Únor 2016

Normandie 2015 - 14

26. února 2016 v 12:08 ALBA
Kousek za naším bydlištěm je město, pyšnící se viaduktem, který navrhl ing.Joseph Locke a jezdí po něm vlak z Paříže do Le Havre. No, o tom si ještě sním, projet se ve Francii vlakem , nejlépe TGV :-)


Blíží se konec naší dovolené. Poslední den máme takový rozlučovací...jedeme k moři, toho si chceme ještě užít a taky užíváme :-).


Tak se loučíme s Normandií...na jak dlouho?

Díky, že jste nahlíželi...:-)

Normandie 2015 - 13

24. února 2016 v 11:52 ALBA
Honfleur je nejlépe zachovaný starý normandský přístav. Kolem Vieux bassin jsou řady barevných, všelijak pokroucených a a břidlicí ozdobených domů, ve kterých jsou restaurace, kavárny, obchůdky se suvenýry a tak podobně. Bydlet se tu asi nedá, nedovedu si představit, jak mi denně hlučí pod ložnicí davy turistů. Ani pod kuchyní ;-) Ale sednout si tu u přístavu, dát si jídlo, nebo kafíčko, palačinku a čučet na lodě a na lidi...;-) to jo.

Byli jsme tady před mnoha lety, nooo, asi před 25 !!! :-O poprvé a byli jsme naprosto okouzleni. Pak jsme sem vzali naše přátele, pak jeli zase, to je těch 13 let a teď opět a opět se nám líbilo.


Jsem pyšná na svůj vystříhaný nápis :-)


Jídlo, ač jsem měla strach, že to bude turistické menu, aby se člověk najedl, nebylo toho moc a stálo to hodně, bylo kupodivu dobré. No prostě rybí :-)

Na konec září byl krásný slunečný den a tak jsme ještě večer doma mohli povečeřet venku :-)


Díky za návštěvu :-)

Normandie 2015 - 12

22. února 2016 v 0:01 ALBA
Když jsme jeli dopoledne po pravém břehu řeky Seiny přes městečko Villequier pršelo. Pršelo mocně. Takže jsme jen projeli a pokračovali dál.
Když jsem se po levém břehu řeky Seiny vraceli zpět k domovu, už nepršelo a já našla na mapě odbočku, po které se dostaneme až k řece, kde na Villequier uvidíme. Přes řeku.
V městečku toho není moc co k vidění, než socha Victora Huga, který upřeně hledí směrem k řece. Upřeně a smutně hledí k místu, kde se 6 měsíců po svatbě utopila jeho dcera spolu s manželem.
Dům, ve kterém utonulí manželé žili, slouží dnes jako muzeum Victora Huga, ale v průvodci píší, že je opravdu pro zasvěcené znalce Hugova díla a navíc pro dobré francouzštináře. Ani jedno nejsme, tak jsme ani nelitovali, že jsme tam nebyli.
A přes řeku, v odpoleních záblescích nesmělého slunce, byl ten pohled na Villequier stejně pěkný :-)


Tu lišku ani nevím, proč jsem na stránku dala, nějak se mi tam hodila :-). Je vystřižená z plechovky od jakéhosi nápoje a dlouho jsem se chystala ji upotřebit. Tak je tam !

Děkuji za vaši návštěvu :-)



Normandie 2015 - 11

19. února 2016 v 21:59 ALBA
Jsme v Normandii, je konec září, takže že občas prší není překvapivé. Přímořské klima ale způsobuje to, že déšť obvykle nemá dlouhé trvání, ale dneska to bohužel nevyšlo. Prší skoro celý den, až k večeru se vyčasilo. Nám to moc nevadí, jsme zvyklí z golfu, kde platí pořekadlo: Neexistuje špatné počasí, ale jen špatně oblečený golfista, což by se dalo aplikovat i na špatně oblečeného turistu :-). Nepromokavá bunda, pořádné boty a případně deštník a je to .

Takže v Caudebec - en- Caux prší. Je to zvláštní město na břehu Seiny. Počátkem června roku 1940 bylo z 80% zničeno Němci a rekonstrukce trvala až do roku 1960.Zachováno bylo středověké opevnění, kostel, hospic, radnice a pár domečků , ale jinak je to tréměř "socialistický "realismus :-). Název města prý pochází z norštiny - Kaldr bekkr = studený potok. Proč z norštiny, to nevím...


Přívozem jsme se dostali na druhou stranu řeky kde je vesnička, malinká, nejmenší v departamentu Eure , která má asi 53 obyvatel. Jmenuje se Vieux Port ( Starý Přístav ). Sem, do rodiště své matky se vrátil fotograf Jean Pierre Lagarde, který fotil i pro Vogue, a má tady svůj Dům fotografie, bohužel, v téhle chvíli už bylo zavřeno :-(

Vesnička je je celá téměř jako skanzen, je zde úplně nejvíc krásně zachovalých ( opravených a udržovaných ) starých normandských domků s doškovými střechami. Přijeli jsme sem a pořád ještě pršelo, chvíli jsme meditovali ;-) v autě stojíc u řeky, pak jsem to nevydržela a šla, pod deštníkem jsem chránila foťák a běhala od domku k domku úplně u vytržení nad tou krásou. Nikde nikdo, a i kdyby....Než jsem vycvakala skoro polovinu vesnice, sluníčko se slitovalo a poslalo mi dolů svoje zářivé paprsky, abych ty fotky měla hezčí :-), takže ještě jednou znova a ve slunci.







Díky za nahlédnutí a s přáním pěkného víkendu se loučím :-))


Normandie 2015 - 10

17. února 2016 v 0:28 ALBA
Minule jsem se zmínila o Fécamp, jako o jednom z významných rybářských přístavů. Ale jedním z hlavních důvodů návštěvy města je i benediktinský lihovar. Sídlí v přezdobeném paláci, tedy spíše sídlil, dnes je výroba přemístěna do moderní továrny mimo město. Zde, v Benediktinském paláci, je ponuré muzeum a pak samozřejmě "ochutnávárna"a prodejna. Benedektinka je něco jako naše Becherovka, prostě bylinný likér. Koupili jsme rodičům jednu láhev a nám jen malinkou ( my jsme na víno;-) ), jen abychom ochutnali a nenesli domů zajíce v pytli. Kam se hrabe Becherovka, dobré to bylo :-))

Na pěkné promenádě je množství restaurací, kde se dá dobře najíst za slušnou cenu, my jsme se pídili hlavně po rybách :-) a dopídili. V restauraci jsme přečkali déšť a pak si ještě, v rámci poobědového pohybu, vyšli pěšky (manželovi se moc nechtělo ;-) ) na útesy ke kapli Notre Dame du Salut.




Cestou do domečku jsme nakoupili první várku vína domů do Čech. To byla radost, potěšení,vášeň...;-) a já budu mít zase bedýnky do pracovny :-) Je konec září a to v supermarketech nastávají svátky vína, veliké akce, kdy se dá opravdu i to nejlepší víno nakoupit za přijatelné ceny. Vždycky si vezmeme katalogy, nastudujeme a pak jdeme najisto. Každý supermarket má jinou nabídku. A to, že jsme v Normandii neznamená, že tady víno není, i Normandie je Francie! A Francie, to je víno :-)


Už je pozdě na skleničku, takže zítra...

Krásnou dobrou noc a díky za návštěvu :-)

Normandie 2015 - 9

15. února 2016 v 15:35 ALBA
Pro Francouze tkví podstata Normandie především v tamních produktech, je to země camembertu a calvadosu, jablečného cidru, pochoutek z darů moře a na másle a smetaně založené kuchyni.
Právě to, že si toto území užívá moře mu dává předpoklad výtečné rybí kuchyně. Například Fécamp se pyšní dlouhou tradicí v lovu tresek. My dva můžeme trávit v přístavech hodiny, baví nás sledovat lodě navracející se z lovu ryb, a nejsme líní si ráno přivstat, abychom se, třeba i jen jako diváci, účastnili ranního rybího trhu. A dát si pak k obědu čerstvou rybičku, to je mňamka :-))


Díky, že nahlížíte :-)

Normandie 2015 - 8

12. února 2016 v 19:16 ALBA
I v neděli pokračuje svátek památek. Ráno se probouzíme do modrého dne plného slunce a těšíme se na výlet. Třicet kilometrů od našeho domečku se nachází skutečný klenot údolí Seiny - majestátní opatství Abbaye de Jumiéges. Bylo založeno svatým Philibertem r. 654, potom bylo vypáleno Vikingy a znovu vystavěno a následně opět zničeno v průběhu revoluce. Nejstarší část opatství pochází z 11.století, kdy byl při opětovném vysvěcování přítomen sám Vilém Dobyvatel.
Přijíždíme a vše se utápí v mlze. Jasně, jsme u Seiny. Ale než se rozkoukáme, sluníčko se prodere mlhou a umožní nám nádherné pohledy na ruiny opatství. Je to nádherná, majestátní a ohromující stavba. Fotogenická ze všech stran a tak fotíme co to dá. Foťákem i tabletem, což nám zpočátku připadá směšné, ale lidi tak fotí. Pro nás je to komunikační prostředek, jsme napojeni na naše děti a můžeme jim denně večer posílat fotografické zážitky, což kvitují s radostí ;-). Táta s mámou zvládají moderní technologie a ještě jim ukazují hezké obrázky :-))


Řeka Seina se od Rouen až po své ústí do moře několikrát zavlní a zaklikatí jako serpentiny silnice. Od Rouen je jen několik mostů, které spojují oba břehy. Takže často je zde využívaný přívoz - francouzsky Bac. Přívoz je vyznačen na mapě, takže už z domova jsem věděla, kde ho můžeme využít. Lodě mají svůj jízdní řád, ale v podstatě se dá říct, že jezdí každých 10 minut. A co je zajímavé, neplatí se. Přívozy provozuje Département Seine Maritime. Pro nás to byl náramný zážitek. Přijeli jsme autem až k řece, kde už stála řada dalších aut. Na loď se jich vejde deset. Najedeme na loď a jedeme přes řeku, vyjedeme ven, loď se otočí a jede zpátky...a tak celý den.
Kousek od opatství využijeme přívot z Le Mesnil do Yvill sur Seine. Čeká nás další církevní památka Abaye Saint Georges -
románský benediktinský klášter s krásnými upravenými zahradami.
A aby toho dnes nebylo málo, zastavíme se na zpáteční cestě ještě na jednom také velmi zajímavém místě - v St.Pierre de Varengeville. Městečko je to asi docela příjemné, ale nás zajímal zámek, kde pod patronací pojišťovny Matmut je centrum umění otevřené pro všechny - probíhají tu výstavy, různé dílny a expozice. Zrekonstruovaný zámek je obklopený rozsáhlými zahradami, mimo jiné japonskou zahradou, mezi stromy a upravenými záhony jsou všelijaké sochy a objekty, prostě kouzelné a vzdušné místo, kde se každý cítí dobře. Tady jsme v poklidu završili dnešní den, sváteční neděli.









Určitě jste si všimli, že Ketina razítka mám na svých stránkách hodně často. Mám je předtiskaná na samolepkách a už se nezdržuji hledáním a vybíráním, jen sáhnu do krabičky a lepím :-)


Díky za nakouknutí a přeji krásný víkend :-)




Normandie 2015 - 7

9. února 2016 v 16:07 ALBA
Tento víkend je ve Francii svátek památek Journées européennes du patrimoine 2015 - nebo-li Dny evropského dědictví. Do mnohých památek, které jsou i jindy nepřístupné, se otevřou dveře a často i zadarmo nebo za mírné vstupné. Toho chceme využít. Celou sobotu míníme strávit v městě Rouen. Je to hlavní město Horní Normandie a je jedním z nejstarších francouzských měst vůbec. Rozkládá se v místech, kde kdysi stávala římská osada Rotomagus, v nejníže položeném místě na dolním toku řeky Seiny, kde ještě bylo technicky možné vystavět most. Postavit ho nechal Viking Rollo krátce poté, co se roku 911 stal vévodou Normandie. Roku 1419 město obsadili Angličané a v roce 1431 se stalo dějištěm soudu a také popravy Johanky z Arku. Francii Rouen připadl opět až roku 1449.
Město stíhalo mnoho pohrom jako třeba obrovité požáry a za války pak německé bomby zničily všechny mosty a oblast mezi katedrálou a nábřežím. V posledních 50 letech byl celý střed města zdařile zrekonstruován a při toulání uličkami, malebnými náměstíčky a ve stínu středověkých hrázděných a všelijak se naklánějících domů nepoznáte, že nejsou původní. Vše působí velmi autenticky a malebně, zvláště v odpoledním a podvečerním nízkém pozdně letním slunci... tak jsme si to v sobotu užili my. Výhod vstupů grátis jsme nakonec nevyužili, všude byly dlouhatánské fronty a nám bylo milejší se jen tak toulat a mít oči otevřené, než si vystát frontu do muzea Johanky.
Rouen jsme si užili, lovili z paměti 13 let straré vzpomínky a nacházeli nová i stará známá místa. Den jsme zakončili skvělou večeří - tak dobré mušle jsem naposledy jedla předloni u moře v Cassis :-).


Katedrála ( Cathédrale de Notre Dame ) je stále nádherná a protože jsem byli ve městě celý den, několikrát jsme ji v průběhu dne viděli v různém světle a pochopili, proč ji Monet mnohokrát maloval a byl uchvácen hrou světel a stínů na její fasádě.
Na dolních fotkách je bývalý hřbitov patřící ke kostelu St. Maclou. Na hřbitově Aitre St.Maclou byly pohřbívány oběti morové epidemie. Dnes vypadá jako klidná zahrada a patří k přilehlé škole výtvarných umění. Nicméně místo na mě i ve slunečních paprscích působilo docela ponuře, domečky okolo, kde měly být krámky s umění zely prázdnotou, vítr honil spadané listí po dlažbě a mně se tu moc nelíbilo...a umrlčí symbolika na dřevěné výzdobě tomu jen nahrávala...:-(


Ale kvečeru, kdy sluníčko pozlatilo vše, co mu přišlo pod paprsky, se město optimisticky prozářilo. Protože byl ten den památek, na náměstí před katedrálou nabízely a předváděly různé spolky a organice svoji činnost. Mimo jiné i taneční spolek. Okouzleni jsme sledovali tančící dvojice od 20 do 70 let jak tančí tango, salsu, flamenco a jiné tance...a já jsem si připadala jako kdybych vstoupila do románu od Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka. To bylo v poledne....teď, v podvečer, kdy si v ulici Rue Eau de Robec hledáme místečko kde povečeříme, před jednou kavárnou taneční produkce spontánně pokračuje...hraje jen deska nebo snad rádio a dvojičky tančí venku na chodníku a my kolemjdoucí usedáme na obrubníky a tleskáme a podupáváme do rytmu. Román pokračuje...
Ještě pohled na nočně osvětlenou katedrálu a bonne nuit.

Děkuji, že nahlížíte :-)

Normandie 2015 - 6

8. února 2016 v 10:00
Když byly naše děti malé, hodně jsme s nimi cestovali. Navštívili jsme kdejaký hrad i zámek, zoologocké zahrady, jezdili jsme do hor, sjížděli řeky. Později přišly na řadu zahraniční výlety. Vždycky jsme vše uzpůsobovali dětem, aby je výlety ( dovolené ) s námi bavily, aby si přišly na své, aby se poučily i užily...a nakonec aby jsme i my viděli to, co jsme vidět chtěli :-). Myslím, že tohle se nám povedlo - soudíc podle výroku prostředního syna: Já bych chtěl vzít svoji ženu všude tam, kde jsem byl s vámi.
A stal se "cestovatelem", z čehož mám radost. Má rád mapy a průvodce, jako já, každý výlet a dovolenou dopředu plánuje, jako já ...a tak jsme vloni dokonce dostali od něj typ na výlet do míst, která jsme neznali.
Ta místa jsou Lyons la Foret a Les Andelys. Mami, to se vám bude líbit, tam určitě jeďte! Hmmmmm, líbilo!


O to víc, že v tuto dobu už je turistů poskrovnu a tak často mívám pocit, jako bychom sami byli součástí nějakého historického filmu a bloudili mezi kulisami. Vše je tak autentické...Městečko bylo postavené na místě hradu Viléma Dobyvatele , který sem rád jezdil na lov. Není divu, ještě dnes jsou kolem hluboké lesy, až je to neuvěřitelné.

Kousek odtud jsme se chtěli podívat na zbytky cisterciáckého opatství Abbaye de Mortemer, ale to je zase rub posezónní dovolené - mnohá místa už jsou nepřístupná. Takže jsme nepochodili.

Sjedeme z kopce dolů , ale ještě ne až k řece. Cesta nás dovede k hradu Chateau Gaillard, který jako stráž ční nad městečkem Les Andelys. Hrad je již troskou, ale byl neuvěřitelně rychle postaven pro Richarda Lví Srdce - stavba netrvala ani rok! Kdyby Jindřich IV. v roce 1603 nenařídil jeho zničení, mohl se dochovat v původí podobě dodnes - nebyl nikdy dobyt, protože stojí na místě, odkud bylo možné kontrolovat každičký pohyb na řece pod ním a celé okolí široko daleko. Zde jsme se zase setkali s velkou skupinou školních dětí ( protože už je po prázdninách ), holčičky dělaly selfíčka, xichtily se do objektivů a hlasitě na sebe pokřikovaly....takže žádné klidné místo na obídek, který jsem tady plánovala. Jdeme na prohlídku hradu a pak hurá do Andelys.



Tam se narodil letec Blanchard (má u kostela památník ) , který jako první přeletěl kanál La Manche v balónu. To musela být krása...

Prohlédneme si městečko. Začíná pršet a nás čeká ještě plánovaná vyhlídka na Cote des deux Amants - místo výhledu na nádherné panorama údolí Seine, přehrady a jezera Posses. Místo je opředené legendou o tom, jak ukrutný otec odmítá dát svoji dceru Calixte mladému ctiteli, leda když ten mladý muž vyběhne na tento kopec se svojí nevěstou na zádech. Ten to udělal, ale zemřel vyčerpáním a jeho nevěsta žalem. Zlomený otec ( najednou! ) nechal pak oba pohřbít vedle sebe a na vrcholu kopce postavil převorství. Prší...vyhlídka je krásná, ale v tuto chvíli toho zas tolik nevidíme...ale místo má atmosféru, to jo.

A tak se pomalu vracíme zpět k našemu normandskému domovu :-). Mám to ráda, rozhlížím se po krajině, po pasoucích se kravách, domečcích u cest a na kopcích...a tu najednou! Co to je? Kde? No támhle, jak to ční z těch stromů. Že by to bylo to opatství, které hledáme? Opatsví Abbaey de Fontaine-Guérard jsme našli, bylo opět nepřístupné, ale to, co na nás vykukovalo ze stromů bylo vedle. Pořád jsme nevěděli, co to je. Červená cihlová pobořená stavba se čtyřmi věžemi, na říčce... Moc blízko jsme se nemohli dostat, nepřístupné místo a na jediné cestě zákaz vjezdu. Takže pár fotek a veliký otazník.


Internet je veliký pomocník, najdeš tam vše, skoro ;-). Takže jsem našla i to, o jakou stavbu vlastně jde a bylo to velmi zajímavé.


Fotka zhora je stažená z internetu.

Cestou k domovu jsme ještě zajeli do městečka, spíš vesnice, s názvem RY. Zajímavý název, ale zajímavější je to, že odsud pocházela žena, která byla předlohou Flaubertovy románové hrdinky paní Bovaryové. Na památníku, který stojí na kostelním hřbitově je napsáno: Delphine Couturier - tato nešťastnice si v pouhých 17 letech vzala za muže místního doktora a v roce 1849 tady v Ry spáchala sebevraždu. Vesnice je vlastně jen jedna ulice, ale všichni tady žijí románem Madame Bovary- hospoda je Rotisserie Bovary, květiny koupíte v obchůdku U Emmy, půjčovna filmů se jmenuje Bovary, a lékárna je v Delphinině domě. Když jsme tu byli, bylo po dešti, všude klid a měli tady výborně zásobené "íčko". Na hlavní ulici, před luxusním obchodem s oděvy, stál štendr a něm dětské oblečky, sekáč - džíničky s puntíky za euro, džínová halenka za euro, šatičky za euro...to jsem tam nemohla nechat :-)


Tak, pro dnešek dost ...díky za vaši návštěvu :-)



Normandie 2015 - 5

5. února 2016 v 0:28 ALBA
To původní, z čeho vznikl nápad jet po 13 letech zase do Normandie, bylo zahrát si golf v Étretat. Na útesech nad mořem. Před 13 lety jsme s golfem sotva koketovali, já tedy ještě vůbec, ale hřiště se nám moc a moc líbilo právě svojí polohou. Takže to mělo být něco jako splněný sen. A byl!
Hru jsem zamluvila už z domova, abychom měli jistotu, že se dostaneme hrát v čase, který chceme. Bohužel ten mnou vybraný čas nebyl nakonec zrovna příznivý, prvních pár jamek nám propršelo. Ale co, zažít se má všechno...a jak praví přísloví: Není špatné počasí, je jen špatně oblečený golfista. A to my jsme rozhodně nebyli, krom sněhu počítáme se vším :-)...i když v nepromokavé bundě hraju nerada.
Naštěstí po pár jamkách se zase vyčasilo ( přímořské počasí ) a zbytek jsme dohráli i za sluníčka. Dostali jsme k sobě do flajtu ( herní skupina ) jednoho Španěla jménem José, takže jsem hrála se dvěma Pepíky:-). José neuměl jinak než španělsky, a my zase nejlépe česky, přesto jsme si náramně rozuměli a leccos se i dozvěděli. Bylo nám spolu tak fajn, že jsme po hře šli ještě na pivo, i s Josého manželkou, kterou přivolal z procházky. Fakt, prima zážitek :-).
A co jsme se naučili? Třeba jak se řekne španělsky racek: gaviota :-) Jestlipak si José ještě pamatuje, jak se řekne gaviota česky? ;-)

Jako podklad jsem použila stránku z prospektu, aby byly vidět útesy z výšky :-) Kochali jsme velmi, myslím, že nakonec i na úkor hry. Ale stejně to za to stálo :-)


Takže trochu z prospektu:
Městečko Étretat na Alabastrovém pobřeží proslavily křídové útesy lemující oblázkovou pláž . Malíři, zvláště impresionisté, si oblíbili levý útes Falaise d´Aval, který spisovateli Guy de Maupassantovi připomínal slona namáčejícího chobot v moři. Skála s "oknem" zakrývá pohled na samostatný štíhlý útes zvaný Jehla (L´Aiguille), který zase inspiroval spisovatele Maurice Leblanca. Umístil do něj skrýš legendárního lupiče Arsena Lupina. Maurici Leblancovi je zasvěceno malé muzeum, které naleznete blízko centra městečka na ulici Guy de Maupassanta. Na levé straně promenády lze po schodech a cestičkách vystoupat nad Falaise d´Aval a zblízka obdivovat útes l´Aiguille a nebo golfisty na hřišti ;-) a podél pobřeží pokračovat až ke vzdálenému útesu s otvorem zvanému Manneporte, dohlédnout k majáku a v dálce uvidět i přístavní molo Cap d´Antifer, kde je přístaviště ropných tankerů nedaleko přístavu Le Havre. Můžete obdivovat kolem vás kroužící a pokřikující racky a kormorány i větší buřňáky, kteří sedí na svých hnízdech nebo loudí nějaké přilepšení od turistů.

Na opačné straně promenády se zvedá útes Falaise d´Amont, schodiště za hotelem vás přivede k votivní kapli Notre Dame de la Garde, za níž je vidět bílá šikmá jehla památníku letců Charlese Nungessera a Françoise Coliho, kteří se v roce 1927 v letadle Oiseau Blanc ( Bílý pták ) pokusili přeletět z Paříže do New Yorku. Památník připomínající místo, kde bylo letadlo naposledy spatřeno, má symbolický tvar letadla doplněný zdaleka viditelnou jehlou. V blízkosti se nachází i malé muzeum, v němž je let podrobně dokumentován. Tři týdny po tomto neúspěšném pokusu přeletěl oceán s velkou slávou Charles Lindberg. ( použitý text je ze stránky http://www.geops.cz )

Díky za podívání :-)





Normandie 2015 - 4

3. února 2016 v 21:01 ALBA
Nejsem dovolenkově válecí typ. Pro mě je dovolená akce, jezdit, chodit, poznávat, hledat, plout, stoupat, kochat se...přesto miluju moře. Nemusím se koupat, stačí mi být u něj, chodit po pláži, sbírat mušle, bořit nohy do písku nebo škobrtat po kamínkách, nechat se ovívat větrem a dýchat slaný vzduch a vůni ryb. To můžu ať je jakékoliv počasí, takže ani ten déšť mi nevadí. Jen když prší do jídla není to ono ;-)
Ale u moře je fajn, že se počasí rychle mění a po dešti je brzy zase pěkně. Alespoň tak pěkně, že není zima a dá se fotit :-)

Ve Varengeville- sur- Mer, kousek od Dieppe, je malý námořnický hřbitov. Možná to bude vypadat zvráceně, ale mám hřbitovy ráda a mnoho jsem jich navštívila a na mnohých bych si klidně vybrala místo ke spočinutí. I tady, s výhledem na moře...krása. Na hřbitově je pochován slavný malíř Georges Braque a v kostelíku jsou od něj i vitrážová okna. Nebylo těžké najít jeho hrob.


A nedaleko odtud jsou překrásné zahrady Bois des Moutiers v nichž stojí dům od architekta Edwina Lutyens, který ve zcela nefrancouzském stylu postavil pro Guillauma Malleta - bankéře. Mladému architektu bylo tehdy teprve 29 let. Zahrady navrhl se svojí kolegyní, zahradní architektkou Gertrudou Jekyll. Nejkrásnější jsou samozřejmě v době kvetení, ale i teď, po dešti, kdy jsme v nich chodili nerušeně zcela sami, měly velké kouzlo. Do domu se bohužel už nemůže, ale zahrady jsou přístupné. Paní, která nám prodávala vstupenky se velmi zajímala odkud jsme - stále na mnoha místech zní čeština exoticky :-O - a byla tak úžasná, že se chtěla naučit jak se česky řekne dobrý den. Na to se můj muž okamžitě chytá a jal se tedy provádět vyučování českého jazyka. Naučil paní nejen dobrý den, ale i děkuji a nashledanou.
Zazvonil telefon a paní biletářka vyprávěla tomu na druhém konci, jak se právě naučila česky několik slov :-)). Legrace :-)


Ještě kousek dál, ale vše dostupné v podstatě i pěšky, je Manoir d´Ango, letní palác nejvýznamnějšího dieppeského stavitele lodí ze 16.století Jeana Ango. Postavil například lodě pro expedici, která pod vedením Verrazzana objevila v roce 1524 místo, kde později vyrostl NY.
Zámek je soukromý a zpola zchátralý, zpola opravený. Nejkrásnější tam byl velikánský holubník - pigeonnier...a pak zchátralé dveře s klepadlem, ale s kódem na jejich otvírání :-)


Tady jsme tento den skončili.

Díky za nakouknutí a vaše milé ohlasy, děkuji vám za ně :-)



Normandie 2015 - 3

1. února 2016 v 15:42 ALBA
Dělávala jsem vždycky alba z dovolených okamžitě po příjezdu domů - dokud jsem byla plná dojmů a čerstvých vzpomínek.
I na filmy jsme fotili hodně a tak jsem lepila na bílé, ale i barevné čtvrtky spousty fotek. Málokdy jsem použila plastové zakládací album. Když jsem objevila scrapbook, už to nešlo jen tak fotku nalepit, bez ničeho. Navíc jsem se zařadila do kategorie "zdobilek" a tak mi pak i album z dovolené dalo zabrat, bylo to nekonečně hodin práce a ve výsledku, když jsem album vzala někam na "chlubení" ( ne mezi scrapařky, to je samozřejmě jiná kategorie ;-) ) , každého zajímala když už tak jen fotka a ne nějaké "číčarády" kolem.
No, to mně bylo a je celkem jedno, ale spíš z časových důvodů jsem zdobení ubrala...a to hodně. Snažím se si práci urychlit a zjednodušit...i když ( tady je ten smajlík co vrtí nechápavě hlavou ) ona ta "geometrie" mi přijde často náročnější než vrstvit páté přes deváté ;-). Když má mít stránka řád, fotky určenou velikost, musí být srovnané a vyrovnané, je to prostě složitější. Abych nemusela všechny fotky vyměřovat, udělala jsem si pár základních "mustrů". Nadchl mě čtvercový rozměr Instagramu ( ten mě vůbec nadchl :-) ) a tak často používám fotky čtvercové, ale ne vše jde a hodí se, takže používám i klasický pohlednicový formát a zůžený obdélníkový. Někdy i vystřihuju, když se to hodí.
Fotky si nechávám vyvolat ve velkém množství a všechny lesklé a 10 x 15, protože 9 x 13 jsou dražší!, i když by se mi z nich lekdy stříhalo líp . Sem tam si některé vydařené fotky nechám vyvolat ve větším rozměru a album jimi doplním jen tak sólově.
Zbylé fotky se snažím popsat ( alespoň místopisně, neb se zapomíná...) a uchovávám je, no jak jinak, než pěkně v krabici :-). Ale roztříděné. Mám ráda fotky na papíře, neboť tomu, že přežijí věky na CD moc nevěřím.
Proto miluji albumy :-)

Tentokrát jsem si ani moc nevyhrála s nějakými schovávačkami a vyklápěčkami, to mě víc baví u menších formátů albumu, než u klasického A4. Maximálně stránky rozkládám.


Mapička je použitá z prospektu. V každém místě jdeme okamžitě do informačního centra pro informace:-), neboť vše není ani v průvodci, ani na internetu, nebo spíš, že to prostě nenajdu. Tady jsou i ty obrázky, které potřebuji hlavně do cestovního deníčku, ale častokrát se mi hodí i do albumu.
Miluji papír, prospekty, obrázky a mapy :-)


Centrem starého města v Dieppe je Place du Puits Salé jemuž vévodí obří Café des Tribunaux. V 17.století to byl hostinec, na krátký čas se stalo dokonce dieppeskou radnicí a dnes je honosnou a noblesní kavárnou. Na sklonku 19. století byla velmi oblíbená mezi malíři a spisovateli - navštěvoval ji Renoir, Monet, Whistler či Pissarro, pravidelně tu popíjel i z vlasti vyhoštěný a nešťastný Oscar Wilde. Takže my, coby kavárenští povaleči, jsme rozhodně museli kavárnu prohlédnou ze všech stran, zvláště zevnitř:-). Je krásná, kafe za normální cenu a lidi...v tuto dobu samí turisté, možná večer a v zimě se zaplní bohémskými studenty, jak píší v průvodci.

Na protější stránce, té odklápěcí, je kostel St. Jacques a za fotkou je zastrčená pohlednice s hradem, kam jsme pro déšť nedošli.

Ale po nábřeží Quai Henri IV. jsme šli a okukovali lodě v přístavu a pak i ty, které připlovaly z moře s úlovkem ryb a s hejny racků za zádí. Je to zajímavé, jak nás, suchozemce, to moře přitahuje...tedy mě a mého muže rozhodně.
Miluji přístavy, lodě, křik racků, vůni ryb...;-)


Na mnohých místech v pobřežních městech, nejen v Dieppe, jsou vystavené kopie obrazů malířů, kteří je namalovali zrovna tady, v tomhle místě. Člověk se nejen může potěšit uměleckým dílem, ale i porovnat , jak to "tady" vypadalo tehdy a teď.

Jak je vidět z fotek, počasí nebylo chladné, ale celkem proměnlivě deštivé, takže rybí dobrůtky, které jsme si v Dieppe nakoupili a pak je chtěli sníst někde na úterech nad mořem, jsme dlabali za deště v autě , ale zato u majáku :-). Pak se vyčasilo a my jeli dál...

Díky za nakouknutí :-)




Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA