31. ledna 2016 v 0:04
|
Když tak na to myslím, já si tu dovolenou vlastně užívám několikanásobně ;-). Jednou, když ji plánuji, podruhé skutečně, potřetí když vybírám fotky na vyvolání a uchování, počtvrté, když dělám album a popáté, když ho dávám na blog a píšu k tomu poznámky. Takže jsem na tom vlastně úplně nejlíp :-)).
Všechno jmenované mě nesmírně baví, nejvíc ta skutečná cesta a pobyt :-), ale nejhorší ze všeho je hotové albumové stránky přefotit a upravit k prezentaci. Nikdy nejsou barevně shodné, nejsou ani rovné a tak upravuji, rovnám, vylepšuji...a dá mi to víc práce než stránku nalepit.
Jednou jsem fotila odpoledne a stránky vyšly barevně hrozně, tak jsem to zkusila v jiném nastavení, zase špatně, tak jsem vše přefotila ráno...no to asi vyšlo nejlíp, ale stejně....a to se fakt snažím, fotím na bílé ploše, s rozptýleným světlem...no možná nemám dost dobrý foťák. Takže je to jako vždy, a myslím jako s každým albem kohokoliv, že ;-), že ve skutečnosti je prostě nesrovnatelně hezčí :-))))

Další zastávkou na pobřeží bylo městečko Veules les Roses. Bývalo to v 19.století populární letovisko, chodil sem i Maupassant. Městečko je rozkošné a pyšní se nejmenší řekou ve Francii. Při řece, která se vlévá do moře, je mnoho výstavních domečků, zahrad, květin a stromů, prostě takový malý ráj. Kouzelný. Na webových stránkách www.veules-les-roses.fr je i webcam, kamera z pláže, kde jsem týdny dopředu sledovala počasí, moře, pohyb lidí. Věděla jsem, kde je. Když jsme přišli na pláž, zavolali jsme synkovi, dali mu instrukce a za chvíli jsme mu mávali do kamery a povídali si po telefonu. To mě bavilo :-)).
Moře nás překvapilo...nečekali jsme takové vlny a vypadalo to, že překvapilo i mnoho jiných lidí. Fascinovaně jsme stáli na molu a hleděli k bouřícímu moři, k vlnám, které se valily a občas převalily i molo, že jsme měli co dělat, abychom utekli.
Stále při pobřeží jedeme dál, nad mořem se zvedají vysoké útesy a v jedmom místě, v městečku Sotteville, je k moři vybudované schodiště, Grand Escalier, které za války bylo strženo, aby se Němcům znemožnil přístup a obnoveno bylo až v roce 1954.
Tady jsme uzavřeli první den a nadšeni jeli "domů" večeřet ještě české řízky :-).
Děkuji za nahlédnutí, bonne nuit :-)
Hani, moc ráda si prohlížím Tvé fotky z dovolené a čtu poutavé zápisky. Vždycky si v duchu představuji, že jsem tam také. Musela to být nádhera. Budu netrpělivě vyhlížet pokračování.
S focením pro prezentaci se také potýkám.