Duben 2016

V neděli se nedělá

22. dubna 2016 v 15:20
ani v Paříži :-) Máme "válecí"den, ani nevaříme. Jedeme na oběd do čínské restaurace, kde si člověk nabírá za paušální cenu všeho, co jen sní. Byla jsem pozvaná, takže paušální cenu nevím ;-) a mně čínské jídlo i ve Francii chutná, takže to bylo dobré.
Po obědě jsme my "holky" šly na procházku při řece Marně a i to bylo skvělé...prostě nedělní pohodička :-)





Dostala jsem od Kety novou "kolečkovou" šablonu a tak ji teď všude využívám, moc se mi líbí.


Díky, že jste nakoukli :-) ...a hezký víkend!




Sobota v Giverny

14. dubna 2016 v 9:42 ALBA
Podívat se do Giverny jsem si přála už mnoho let, ale nikdy na to zatím nedošlo. Buď jsem si netroufala sama vlakem a nebo to bylo trochu z cesty a my už jsme tam nedojeli. Takže teď jsem iniciovala výlet :-) a vyšlo to. Jedeme do Giverny. Je krásný, teplý, slunečný den a já se moc těším. Protože jdeme na prohlídku Monetova domu a zahrad přes poledne, je docela malá fronta na vstupenky a protože není ještě plná sezóna, není ani přelidněno. I když...vyfotit známý mostík bez lidí prostě nelze!
Vše je nádherné, romantický dům plný obrazů a přenádherná kvetoucí zahrada s vyladěnými záhony květin, i rozkošná romantická spodní zahrada se známým leknínovým jezírkem. Mohla bych tu být celý den, fotit si a nebo vzít do ruky skicák a křídy a malovat...atmosféra a prostředí tady k tomu úplně svádí.










Díky za návštěvu :-)

Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy...

7. dubna 2016 v 22:22 ALBA
Možná to bude znít morbidně, ale já mám hřbitovy, jako místo, docela ráda. Ráda se tam procházím a čtu si jména na pomnících, objevuji zajímavé, krásné i spustlé ( na Dušičky nosím v kapse svíčky a na ty spustlé je dávám... ), líbí se mi světýlka a spousta květin, různé nápadité výzdoby...a samozřejmě klid a takového něco zvláštního, co nutí člověka zvolnit tempo a srovnat si myšlenky. Montparnasský hřbitov je jeden z největších v Paříži, a je takový světlý, přehledný a vzdušný. Vůbec nepůsobí smutně.




Jenže i na hřbitově vyhládne ;-) a posedět si u kafíčka a dobrůtek ( café gourmand ) je ještě příjemnější :-)


V podvečeru je to už jen toulání se známými místy...Le Village Saint Paul...a pak si ještě posedět v zahradách Hotel de Sens...Pohoda :-)






Díky za návštěvu a za doprovod na procházce :-)

Můj život v Neuilly

1. dubna 2016 v 15:16 ALBA
- Neuilly sa mére - je francouzský rodinný film z roku 2009. Když si tady lepím, často si na netu pouštím nějakou muziku, ale někdy taky filmy. Abych si sedla před televizi, nic nedělala a jen koukala, to mi přijde ztráta času, ale "koukat" na film při práci, při lepení, mi už nevadí. Víc nekoukám a jen poslouchám, ale někdy se přistihnu, že mě film zaujme víc než lepení :-)
Na výše jmenovaný film ( mimochodem, líbil se mi a v dnešní době je docela dobré ho vidět ) jsem si vzpomněla, když jsem vyšla z parku, ve kterém je budova nadace LV a před očima najednou měla ceduli: Neuilly sur Seine. Ačkoliv jsem měla namířenou rovnou do La Défense, udělala jsem odbočku.


V parku byla pohoda, bez lidí...;-)











La Défense je taková malá "Amerika" v Paříži. I tam jsou místa, kam se ráda vracím a těší mě, když je najdu nezměněná.




Jedním z takových míst je rychlá vietnamská restaurace Veng Hour. Je už 26 let stále na stejném místě v největším a nejnavštěvovanějším pařížském obchodním centru Les Quatre Temps. Ano...je to neuvěřitelné, ale prvně nás sem dovedla kamarádka před 26 lety jako na velikou exotiku. Protože kdo jedl v roce 1990 pravé vietnamské jídlo? Nám se to zalíbilo a kdykoliv jsme byli v Paříži, vždy jsme sem zašli a nebo sem dovedli i naše kamarády. Jídlo se tu dá jíst uvnitř a nebo ho lze vzít i s sebou a udělat si někde venku piknik. Vybírám vždy naslepo, nevím co budu jíst a nikdy, NIKDY! jsem se ještě nesekla,vždy to bylo výborné.

Posilněná dojedu ještě do parku Monceau, kde jsem byla naposledy taky více jak před 20ti lety. Sem jsem šla poprvé na základě knížky od Philippe Hériata - Nezvedené děti. Chtěla jsem vidět místa, o kterých se v knize píše. Ne, není to dívčí románek, ač jsem ji četla jako hodně mladá, ale klasika, příběh o morálním rozkladu staré rodové buržoazie - o dynastii finančníků a bankéřů Boussardelových. Sága je čtyřdílná a tuto část napsal autor jako první ( v roce 1939 ), ačkoliv je potom v pořadí druhá. Za tuto část byl dokonce oceněn cenou Prix Goncourt. Další díly jsou: Boussardelovi, Nezvedené děti, Zlaté mříže , Čas na lásku. ( čerpáno z databazeknih.cz )





Děkuji za návštěvu :-) a přeji krásný víkend.
Obsah těchto stránek včetně všech obrázků podléhá platným zákonům o autorských právech. Všechny materiály jsou určeny pouze k prohlížení. Ctěte prosím autorská práva. K použití textů, částí textů a obrázků je třeba mít souhlas autorky těchto stránek.

Copyright © 2010 GABRETA