1. února 2016 v 15:42
|
Dělávala jsem vždycky alba z dovolených okamžitě po příjezdu domů - dokud jsem byla plná dojmů a čerstvých vzpomínek.
I na filmy jsme fotili hodně a tak jsem lepila na bílé, ale i barevné čtvrtky spousty fotek. Málokdy jsem použila plastové zakládací album. Když jsem objevila scrapbook, už to nešlo jen tak fotku nalepit, bez ničeho. Navíc jsem se zařadila do kategorie "zdobilek" a tak mi pak i album z dovolené dalo zabrat, bylo to nekonečně hodin práce a ve výsledku, když jsem album vzala někam na "chlubení" ( ne mezi scrapařky, to je samozřejmě jiná kategorie ;-) ) , každého zajímala když už tak jen fotka a ne nějaké "číčarády" kolem.
No, to mně bylo a je celkem jedno, ale spíš z časových důvodů jsem zdobení ubrala...a to hodně. Snažím se si práci urychlit a zjednodušit...i když ( tady je ten smajlík co vrtí nechápavě hlavou ) ona ta "geometrie" mi přijde často náročnější než vrstvit páté přes deváté ;-). Když má mít stránka řád, fotky určenou velikost, musí být srovnané a vyrovnané, je to prostě složitější. Abych nemusela všechny fotky vyměřovat, udělala jsem si pár základních "mustrů". Nadchl mě čtvercový rozměr Instagramu ( ten mě vůbec nadchl :-) ) a tak často používám fotky čtvercové, ale ne vše jde a hodí se, takže používám i klasický pohlednicový formát a zůžený obdélníkový. Někdy i vystřihuju, když se to hodí.
Fotky si nechávám vyvolat ve velkém množství a všechny lesklé a 10 x 15, protože 9 x 13 jsou dražší!, i když by se mi z nich lekdy stříhalo líp . Sem tam si některé vydařené fotky nechám vyvolat ve větším rozměru a album jimi doplním jen tak sólově.
Zbylé fotky se snažím popsat ( alespoň místopisně, neb se zapomíná...) a uchovávám je, no jak jinak, než pěkně v krabici :-). Ale roztříděné. Mám ráda fotky na papíře, neboť tomu, že přežijí věky na CD moc nevěřím.
Proto miluji albumy :-)
Tentokrát jsem si ani moc nevyhrála s nějakými schovávačkami a vyklápěčkami, to mě víc baví u menších formátů albumu, než u klasického A4. Maximálně stránky rozkládám.
Mapička je použitá z prospektu. V každém místě jdeme okamžitě do informačního centra pro informace:-), neboť vše není ani v průvodci, ani na internetu, nebo spíš, že to prostě nenajdu. Tady jsou i ty obrázky, které potřebuji hlavně do cestovního deníčku, ale častokrát se mi hodí i do albumu.
Miluji papír, prospekty, obrázky a mapy :-)
Centrem starého města v Dieppe je Place du Puits Salé jemuž vévodí obří Café des Tribunaux. V 17.století to byl hostinec, na krátký čas se stalo dokonce dieppeskou radnicí a dnes je honosnou a noblesní kavárnou. Na sklonku 19. století byla velmi oblíbená mezi malíři a spisovateli - navštěvoval ji Renoir, Monet, Whistler či Pissarro, pravidelně tu popíjel i z vlasti vyhoštěný a nešťastný Oscar Wilde. Takže my, coby kavárenští povaleči, jsme rozhodně museli kavárnu prohlédnou ze všech stran, zvláště zevnitř:-). Je krásná, kafe za normální cenu a lidi...v tuto dobu samí turisté, možná večer a v zimě se zaplní bohémskými studenty, jak píší v průvodci.
Na protější stránce, té odklápěcí, je kostel St. Jacques a za fotkou je zastrčená pohlednice s hradem, kam jsme pro déšť nedošli.
Ale po nábřeží Quai Henri IV. jsme šli a okukovali lodě v přístavu a pak i ty, které připlovaly z moře s úlovkem ryb a s hejny racků za zádí. Je to zajímavé, jak nás, suchozemce, to moře přitahuje...tedy mě a mého muže rozhodně.
Miluji přístavy, lodě, křik racků, vůni ryb...;-)
Na mnohých místech v pobřežních městech, nejen v Dieppe, jsou vystavené kopie obrazů malířů, kteří je namalovali zrovna tady, v tomhle místě. Člověk se nejen může potěšit uměleckým dílem, ale i porovnat , jak to "tady" vypadalo tehdy a teď.
Jak je vidět z fotek, počasí nebylo chladné, ale celkem proměnlivě deštivé, takže rybí dobrůtky, které jsme si v Dieppe nakoupili a pak je chtěli sníst někde na úterech nad mořem, jsme dlabali za deště v autě , ale zato u majáku :-). Pak se vyčasilo a my jeli dál...
Díky za nakouknutí :-)
Krásné Hani, moc mě to baví,děkuji!!!!