Nejsem dovolenkově válecí typ. Pro mě je dovolená akce, jezdit, chodit, poznávat, hledat, plout, stoupat, kochat se...přesto miluju moře. Nemusím se koupat, stačí mi být u něj, chodit po pláži, sbírat mušle, bořit nohy do písku nebo škobrtat po kamínkách, nechat se ovívat větrem a dýchat slaný vzduch a vůni ryb. To můžu ať je jakékoliv počasí, takže ani ten déšť mi nevadí. Jen když prší do jídla není to ono ;-)
Ale u moře je fajn, že se počasí rychle mění a po dešti je brzy zase pěkně. Alespoň tak pěkně, že není zima a dá se fotit :-)
Ve Varengeville- sur- Mer, kousek od Dieppe, je malý námořnický hřbitov. Možná to bude vypadat zvráceně, ale mám hřbitovy ráda a mnoho jsem jich navštívila a na mnohých bych si klidně vybrala místo ke spočinutí. I tady, s výhledem na moře...krása. Na hřbitově je pochován slavný malíř Georges Braque a v kostelíku jsou od něj i vitrážová okna. Nebylo těžké najít jeho hrob.

A nedaleko odtud jsou překrásné zahrady Bois des Moutiers v nichž stojí dům od architekta Edwina Lutyens, který ve zcela nefrancouzském stylu postavil pro Guillauma Malleta - bankéře. Mladému architektu bylo tehdy teprve 29 let. Zahrady navrhl se svojí kolegyní, zahradní architektkou Gertrudou Jekyll. Nejkrásnější jsou samozřejmě v době kvetení, ale i teď, po dešti, kdy jsme v nich chodili nerušeně zcela sami, měly velké kouzlo. Do domu se bohužel už nemůže, ale zahrady jsou přístupné. Paní, která nám prodávala vstupenky se velmi zajímala odkud jsme - stále na mnoha místech zní čeština exoticky :-O - a byla tak úžasná, že se chtěla naučit jak se česky řekne dobrý den. Na to se můj muž okamžitě chytá a jal se tedy provádět vyučování českého jazyka. Naučil paní nejen dobrý den, ale i děkuji a nashledanou.
Zazvonil telefon a paní biletářka vyprávěla tomu na druhém konci, jak se právě naučila česky několik slov :-)). Legrace :-)

Ještě kousek dál, ale vše dostupné v podstatě i pěšky, je Manoir d´Ango, letní palác nejvýznamnějšího dieppeského stavitele lodí ze 16.století Jeana Ango. Postavil například lodě pro expedici, která pod vedením Verrazzana objevila v roce 1524 místo, kde později vyrostl NY.
Zámek je soukromý a zpola zchátralý, zpola opravený. Nejkrásnější tam byl velikánský holubník - pigeonnier...a pak zchátralé dveře s klepadlem, ale s kódem na jejich otvírání :-)

Tady jsme tento den skončili.
Díky za nakouknutí a vaše milé ohlasy, děkuji vám za ně :-)
Krásné fotečky