29. ledna 2016 v 18:45
|
Jako každý rok v lednu... začínám "lepit" stránky do albumu z loňské dovolené a v duchu si vymýšlím dovolenou novou.
K moři? Do hor? Do Francie? Do Itálie? Nebo kam????
Dovolená je pro mě jakýmsi středobodem, na který se těším celý rok, ale která není jen bodem, je poučením, poznáním, objevem, je něčím novým, lákavým...sladkým, voňavým, barevným...a já tomu podřizuji vše. Nekupuju si hadříky, kabelky, šminky, voňavky....natož scrapbookový materiál ;-)...a šetřím...na Paříž ( doufám, že bude! ) a na společnou manželskou dovolenou :-) Na té mi hodně záleží, já potřebuju sdílet, mít človíčka, se kterým se raduju a těším, pro kterého chystám plány a objevy, se kterým si sděluji dojmy a radosti. Potřebuju prostě tu "polovičku" abych byla celá :-).
Plánů je spousta....tak uvidíme, který vyjde :-)
Vloni ...no jasně, Francie to byla, ale oblast, která asi není úplně turisticky profláknutá. Když už, tak Normandie jako oblast "vylodění"...tam už jsme byli a já jsem z toho byla dlouho špatná. I po těch letech jsou to místa velmi působivá až tíživá. Takže vloni to byla Normandie, po 13 letech, ale víc na sever, zelená, placatá, deštivá, ale krásná. Po letních neutuchajících vedrech docela příjemná.
S titulkou mám vždycky problém. Jako systematik ji chci dělat jako první, jako praktik jako poslední, až z těch fotek, které zbydou. No, takže teď je jako první, ze staré mapy a z obrázků z prospektu ( ještě mi chybí rok...) ...a z těch fotek co zbydou udělám stránku poslední...s názvem: co se nevešlo :-)
Moje album není jen albem, ale zároveň je i cestovní knihou, i když cestovní deníček mám zvlášť, ten píšu průběžně každý den ( jsem zvyklá sepisovat deníky už 40 let! ).
Místo, kde máme náš domeček je jen na podrobných mapách...není tu aní kostel, ani obchod ( pro croissanty na snídani jezdí můj muž 3 km do nejbližšího městečka ) , ale je krásné! Máme svůj vlastní domeček vedle domu majitelů a ve velikánské zahradě, za kterou dostali majitelé před léty cenu jako za nejkrásnější zahradu. Ráno i v podvečer je tu nádherně....procházím se tu nerušeně, kochám se květinami, jezírkem, domečkem ve větvích stromu...a stávám se malou holčičkou v pohádce...
Byteček je kouzelný. Paní "domácí" je výtvarnice a tak jsou zdi bytu vyzdobeny rostlinými motivy vymalovanými paní domu, nábytek není "co pes jiná ves", ale krásně sladěný...a stolek v ložnici pod oknem....jasně, vyloženě můj a vyloženě na scrapování :-)))
A je tu nový den...a první výlet...do
Saint Valéry - en - Caux. Doma se pečlivě připravuji a internet je můj pomocník. Díky němu nacházím zajímavosti, které ani v knižních průvodcích nejsou ( ale stejně je kupuju ;-) ). Město bylo za války hodně zničené a takřka kompletně znovu vystavěné ( bohužel spousta normandských míst tu válku hodně odneslo :-( ). Ale aby to nebylo jen o válce...Do roku 2013 tady žila česká básnířka
Vladimíra Čerepková.Miluji české stopy v cizích zemích....
Nedělní poledne
Zvony jsou slyšet
až k nám
tam k nám kde jsme
Tichá radost mne obepíná
nemohu dýchat
bylo by to slyšet
Vzpomínám na všelijaká nedělní odpoledne
na poledne s pokaženým obědem
na poledne s velikým obědem
na poledne bez oběda
na poledne spavé
na poledne čilé
vzpomínám na tisíce polední
ale zapomínám jaké je to dnešní
Zvony jsou slyšet
až k nám
tam k nám kde jsme
Tichá radost mě obepíná
nemohu dýchat
bylo by to slyšet....
( Ryba k rybě mluví , 1969 )
Děkuji tiše, abych vás nerušila v rozjímání a snění , že jste tu byli...a těším se, že přijdete zase....Dobrou noc...:-)
Četla jsem bez dechu... Vnímala tu krásu. Domeček snů v překrásné zahradě. Ticho. Písmenka, která doplní, co oči nevidí. Dík za sdílení...