce...


Byteček je kouzelný. Paní "domácí" je výtvarnice a tak jsou zdi bytu vyzdobeny rostlinými motivy vymalovanými paní domu, nábytek není "co pes jiná ves", ale krásně sladěný...a stolek v ložnici pod oknem....jasně, vyloženě můj a vyloženě na scrapování :-)))


A je tu nový den...a první výlet...do Saint Valéry - en - Caux. Doma se pečlivě připravuji a internet je můj pomocník. Díky němu nacházím zajímavosti, které ani v knižních průvodcích nejsou ( ale stejně je kupuju ;-) ). Město bylo za války hodně zničené a takřka kompletně znovu vystavěné ( bohužel spousta normandských míst tu válku hodně odneslo :-( ). Ale aby to nebylo jen o válce...Do roku 2013 tady žila česká básnířka Vladimíra Čerepková.
Miluji české stopy v cizích zemích....

Nedělní poledne
Zvony jsou slyšet
až k nám
tam k nám kde jsme
Tichá radost mne obepíná
nemohu dýchat
bylo by to slyšet

Vzpomínám na všelijaká nedělní odpoledne
na poledne s pokaženým obědem
na poledne s velikým obědem
na poledne bez oběda
na poledne spavé
na poledne čilé
vzpomínám na tisíce polední
ale zapomínám jaké je to dnešní

Zvony jsou slyšet
až k nám
tam k nám kde jsme
Tichá radost mě obepíná
nemohu dýchat
bylo by to slyšet....

( Ryba k rybě mluví , 1969 )

Děkuji tiše, abych vás nerušila v rozjímání a snění , že jste tu byli...a těším se, že přijdete zase....Dobrou noc...:-)




Až si pro mě přijdou...

16. ledna 2016 v 13:07 STRÁNKY
Byla temná doba předrevoluční ( 1985 ), o tom, že by náš život mohl vypadat jinak se nám sotva snilo a tak jsme se snažili si ho zpříjemnňovat jak to šlo. Pod hlavičkou Svazarmu tehdy fungoval i Hifi klub. Podzemní klubovna s technikou, kterou doma sotva kdo měl, kde jsme se scházeli a poslouchali muziku, koukali na filmy, ale hlavně pořádali spoustu hudebních a kulturních akcí včetně fotografických výstav a nebo tu dokonce proběhla i moje výstava loutek :-). Byli jsme skvělá parta a já tam poznala svého muže...takže HK byl a bude ( i když už v té podobě zanikl ) vždycky moje srdeční záležitost.
Že půjdeme na koncert Michala Prokopa a Framus Five jsme se domluvili hromadně a udělali akci :-). Ještě dnes mi zní v uších, jak jsme z naší druhé řady zpívali společně...až si pro mě přijdou, až si pro mě přijdou, až si pro mě přijdou funebráci....Ani nevím, kdo kapelu v čele s Michalem Prokopem přemluvil, že šli s námi do našeho podzemí. Byla taková vstřícná doba. Tam jsme ještě dál pouštěli muziku, povídali a udělali tohle společné foto. Není moc kvalitní technicky, ale je prostě s duší, má atmosféru a vyvolává vzpomínky. Další z fotek, která mi dlouho ležela na stole a čekala na svůj čas kdy přijde na stránku, aby nebyla zapomenu v šuplíku. Doufám, že až si pro mě přijdou...stránky s fotkami zůstanou a budou dál vyprávět příběhy...

PS. Až do této doby, kdy jsem na netu hledala přesný text písničky, jsem netušila, že se jmenuje Blues o spolykaných slovech ;-) To prostě byla vždycky jen Až si pro mě přijdou :-)






Díky, že jste tu byli :-)



Moje pracovna

13. ledna 2016 v 22:32 PELE-MELE
Pochlubila jsem se, že jsem si uklidila pracovnu. No, nepředstavujte se, že rázem vypadá jako na focení do scrapčasopisu. Tak už asi nebude vypadat nikdy, protože já v pracovně pracuju :-). Tak krásně uklizená a srovnaná byla jen hned po nastěhování, jakmile jsem začala tvořit, je v permanetním binci. Je to binec tvůrčí, vím kde co mám. Nebaví mě po každé nalepené stránce vše uklidit na místo, když vím, že to hned zase "vykramařím". Takže uklízím příležitostně vždy po větších "akcích" a to jen tak že zařadím zpět vytahané papíry, roztřídím zbytky na větší a malé a uložím zpět razítka. Snažím se mít nejfrekventovanější věci co nejblíž, co nejvíc po ruce. Co je pracně dosažitelné, co musím odněkud přinášet, vyndavat a vytahovat, to mě nebaví a hlavně zdržuje.
Dřevěné bedýnky od vína se mi vždycky líbily a pokaždé prosazuju nákup vína ve velkém, po bedýnkách :-). Mám v nich raznice, razítka, zbytky papírů, malé bloky papírů, časopisy, krabičky s výseky, v jedné mám vše na embossování, v další zase krabičky s knoflíky, kovovými ozdobami a brads ( svorkami ) . V dalších schovávám došlá přáníčka, staré diáře, volné krabičky a jiné věci na možné použití a dozdobení. Jen stužky jsou v plastových krabicích, abych je viděla :-).
Ty bedýnky vypadají ve starých policích prastarého Universalu docela dobře a dá se v nich hodně schovat. Já jsem ve své pracovně spokojená, moc moc spokojená, je to moje království, můj prostor, moje zázemí. A dobře si uvědomuji, že mnohé nemají ani to, takže jsem vděčná i za starý Universal a moje bedýnky od vína :-).


Děkuji, že jste nahlédli :-)

Lift - leden - Melinčino album - poslední stránka

12. ledna 2016 v 15:12 ALBA
Na scrapbook.cz vymyslela Fidula ( je neskutečně akční! ) mnoho dalších akcí. Ten web nemůže díky ní postě umřít, ačkoliv pořád vypadá, že už má namále. Nechápu, že si toho majitelka nevšímá....:-(
Jednou z akcí je LIFT - prostě nám nabídne stránku k liftování, tedy dalo by se říct k okopírování. Pro mnohé z nás je taková stránka nakopnutím, rozjetím, impulzem. Nemyslím si, že liftovat je špatné. Není to úleva, není to ani opisování domácího úkolu, to by bylo hned poznat...stránka by byla těžkopádná,upatlaná, prostě falešná.

Liftuji ráda :-)

Tohle je předloha :


A moje:


Je to konečná stránka do Melinčina alba z jejího prvního roku. A jedeme dál.... ;-)

Díky za nakouknutí a milé komentáře. Jsem vám za ně vděčná, samozřejmě, že "lepím" pro sebe a pro ty, které mám ráda, ale vždy potěší, že se líbí i jiným...;-) Děkuji .

Norsko

12. ledna 2016 v 0:46 STRÁNKY
Tuhle historickou fotku, dvacet let starou, tady na stole přendavám už pár let...Je velká a nebyla proto v žádném albumu. Celé roky se chystám, že jí udělám stránku, aby vynikla, abych dala vzpomínce na náš první zájezd na Sever prostor.
Jeli jsme poprvé s cestovkou, tehdy se jmenovala AquaClub a byla z Českého Krumlova. Byla to bomba! Jeli jsme tzv. hotelbusem. V přední části se sedělo, uprostřed bylo WC, malinká sprcha a kuchyňka, v zadní části a nad hlavymi sedících byly "kajuty" na spaní. Paráda! Je to už přes dvacet let a pořád máme na tento zájezd ty nejlepší vzpomínky .
Naše cesta tehdy vedla před Dánsko do Švédska, Norska, na ostrovy Lofoty , přejeli jsme Severní polární kruh a zase přes Dánsko a Německo zpět. 16 dní nabitých zážitky.
Fotka je od norského ledovce Svartisen .



Devítka a pětka, číslice, které značí rok zájezdu, jsou samozřejmě rovné, jen při manipulaci při focení se devítka posunula a já jsem na to přišla až teď. Ne, nebudu se tvářit, že je to úmysl, protože by byl nesmyslný. Prostě je to chybička...ale jen na fotce, ne na stránce :-)

Díky za nakouknutí :-)

Narozeninové

8. ledna 2016 v 21:03 PŘÁNÍČKA A DÁRKY
Zítra máme velkou rodinnou oslavu, moje maminka slaví krásných 80 let. Zabalila jsem dar a nachystala přáníčko.
Je to můj první scrapbookový počin v tomto roce , do teď jsem jen uklízela pracovnu ( a zároveň si tím uklízela i sama v sobě, což je na počátklu roku potřeba...;-) ) , psala plány, "tunila" si diář ( to do scrapbooku nepočítám ) , rovnala fotky....a tím se chystla na velkou scrapbookovou práci - plánů mám zase moře :-) Nejen scrapbookových :-)



Přeji všem krásné, sluníčkové dny a otevřené oči :-))

Děkuji, že čtete a prohlížíte můj blog a že mi sem tam i napíšete a já tak o vás vím :-)

Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA